Pokud bychom měli sestavit žebříček tří nejvýznamnějších alb francouzské elektronické scény 90. let, kromě debutů "Homework" od Daft Punk a "Moon Safari" od Air bychom nejspíš měli zmínit i prvotinu projektu Cassius nazvanou "Cassius 1999". Pozoruhodným faktem je, že francouzší elektronici útočí ve dvojicích, neboť vedle Daft Punk a Air i za jménem Cassius stojí dvojice producentů. Jejich jména jsou Phillipe 'Zdar' Cerboneschi a Hubert 'Boombass' Blanc-Francard. Oba pánové se ve studiu potkali už koncem osmdesátých let, ovšem zatímco Zdar si tehdy už budoval renomé coby studiový technik, Boombass ještě studoval obchodní školu. Nejprve společně tvořili pod hlavičkou projektu Le Funk Mob, který vydal několik EP u tehdy mladého vydavatelství Mo'Wax. Nepoměrně větší uznání jim pak alespoň v rodné Francii vynesla hudební produkce několika velmi ceněných alb rappera, známého i u nás pod jménem MC Solaar. Mimo to Zdar společně ještě s Etiennem de Crecym vydal album pod hlavičkou projektu Motorbass. S Boombassem své síly spojil opět v roce 1998 a tehdy se narodil Cassius.

Pokud vám celé album nějakou shodou okolností uniklo, měli byste z alba "Cassius 1999" znát alespoň výborný titulní singl, jemuž dominovala vysamplovaná hláška "Cassius In Da House". Hudba Cassius, to bylo tehdy hlavně filtered acid-disco s několika drobnými náznaky jazzy-hiphopu a garage. Album "Au Réve" (což mimochodem znamená "ve snu") už tak stylotvorné není. Úvodní skladba "Hi Water" vás svým "art" úvodem s bublajícími klávesy může přivést v domění, že se Cassius v rámci house music vydali do podobně přemýšlivých a minimalistických vod jako Air. Ostrý kytarový riff startující následující singlovku "Sound Of Violence", jednu ze tří nejlepších skladeb z alba, vás však z vyvede z omylu. Precizně vyprodukovaný vokální funky house s gradující atmosférou je dost možná jednou z posledních opravdu velkých houseových skladeb. Podobně příjemná je i další funkující skladba "Under Influence" ve kterých staré dobré Cassius s přehledem poznáte. Začátek desky je tedy nad očekávání skvělý. Bohužel vysoko nasazená laťka jde dolů hned v následujícím tracku "Thrilla" (nepočítáme-li skit "Room Tone") s hostujícím Ghost Face Killah z Wu-Tang Clan. U té, ačkoliv docela šlape, je už po dvou posleších jasné, že je to spíš vata. Ne úplně jsem pochopil i další věc "Telephone Love", což je trochu nudná šestiminutová "krafwerkovina", kterou od začátku do konce porcuje vyzváněcí tón z telefonního sluchátka. Další z vrcholů, skladbu "I'm A Woman" s hostující Jocelyn Brown, opět zahajuje kytarový riff. "I'm A Woman" je disco-house par excellence a refrén doprovázející kytara, která odkazuje na sóla z alba "Bad" Michaela Jacksona, tomu dává ten správný drive. K závěru desky však podobně vzrušujících míst prudce ubývá. Buď máte na výběr ze skladeb, jako je trochu utahaná "Protection", chaotická "On" nebo "Till We Got You And Me" která jen opakuje to, co už bylo na albu jednou řečeno a lépe (zaplať pánbů aspoň za výborné ságo v jejím refrénu). V pozitvním smyslu za zmínku stojí ještě i lehce psychedelická "Nothing" s gospelovým nádechem a skvělým hardrockovým kytarovým sólem.

Na několika místech se chce říct, že "Au Réve" je skutečně bravurním tanečním albem, ovšem jsou zde i pasáže, u kterých vám jen tak tak nezačně klimbat hlava. Deska, na níž se setkává pop, rock i electro, nenabízí celkem nic nového, ale to samo o sobě ještě o jejích kvalitách nijak nesvědčí. Taková jízda jako "Cassius 1999" to už prostě není. Pokud ale máte rádi rozjetý a sexy vokální funky house, pak byste si jej určitě měli alespoň poslechnout.