Richarde, jsi čerstvý čtyřicátník, jak jsi to oslavil? Pociťuješ na sobě nějaké změny?

Richard (dále R.): Samozřejmě jsou změny, které přicházejí postupně. Věk začínám cítit, i když jsem si myslel, že ho nikdy cítit nebudu. (smích) Ale co se týká vnitřního rozpoložení, je mi báječně, vlastně nejlíp, jak mi kdy bylo. Je to dobrý věk, kdy už si člověk stačil utřídit věci v hlavě.

Kdybyste se mohli vrátit v minulosti na jeden okamžik, který by to byl?

R: Rád bych si zopakoval koncert v ostravském Parníku, když za námi přijel Libor Lisý z EMI. Jednalo se o kontrolní koncert, který rozhodoval o naší budoucnosti. Přijel se tehdy podívat, zda stojíme za nabídku smlouvy. Tehdy jsem zpíval anglicky "Lolitu", respektive svahilsky, protože jsme ji akorát napsali. (smích) Bylo dobře, že jsme ji tehdy zahráli, jemu se líbila a řekl: "Tak dobře, my vás podepíšeme na tři desky a ta píseň, cos zpíval tou divnou řečí, to je hit."

Nikolaos: Rád bych si zopakoval některé koncerty, např. turné k "Srdcebeatu" bylo super.

Nikos: Úplně naši první halu na Výstavišti, kde jsme poprvé vystupovali sami.

Nikolaos: Ale některé věci ze začátku bych už nechtěl zažít znovu, třeba ty hádky, když jsme se spolu učili žít. Naštěstí tohle už je dávno za námi.

R: Teď už jsme mnoho let v nejlepší fázi a je dobře, že jsme si to prošli. Tehdy to bylo přetlakem, první dva roky po "Lolitě" jsme odehráli během dvou let 360 koncertů. Veškerý čas jsme strávili v autě a teprve až tam jsme se doopravdy poznali, protože jsme spolu byli od rána do večera. Od "Mikrokosmu" se to zlomilo a od té doby to jde jen a jen nahoru.

Vzpomenete si na svůj první koncert?

R: Když jsme prvně vyjeli mimo Ostravu a Havířov, hráli jsme v Brně v Edisonu a přišlo jen šest lidí.

Nikolaos: Z toho dva byli moje rodina...

Nikos: ...a dva moji kamarádi.

R: To jsme mi doteď neřekli. (smích) Takže tam na nás přišli ve skutečnosti dva lidi? (smích) Koncert jsme regulérně odehráli a pak jsme se všemi zachlastali.

Nikolaos: Ještě před podpisem smlouvy si vzpomínám na svůj první koncert v prostoru rockotéky na ČSAD v Havířově, kde jsme křtili naši první kazetu.

R: Pamatuji si náš první koncert s Nikolajem, kdy jsme v klubu GoGo v Havířově předskakovali kapele Prouza. Nikolaj stál celou dobu zády k publiku, protože se strašně styděl. Díval se na bubeníka a spolu si vzájemně ukazovali, kdy začínají jednotlivé sloky. Druhý kytarista hned při první písničce praskl strunu. My neměli ladičky a klub byl hlučný, tak si šel vyměnit strunu a naladit ven. Vrátil se, začal hrát a hned ji praskl znovu. A ten den už si nezahrál. (smích)

Na jakém nejzajímavějším místě jste hráli?

Nikolaos: V Jeseníkách v rolbovně (v hangáru), to byl tak půl metru sněhu a mínus deset. My dechaři jsme nemohli hrát, protože to technicky nebylo proveditelné (nenaladíš nástroje), tak nám nezbývalo nic jiného, než se na koncert koukat z první řady. Byl to strašný pocit, takový degradující. (smích)

R: Pamatuju si na první lavičky v Opočně. Z toho jsem byl nadšený.

Nikos: Dobrý bylo, jak jsme hráli na mole v New Yorku.

Letos hrajete poskrovnu, budou aspoň lavičky?

R: Možná před Strahovem, ale nechci nic slibovat. (úsměv) Na podzim je dáme určitě.

V jaké fázi jsou přípravy na dvojkoncert na Strahově?

R: V dobré. Z 80 % jsme technicky připraveni, playlist máme dávno hotový. Začínáme stavět koncert režijně. Co se týče toho dne, před námi zahrají spřízněné duše Hodiny, Sebastian a Jelen. Začíná to už od odpoledních hodin, kdy se pomalu začnou sjíždět lidé z celé republiky. My začneme až kolem osmé hodiny. Ale víc neprozradíme, chceme, aby alespoň návštěvníci prvního koncertu byli překvapeni.

