Fight The Fight na ploše necelé půlhodinky dokážou zajmout natolik, že jejich debut otočíte v přehrávači ještě mnohokrát poté. A proč vlastně dávat šanci další severské hardcorové partě? Fight The Fight umí se styly žonglovat opravdu obdivuhodně a z každého si berou to nejzajímavější. Z hardcoru nesmlouvané tempo a dunivý rytmus, z punku zábavnost a rebelskou nespoutanost a z klasického rock'n'rollu údernost i chytlavost. Navíc zpěvák, který si říká Lars Vegas, dokáže svým hutným vokálem s posluchačem pořádně zamávat.

Album není nic, u čeho by se mělo příliš přemýšlet. Fight The Fight bez okolků chrlí jednu parádu za druhou a nezapomínají přitom na téměř rádiové refrény, kterými ale neztratí nic ze své divokosti a syrovosti. V mnoha ohledech tak působí jako nasranější variace Hardcore Superstar, jen jsou oproti slavnějším Švédům skutečně hardcorovou bandou.

Rutinou zavání snad jen občasné výlety do deathcorových vod, jako v případě "Perfect Combination". V této poloze zní jako četný zástup dalších kapel, které stejně jako oni nemají nic moc nového, co by do subžánru vložili.

Nejlepší písně přijdou hned s úvodem nahrávky. Titulní skladba, která otevírá celou novinku, zasáhne posluchače od prvních tónů a zároveň připraví na vůbec nejlepší dvě pecky celé desky - "The Edge" a "The Other Side". Zatímco ta první je zástupcem tvrdší tvorby kapely, druhá ukazuje klidnější, řekněme rockovější tvář Fight The Fight .

Dobrý materiál nabídne i závěr krátkého debutu. "Patient Zero" je dobrým rozloučením se s půlhodinovým důkazem, že nadějných formací je stále jako máku. Zejména těch ze severoevropských zemí, kde zdá se, že na talentované skupiny narážíme takřka na každém rohu. Fight The Fight je dobrá kapela, dobrá deska i skvělá píseň. Teď už jen čekat na pozvání do Čech a na další lahůdky, které nám talentovaná skupina připraví ve studiu v příštích letech.