Richard Krajčo a spol. mají na letošek v Česku naplánované jen dva koncerty na strahovském stadionu v půlce září, takže fakt, že přijeli zahrát na pětadvacetileté oslavy klubu do malého města u polských hranic pro pár stovek fanoušků, je třeba ocenit. Jenže Kryštof nebyli vždycky jedna z největších domácích kapel a taky někde začínali. Jedním z těch míst, kde jako mladíci dostali šanci, byl právě tento klub, takže potěšilo, že se mu to po letech rozhodli vrátit. A spokojeni z celého večera byli určitě všichni, ti na pódiu i ti pod ním. Naštvaní, jak šlo poznat z facebookových diskuzí, byli samozřejmě jen fandové, kteří se na koncert, který byl vyprodaný za pár minut, nedostali.

Kdo na nějakém koncertu z éry "Srdcebeatu" byl, nemělo ho co překvapit. Klubové vystoupení je sice něco jiného, ale kapela i tak některé pódiové efekty z halového turné (byli jsme se na ně podívat v Ostravě i v Praze) přenesla do menších prostor. Došlo tak na ledky a doprovodné vizualizace jednotlivých písní, konfety či také na dvojici velkých bubnů, které byly umístěny po okrajích pódia a několikrát klub pořádně rozbouřily. Přece jen, když do takového bubnu bouchnete v klubu, má to jiný efekt než ve velké hale.

Obdobný zůstal i setlist, i když došlo na pár změn. Škoda byla absence skvělé písničky "Mou vinou", naopak body navíc skupina dostává za zařazení nádherné balady "Zrcadlení" z období desky "Mikrokosmos", která je bezpochyby jednou z nejlepších písní, které Krajčo kdy napsal. Ty, kdo znají kapelu pouze z rádia, pak mohlo zamrzet, že nezazněla "Křídla z mýdla", i když na setlistu napsaná byla. Změn však v seznamu skladeb oproti halovým koncertům bylo více, přece jen klubové a halové prostředí funguje trošku jinak.

Richard Krajčo na pódiu už dávno není ten zamlklý introvert, naopak se našel v roli vtípky a energií sršícího klauna, který navíc zjistil, že je dobré mít svého sidekicka v podobě trumpetisty a vokalisty Nikolaose, asi podobně jako v počátcích svého vystupování spoustami narážek častoval Tomáš Klus Jirku Kučerovského (než mu to on začal vracet). Vtip v tom, že Nikolaos na koncertě v písničce "Přiznání" zastupuje Lenny (a jak její part skvěle dal!) a je tedy vlastně žena, se táhl celým koncertem a vygradoval v závěrečném představování, kdy i jeho jméno dostalo ženskou podobu. Až se někdy ale zdálo, že je těch vtípků, hovadin a kravinek až moc - pomalé písničky totiž těmi blbůstkami ztratily atmosféru a jakýkoli přesah.

Páteční koncert Kryštof v Krnově samozřejmě nebyl v kontextu jejich kariéry po hudební stránce nijak výjimečný. Muzikanti jsou vyhraní profíci, kteří si ale večer stále viditelně velmi užívali a bavili se jako lidi pod pódiem. Krajčo byl v mimořádně dobré hlasové formě, ale na to vše už jsme u nich zvyklí. Jejich standard je prostě vysoký. Koncert byl speciální hlavně místem a důvodem jeho konání a tím, že se jednalo o poslední vystoupení skupiny před dvěma megakoncerty na Strahově, tedy pro neskonale větší publikum. Do té doby nás ještě čeká nová výběrovka se čtyřmi novými písničkami, které kapela během pár dnů odletí nahrávat za oceán. Uvidíme, jestli mezi nimi bude další, stejně velký hit, jakých za svou pětadvacetiletou kariéru už mají bezpočet. Ale každý další se počítá.