Cesta k sólové prvotině Toma Chaplina byla trnitá. Po rozchodu Keane byl zpěvák skupiny vystaven tlaku okolí čekajícího na to, jak se projeví coby sólista. Tato očekávání vedla k úzkostem a opětovnému pádu Toma do závislosti na drogách. Chaplin už v dobách Keane podstoupil odvykací léčbu a jeho recidiva vyústila v roce 2015 téměř k smrti předávkováním.

Po prozření byla Chaplinovi oporou k návratu do života žena a dcerka, prostředkem pak hudba. Album "The Wave" je o odpuštění, víře v sebe sama, vděku a naději. Po stránce umělecké je pak velkou satisfakcí pro Chaplina - skladatele. V Keane nebyl klíčovým autorem, tady je sám za sebe, zpívá o sobě, svých pocitech a, abychom parafrázovali název první desky kapely, o svých nadějích a obavách.

Umělecké i lidské znovuzrození ve spojení s Tomovým andělským hlasem přináší v písních zážitek téměř duchovní. Jistě, je to pořád jen popová hudba a může to znít přehnaně, ale motiv ze starých obrazů, kdy se skrze bouřkové mraky prodírají sluneční paprsky, je asi nejlepší ilustrací pocitu z hudby na "The Wave". A tak, ačkoliv naprostá většina hudby je tady baladická, přináší spíše radost než smutek.

Stejně jako u Keane i zde není hybatelem hudby kytara, ale spíše klavír. Aby Chaplin zabránil krásné monotematické nudě, osvěžuje své písničky zajímavými detaily - krásný je gospelový závěr v "Hold On To Our Love", v jedné z mála rychlých "I Remember You" konec zpestří dohrávka saxofonu, v "Solid Gold" jej doplní ženský vokál, v "See It So Clear" jeho hlas podkresluje tepající minimalistická elektronika, aby v refrénu skladba zas až gospelově rozkvetla.

Když už je řeč o refrénech, celé album je galerií velkých refrénů, klenutých jak duha. Chaplinův hlas je na tyhle velkolepé momenty naprosto ideální a při poslechu nádherné "Quicksand" si můžete říct, že tady jsou ty mocné refrény marnotratně poskládány v jedné písni snad tři. "The Wave" znamená pro Toma Chaplina velké osobní vzepětí, příslib do budoucna a nepochybně i uměleckou satisfakci.