Duo Hapka - Horáček se zapsalo nesmazatelně do kontextu české populární hudby posledních patnácti let, a proto bylo jen otázkou času, kdy jim vyjde cosi jako výběr toho nejlepšího. Stalo se tak nyní a na pultech obchodů se třpytí kotoučky se jménem "Štěstí je krásná věc... (1987-2002)". Pokud jste už měli tu čest alespoň rámcově si prohlédnout přebal desky a seznam písní, dozajista uznáte, že Petr Hapka a Michal Horáček měli z čeho vybírat. A konec konců nevybrali špatně.

Svérázná dvojice doposud počastovala české posluchače čtyřmi regulérními alby - "Potměšilý host" (1987), "V Penziónu svět" (1988), "Citová investice" (1997) a "Mohlo by tu být i líp" (2001). Až na poslední kousek se jejich společná práce vždy setkala s vřelou odezvou jak v plénu kritickém, tak posluchačském, jemuž je ostatně hudba určena především. Kdo by si nepamatoval vynikající prodejní úspěchy "Citové investice", do níž byly ještě před vydáním vkládána nemalá očekávání?

Kompilace "Štěstí je krásná věc..." je shrnutím dosavadní společné "kariéry" textaře Horáčka se skladatelem Hapkou. Jejich úspěch ovšem nebyl rozhodně dílem náhody a dost možná ani toho štěstí. Je známá věc, že Hapka je dobrý hudebník a skladatel, stejně jako je majitel Fortuny nadprůměrný textař. To by v tom byl čert, aby se jim společně nezadařilo. Aktuální album je toho důkazem. Výběru nelze v podstatě nic vytknout, protože přesně ukazuje polohu, která je autorům nejbližší - šanson tu s nádech blues, tu s ozvěnou popu, tu s jazzovým přikrášlením. Zároveň oboustranné charisma vždy dokázalo uhranout nějaké pěvecké hvězdě, která se s radostí propůjčila do jejich rukou. Nejslavnější už asi navždy zůstane "Levandulová" Hany Hegerové - dojemná, romantická, ležérní skladba.

Síla dua tkví ve strohosti a melodičnosti. Horáčkovy texty mají navíc tendence sdělovat hlubší poznatky, což se jim však (bohužel či bohudík?) ne vždy daří. Předmětem této desky ale není poučovat posluchače, neboť ten již všechno zná. "Štěstí je krásná věc..." připomíná, že tu stále jsou dva talentovaní "muzikanti", kteří pravděpodobně ještě neřekli své poslední slovo. Tato kompilace má posloužit jako ohlédnutí, jako seznámení, jako vzpomenutí, jako rozveselení či jako rozesmutnění. Toť volba individuální. Každopádně se to hezky poslouchá, protože nechybí žádná ze slavných písniček, "Levandulovou" počínaje, "S cizí ženou v cizím pokoji" a "Stářím" pokračujíc, až k "Individualitě" a "Dívám se, dívám" konče. Hit vedle hitu, přitom samé vkusné a kvalitní kousky.