Tom Chaplin se do Prahy vrátil po pěti letech, tentokrát nikoliv jako frontman britské kapely Keane, nýbrž coby sólový umělec představující svou výbornou prvotinu "The Wave". K potěše diváků své účinkování v Keane ale také několika písničkami připomněl.
Live: Tom Chaplin
místo: Roxy, Praha
datum: 6. března 2017
setlist: Still Waiting, Hardened Heart, Bend & Break, Solid Gold, I Remember You, Silenced By The Night, Hold On To Our Love, Clear Skies, Worthless Words, Bring The Rain, Bedshaped, The River, Quicksand, Better Way, Sovereign Light Café, The Wave, Crystal Ball, Bound Together, Everybody's Changing, See It So Clear
Fotogalerie
V naší recenzi desky
Toma Chaplina "The Wave" jsme několikrát hovořili o zpěvákově cestě k lidskému i uměleckému znovuzrození, o opětovném nalezení štěstí skrze hudbu. První sólový Chaplinův večer v Praze byl živou ilustrací hlavního tématu jeho prvotiny. Od začátku až do konce byl koncert čítankovou ukázkou perfektního souznění protagonistů z pódia (zpěvák a čtyři doprovodní hudebníci) s diváky v klubu Roxy.
© klapper.cz / musicserver.cz Pražské vystoupení bylo první zastávkou evropské části turné "Carried By The Wave", jež se na Starý kontinent přesunulo po měsíční přestávce ze Spojených států. Odpočatá kapela vsadila na osvědčený setlist ze zámoří, jehož páteř samozřejmě tvořily písničky z desky "The Wave", ale také připomínky
Keane - a nemusely to být nutně nejslavnější skladby kapely, jak ukázala skladba "Clear Skies". Občas si také muzikanti pohráli s aranžemi notorických hitů, když třeba v "Bedshaped" kromě typického piána a bicích znělo i smyčcové duo.
Zní to jako hrozné klišé, ale ten koncert opravdu neměl chybu. Po technické stránce vzato, výborný zvuk naprosto stačil, nemusela zde být žádná velká světla, projekce a efekty. Perfektně fungovalo Tomovo spojení s publikem, jeho srdečnost a energie byly odzbrojující. Byl to obrovský bonus k naprosto fantastickému zpěvu. Těžko vyjádřit superlativy jeho bezchybný výkon, z kterého běhal mráz po zádech.
© klapper.cz / musicserver.cz Chaplin se nezdráhal řadu písniček uvést krátkým povídáním o okolnostech jejich vzniku a občas mohli mít posluchači pocit, že zpěvák je s nimi na nějakém příjemném setkání po letech. Jako kdyby se potkali staří přátelé, co na sebe nikdy nezanevřeli, a jeden z nich mluví o tom, co všechno prožil a za co všechno ve svém znovu nalezeném životě je vděčný. Zpěvák tyto své zážitky, někdy velmi bolestné, vyzpíval ve svých písničkách a v Roxy to vypadalo, že mu všichni velmi dobře rozumějí.
"The Wave", čili vlna, je výbornou analogií i pro napětí, které se skrývá v Chaplinových skladbách. I v těch nenápadných, klidných nápěvech posluchač cítil spodní proudy, co se v mohutném vzepětí vydraly nahoru, aby ve zpěvákově hlasu explodovaly. Chaplin tohle zvládá mistrovsky díky svému jedinečnému hlasu, dynamice a empatii a z obyčejné pop music dělá silný příběh o člověku, který se dostal z drogové závislosti zpět do života. Zní to možná lacině, jenže v Chaplinově podání je to prostě uvěřitelné a krásné.
-
Když máš pravdu (Doktor Slovo, 07.03.2017 11:19) Reagovat
,tak máš pravdu.Není co dodat.Skvělé.
-
Perfektní koncert a neuvěřitelně silný záži... (Kóča, 07.03.2017 13:39) Reagovat
Perfektní koncert a neuvěřitelně silný zážitek.