Vydáváte nové album "25", které je zároveň vaše druhé best of, podle čeho jste na něj vybírali písničky?

R: Snažili jsme se vybrat nejlepší pecky s ohledem na jejich hitovost nebo spíš rádiovost. Mezi sebou jsme hlasováním rozhodli o jejich osudu. Oproti plánu jsme museli vyhodit jednu píseň, protože naopak na soustředění jsme se nedokázali rozhodnout, kterou ze čtyř nových kousků vyřadíme. Nakonec jsme obětovali "Tramvaje" a nechali všechny nové. Jsem moc rád, že je těch hitů tolik a že šestnáct let po našem debutu některé písně skoro zlidověly a lidé je mají rádi. Každá písnička si nese svůj příběh a svoji náladu.

Jak se vám natáčely nové písně v Americe?

Nikos: Pro nás to bylo natáčení z říše snů. Bylo super si na to sáhnout a vidět, jak to probíhá ve velkém hudebním světě.

Lišilo se natáčení od předchozího "Srdcebeatu"?

R: Tehdy přijeli dva producenti za námi a tam jsme to jeli jen smíchat. Teď jsme jeli my za nimi. Užívali jsme si to, protože tam máš servis úplně na všechno, od ladění až po donášku jídel pod nos. Na nových písních s námi spolupracoval tým dvanácti lidi, kteří k tobě přistupovali tak, jako kdybys byl největší hvězda na světě. Máš proto pocit, že jsi za zrcadlem v říši divů. Zážitek to byl pro nás natolik silný, že jak jsme se vrátili zpátky, říkali jsme si, že si nejsme jistí tím, zda chceme natáčet další regulérní desku u nás. Líbil se nám přístup, jak tam řešili vše teamově, táhli za jeden provaz, pilovali věci do posledních detailů a celkově se o nás komfortně starali a byli nadšení stejně jako my. Taky byli u vytržení, že si to děláme, jak chceme, nekecá nám do toho žádná firma a jak svobodně si můžeme cokoliv natočit. Tohle už neznají ani tam. A když jim koukáš pod prsty, tak si říkáš, jak je neuvěřitelný, s jakou energií se tomu věnují a jak k tomu přistupují.

Nikos: Pro člověka je to velmi inspirující a stále ho to hrne dál.

R: Kolegové novináři před tebou říkali, že je to na nových písních slyšet, že je to trošku jiné a že jim to přijde vyspělejší. Tak snad tam ten otisk je.

Vydali jste klip "Šňůry", jak se natáčel?

Nikolaos: Byla to poctivá noční. (úsměv)

R: Zábavička. Prostě jsme si natočili rozlučku se svobodou. Holky měly rozlučkovou párty s Karin v jeden den a my s klukama až další den. My natáčeli v funparku Žirafa. Miluju to tam, protože tam často chodíme s dětmi. A jednou, když už se blížila zavíračka, mi dovolili, abych tam vtrhl mezi moje děti a nechali nám celý park k dispozici asi ještě dvě hodiny po zavíračce. Teď se z toho stala taková tradice, kdy všichni ví, že tam budu s dětmi šílet a to začíná teprve pravé ródeo. (smích) Když se mě ptala Karin, kde bych chtěl udělat rozlučku, říkal jsem si, že právě tohle místo je pro chlapy super, protože se tam dostatečně vydovádí. Podle toho to tak v klipu i vypadalo. (smích) Klukům se rozsvítily oči a změnili se ve stádo zvířat. Pár atrakcí jsme jim i trochu pomuchlali, ale neštěstí vše dobře dopadlo. (smích)

Plánuje se další klip?

R: Není to na pořadu dne, ale myslím si, že natočíme něco ze Strahova.

Jaké máte další plány?

R: Příští rok budeme v oslavách našeho výročí pokračovat. Ale pojmeme to opačně. Pojedeme akustické turné po divadlech, které bude rozdělené na jarní a podzimní část. Podobné turné jsme jeli před jedenácti lety k první bestofce "Poločas", tak jsme si říkali, že by to bylo vhodné udělat i při té druhé. Navíc to bude kontrast oproti mega Strahovu a mega turné "Srdcebeatu", které jsme v loňském roce absolvovali. Vlastně by to mělo být až takové loveičkové. A bude to i hodně o povídání s fanoušky.