Dva a půl roku po vydání jakžtakž sedmičkové desky "Bulletproof Picasso" a na ně nečekaně rockového EP "Train Does Led Zeppelin II" se Train vrátili k osvědčeném receptu. Těžko se lze v recenzi desáté řadovky vyhnout už vícekrát řečeným faktům a názorům. Ani zde se totiž formace ze San Francisca neuchýlila ke zvuku svého nejlepšího alba "My Private Nation" a spíše pokračuje v cestě nastolené hitem "Hey, Soul Sister", který ji vrátil do žebříčků.

Jejich vděčnost (k již osm let starému singlu) je logická, málokteré kapele se tak jako jim po komerčním útlumu podaří napodruhé rozjet kariéru na plné obrátky. Na druhou stranu se musíme v části stopáže obrnit trpělivostí a překousnout křečovité snahy o hity, jakými jsou například přeprodukovaná "The News", elektronickým beatem, španělskou atmosférou a hlasem Patricka Monahana do nepříjemných poloh tahajícím kouskem "Lottery" nebo hip hopem a trumpetami podbarvenou píseň "Silver Dollar". V jedné zahraniční recenzi, která novinku příliš nechválila, se psalo o tom, že se "Train až moc snaží udržet krok se současným popem". I při vědomí veskrze obstojných, ale nikterak výrazných textů nových skladeb nelze než souhlasit.

Největšími snaživci alba jsou ale rozhodně úvodní dupárna "Drink Up" s refrénem vybízejícím k vypouštění nafukovacích balónů na stadionech a vybrnkávaná "Play That Song" s krásně klenutým refrénem. Bolestný poslech jako v případě "Cadillac Cadillac" se ale naštěstí nekoná, podaří-li se těmto kouskům uspět, lze jim to jedině přát.

Podlézání radiovým dramaturgům, které umožní jejich další existenci, bychom mohli do určité míry chápat, protože díky tomu si mohou v druhé části nahrávky dovolit představit hodnotnější písně, které jejich věrné fanoušky a určitě i je samotné těší mnohem více.

Začíná to s "Working Girl", na niž je snadné vypěstovat si závislost, pokračuje s trochu repetitivní, ale příjemnou "Lost And Found". A neměli bychom přehlédnout ani spolupráci s Priscillou Reneaou v "Loverman". Pokud jste o ní nikdy neslyšeli, vězte, že se jedná o zpěvačku, která s vlastní kariérou příliš nezazářila, a tak se spíše věnuje psaní písniček pro jiné. Za vypíchnutí určitě stojí její práce na nejlepší Rihannině baladě "California King Bed", v jejím portfoliu ale najdeme i "Worth It" pro Fifth Harmony nebo další skladby pro Demi Lovato, Chrise Browna či Madonnu.

Stalo se už dobrým zvykem, že to úplně nejlepší najdete na albech Train vždy až na konci. A ani zde skupina tradici neporušila. Překrásná balada "You Better Believe" chytne za srdce už napoprvé a je tak dalším klenotem v jejich kariéře a v neposlední řadě i pádným důvodem, proč dát desáté studiovce šanci.

Monahan a spol. i nyní udrželi svůj standard a opět odcházejí se sedmičkovým hodnocením. Tentokrát to ale není s odřenýma ušima jako minule, nýbrž se jedná o sedmičku pěkně vytučněnou a dvakrát podtrhnutou. Tak zase za dva roky!