-
výborný zvuk? (ohluchlej, 07.03.2017 14:54) Reagovat
koncert byl fajn, o tom žádná, nešlo předpokládat že by Chaplin podal špatný výkon, naopak byl stejně jako před 5 lety v Praze v super formě.. Lidí akorát, žádné mačkání ani žádné proluky v publiku, to bylo super..... ale zvuk v Roxy teda nic moc, nevím jestli jsou všichni tak hluchý, že aby z toho lidi něco měli, musí být zvuk tak děsně agresivní a vybuzený do výšek.... za mě šílený, hrozné sykavky, výsoké tóny tahaly za uši...... Chaplinova kapela taky občas zaváhala a ztratila rytmus (houslistka), ale jinak velmi velmi dobrý ..... jen ten vysoký pištivý zvuk, to mě teda fakt zklamalo, to koncert v 2012 v Lucerně byl zvukově úplně o něčem jiném.. nebo sem stál na špatném místě (přímo uprostřed :-)), nechápu to.. Kde stál recenzent musicserveru? Jinak hodnotím jako perfektní koncert o kterém sem se dozvěděl pouhý den předem :-)
-
Naprosto souhlasím! Neskutečně silný zážitek... (P., 07.03.2017 18:58) Reagovat
Naprosto souhlasím! Neskutečně silný zážitek, ze kterého až mrazilo, a působil od začátku spíš jak přílivová vlna všech různých emocí, s těmi staršími songy i trocha nostalgie, a hlavně teda euforie! Doufám, že to dají ještě kluci z Keane dohromady a za pár let se tu objeví zas spolu, ač Tom a jeho parta to zvládli včera na výbornou sami :)
-
Hudebni orgasmus (RAMA, 07.03.2017 21:05) Reagovat
Posledni album od Keane byl pro mne jejich absolutni vrchol, a tak jsem take smutnil z jejich snad docasne prestavky, avsak pres pocatecni rozpaky z Tomovi prvotiny (asi jsem chtel zvuk Keane jako spousta z nas), jsem dnes rad, ze tenhle skvost mohl vzniknout a dnes mi nejaka absence soundu Keane klaviru v kazde pisni nechybi, ba naopak. Koncert samotny byla dokonalost snad po vsech strankach, ktere si jen vybavim. Popisovat tento concert bude vzdy diky superlativum vyznivat pateticky, ale to jinak ani nejde. Asi to nejlepsi, co jsem kdy zive slysel. Jeho hlas by uz ted mel byt na seznamu kulturniho dedictvi UNESCO. To tam tak pri nejake balade stojite a najednou si uvedomite, ze mate pusu dokoran jak jste z az andelske cistoty, barvy a rozsahu jeho hlasu v totalne opareni. Mate pocit, ze jste nikdy nic podobneho neslyseli. Zaroven vzajemna interakce s publikem byla neskutecne prirozena, nenucena, uvolnena, vtipne hlasky z publika tomu obcas take nasadily korunu. Mala klubova scena tomu dokonale slusela a proste podium jeste vic. Zvuk mi prisel vicemene skvelej, nejsem si uplne jist o jakem pistivem zvuku kolega v predchazejicim prispevku mluvi - obecne vysoke tony nastroju a i Tomova zpevu?!? Nevim, mozna obcas, ale po lonske zvukove hruze v O2 na Muse, ktere take miluji, tak tohle byl balzam. Ale asi srovnavam nesrovnatelne. Jo jeste jedna mala technicka. Byla tam takova 5 clenna particka imbecilnich slovaku, kteri byli v nalade a jez tam polovinu koncertu jen opravdu hlucne zvanili a to i ve chvilich, kdy Tom zpival intimni solo s klavirem. Mel jsem chut jim neco rici, ale to by znamenalo jim jednu i snad napalit, ale clovek zatne zuby a radeji popojde jinam, protoze kurvit si concert, na kterej se tesim s tim, ze mne mozna vyvedou, clovek nechce. To podavani alkoholu je trochu nestastne, protoze neni akce, aby se nekolik hlupaku nenaslo. Ta neucta k tem lidem okolo, ale i k umelci samotnemu je zarazejici.