Americká kapela Cold Cave v čele s Wesleym Eisoldem hraje na temnou hudební strunu - mix dark wavu se synthpopem a silným feelingem osmdesátkového post-punku. Vystoupila u nás již podruhé, tentokrát čistě sólově. Vzpomínám si na jejich první vystoupení. Bylo to před třemi lety na koncertu Nine Inch Nails, kde Cold Cave předskakovali. Měl jsem z toho však velmi rozporuplné pocity. Nevím, možná to pro ně bylo příliš velké sousto. Temná stylizace kapely ve Foru Karlín vůbec nevynikla a celé to působilo tak nějak mdle. Co si pamatuju, byla to pěkná nuda a dost se na tom podepsalo i chabé ozvučení. Po zaregistrování sólového vystoupení Cold Cave ve smíchovském MeetFactory jsem nabral jisté pochybnosti. Něco mi říkalo, že si zaslouží druhou šanci a že to musím vidět, ale pořád se mnou zmítala nejistota. Nakonec jsem byl ovšem mile překvapen.

Role předskokana se ujal synthpopový umělec PANTIS, o kterém jsem do té doby neslyšel. Do svého vystoupení byl až přehnaně zapálený. Předváděl vcelku zajímavé taneční kreace a svůj set si evidentně užíval. Ve výsledku to však bylo takové nijaké, zvukově slabé a nezáživné.

Po přibližně půlhodinové pauze, kdy byla v prostorách MeetFactory takřka hrstka lidí, zahájili Cold Cave, oblečeni stylově do černého, své vystoupení s velmi pohodovou skladbou "Love Comes Close", kterou doprovázela roztomilá projekce rozkvetlých slunečnic. Následně však kapela najela na trochu svižnější tempo a taneční rytmus, kterým donutila návštěvníky k tanci. V publiku bylo pravděpodobně pár skalních fanoušků, kteří si hudbu užívali opravdu naplno a v jedné chvíli se pokusili i o pogo, což bylo poněkud nešťastné, ale naštěstí si celkem brzo uvědomili, že to nemá smysl a ani se to moc nehodí.

V průběhu koncertu jsem si vzpomněl na The Soft Moon, kteří mě na rozdíl od Cold Cave uchvacují svou syrovostí a autenticitou. Kombinace špinavých synťáku s živými nástroji dává hudbě duši, takovou tu opravdovost. To mi u Cold Cave hodně chybělo. Nemělo to šťávu, zvuk byl takový plochý, bez energie. Na druhou stranu se kapele podařilo udělat v MeetFactory příjemně temnou atmosféru. Dopomáhaly jí k tomu i stylové projekce.

Co se týče projevu samotného Wesleyho Eisolda, často svůj výkon přepaloval a křičel, a ačkoliv mi jeho hlas na deskách není dvakrát příjemný, na koncertu jsem ho bral jako další prvek hudby a velmi mi jeho poloha sedla. Za koncertní vrchol považuji song "Underworld USA", do kterého dal Wesley při zpívání refrénu srdce. Skvěle vynikla také známá hitovka "Confetti" či "A Little Death To Laugh".

Cold Cave si svým druhým vystoupením v Praze napravili reputaci. Dokázali, že i s průměrným zvukem jde vytvořit vcelku zábavnou show, na kterou je radost tancovat. Plus se jim nedá upřít temná atmosféra, která se klubem šířila od začátku jejich vystoupení.