Realizace desky "It Had To Be You... The Great American Songbook" je podle Roda Stewarta splněním jeho snu nahrát album písní, s nimiž vyrostl. Což o to, plnit si na stará kolena sny (a Rod už věru není žádný mladík) je milé. Otázkou je, jak bude deska komerčně úspěšná či jinak řečeno, jak osloví posluchače, kteří z desky udělají zapamatováníhodný zápis do historie nebo bezvýznamný úkrok do propadliště dějin. Jakkoliv je tenhle "Songbook" příjemný k poslechu, jeden si může pomyslet, že milému Rodovi už definitivně došly nápady. Tak zle snad ale nebude a Stewart, jak věřím, ještě zakalí vodu.

Při poslechu "It Had To Be You..." jsem se horko-těžko bránil srovnávání se "Swing When You're Winning" milovaného floutka Robbieho Williamse. Nechtěl jsem, ale nešlo nesrovnávat. Na druhou stranu, pokud Williamsovu desku znáte, možná bude jednodušší hodnotit Stewartovu novinku právě touto srovnávací metodou. Stewartovo album je složeno z coververzí ještě starších skladeb, až z dvacátých a třicátých let. Vybral si z amerického zlatého fondu předválečných swingových standardů. Deska je sevřenější a komornější než Williamsova, který zase využil více mladické drzosti a dal písním více šťávy. Rod Stewart zpívá pěkně pro zamilované v baru po zavírací hodině, trocha dravosti a zpestření jednolité nálady desky by neuškodilo. Té decentnosti je možná až příliš.

Stewart se snaží, i když se ke swingu hodí uhlazenější hlasy. Posluchač může každou chvíli čekat, že se Stewart více nadechne a dá prostor svému chrapláku, ale ten se kontroluje a nejde proti stylovému hudebnímu doprovodu, mírně najazzlému. Převládají jemné klavírní vyhrávky, sem tam decentní dechy nebo sólo na saxík. Žádné novoty či divočiny, přesně daná jednolitá, pomalá nálada, což je výhoda, když přesně tohle chcete. V opačném případě muže působit poněkud ospale.

Celkový dojem z desky "It Had To Be You... The Great American Songbook" mám spíše dobrý, pokud neřeším nějaký hlubší smysl Stewartova dalšího uměleckého vývoje. Je to měkce sametová, příjemná sbírka swingových melodií. Prostě jen udělal radost sobě a svým nejvěrnějším fanouškům. Zkusil to jinak, ale myslím, že se ještě vrátí ke své soulovější podobě. O návratu k říznějšímu rocku si už asi můžeme nechat jen zdát, ale kdo ví...