Jen si zkuste v práci nebo před známými prohlásit, že jdete na koncert Bena Cristovao. A že jste dokonce i příjemně natěšení a zvědaví, jaké to asi bude. Hlavy v dlaních, pozdvižená obočí a dokonce i znechucené výrazy vám budou dostatečně výmluvnou odpovědí na to, jaké jméno si umělec s angolsko-českými kořeny zatím mezi laiky nebo chcete-li mainstreamovým obecenstvem vybudoval. A pak se ještě zkuste zeptat, jaké jeho písničky znají. Brzy zjistíte, že většina z nich nikdy nic jiného než "Bomby" neslyšela.

Chudák Ben. Přitom by stačilo poslechnout si alespoň album "Made In Czechoslovakia" a mnohým z těch, co jej nemají rádi a vlastně k tomu ani nemají důvod, by spadla brada. Moderní produkce, ne vždy stoprocentní, přesto však nápadité texty nepostrádající sebeironii i pozitivní poselství a celkově hudba, kterou by už dávno měla hrát česká rádia místo všech těch Slz a zaláskovaných uplakánků z Liberce a okolí.

Na druhou stranu - lepší se to. Zpěvák žijící v pražské Troji si prakticky bez podpory velkých medií jen pomocí YouTube, sociálních sítí, sponzorů, skvělého týmu a hlavně usilovné práce vybudoval fanouškovskou základnu, pro kterou musí s každým dalším koncertem hledat stále větší a větší prostory. A jak sám v poslední zářiový čtvrtek z pódia prohlásil, vše, co vydělá, investuje zpátky do hudby, aby byl lepší a lepší. A je to vidět.

Podobně jako Mydy Rabycad, Kryštof a pár dalších vsadil na pódiovou show, jaká se dělá v zahraničí. Takovou, která má nápad, styl a v ideálním případě se snaží, aby každý song z poctivé, dvou a půl hodinové show, měl vlastní příběh.

Hned úvodní letní pecka "Sweet Chilli" odezněla ještě z minipódia postaveného nad zvukařským pultem, z něhož se pak interpret přesunul na hlavní scénu, která vypadala jako nebeská obloha plná mraků a na každém z jejích pater se nacházel nějaký ten muzikant se svým nástrojem a sjednoceným outfitem. Přesně tak, mistr Evropy v brazilském jiu-jitsu nespoléhal jen na DJe, který by mu pouštěl halfplaybackové podklady, ale pokud to jen trochu šlo, dobrých osmdesát procent setlistu odehrála plnohodnotná kapela. Možná to může vypadat jako zbytečný postřeh, ale vězte, že v jeho žánru a současné konkurenci to už ani zdaleka nebývá samozřejmostí.

Natřikrát převlečený fanoušek humoru amerických stand-up komiků neváhal vyzývat návštěvníky, ať chytají své kolemstojící za zadek, s partou tanečníků předváděl silná, bratrská gesta i uvolněné vtípky a vůbec působil jako člověk, který si je sice vědom svých kvalit, ale nepotřebuje to všem kolem dávat na odiv za každou cenu a spíše se snaží, aby své věrné nezklamal. Urputnost a energie, jakou dával do vrcholů večera, kdy vygradoval už zmíněné "Bomby", ale také "Těžké váhy" nebo závěrečné "Asio" tak, že mu do rytmu mávaly lesy rukou, napověděly, že patří mezi ty zpěváky, kteří na pódiu nechávají duši. A přitom všem se stále bylo na co dívat.

Vítěz Českého poháru ve freestyle snowboardingu si na pódium přizval nejprve několik děvčat, aby jim zazpíval skladby "Tělo" a "Úžasná", v půlce večera další dobrovolnici zavázal oči a položil si ji do přistavené postele, kde se nad ní během sexuchtivé písně "Postel" svíjel, až ji nakonec políbil. Skvělé číslo.

Přišli ale i slavnější hosté. Annet Charitonova si zazpívala "#Utebebejt" a "Taktomabyt", Mejla z Vypsané fiXy si zahrál na kytaru v "Instagramu", Kristian Komedie si s ním dal živé provedení jen o pár hodin dříve zveřejněného singlu "Šipka", Cavalier si nejprve dal dva vlastní kousky z pódia u zvukařů a pak hity "Nemůžu si dovolit" a zmiňované "Těžké váhy" s Benem na hlavní scéně, Majself zarapoval v "Talizmanu" a nakonec v živé světové premiéře zazněl protidrogový hit "Molly" s Egem z Kontrafaktu. A to jsme ještě nezmínili boxery, poeticky puštěné balónky v "Poslední" z aktuálního EP, breakdance vystoupení, vystřelené konfety, stále virálnější legrácku "Nohy" a spoustu dalšího. Zkrátka pořád se něco dělo a jediná prázdná chvíle tak byla jen v momentě, kdy se hlavní protagonista šel převléknout a rozjeté publikum měli bavit tanečníci.

Ve všem ostatním to ale byla show, která by všechny kritiky takřka okamžitě měla transformovat přinejmenším v lidi, kteří při zmínění jeho jména začnou minimálně uznale pokyvovat a mnout si bradu. "Klobouk dolů nad tím, co jsi dokázal. Jsi skvělý reprezentant české scény," složil mu poklonu Ego, když odcházel z pódia. Nelze nesouhlasit.