Def Leppard se vracejí. Po třech letech, které uplynuly od úspěchu desky "Euphoria", vydávají nové album, nazvané tentokrát příznačně "X". Jedná se totiž už o jejich desátou kolekci v pořadí, proto ona mnohoznačná římská číslice. Očekávání bylo dlouhodobě posilováno o informace, podle kterých měli legendární rockeři ze Sheffieldu připravit pro své fanoušky překvapení v podobě nového zvuku. Nakonec se všechno ukazuje příliš nafouknuté, ale přesto nelze, než citovat z promo materiálu vydavatelství Universal: "...a přesto, že je tomu už čtvrt století, co se čtyři teenageři z Sheffieldu rozhodli dát dohromady rockovou kapelu, jejich nové album zní moderně a svěže. Částečně to bude i proto, že se dali dohromady s novými, mladými producenty a skladateli, kteří stojí za úspěchem Bon Jovi, ale i třeba Britney Spears, N'Sync a Backstreet Boys. Ne, nelekejte se, Def Leppard rozhodně nejdou cestou jako Britney, jejich hudba si v sobě stále ponechává úderné melodické kytary, skvělé refrény a vůbec vlastní zvuk." Nejvýstižnější je poslední věta. Def Leppard totiž nic tak zásadního nezměnili. To je možná i škoda, ale na straně druhé si na své přijdou příznivci staré dobré "ocelové" tvorby.

Avizovaná elektronika je výrazněji slyšet - až na výjimky - snad jen v úvodní singlové písni, která nese název "Now". Ano, tohle jsou opravdu noví Def Leppard! Klasická melodika, podpořená klasickými kytarovými doprovody, do toho však lehká příměs počítačem řízených smyček a poměrně čerstvý a svěží zvuk. Tím však zásadní proměny kapely končí. Zbytek alba, to už jsou ti staří známí Def Leppard. Abych ovšem nekřivdil - možná, že se občas něco natočilo jinak, možná to i jinak zní, ale v celkovém kontextu nic nového. Mně osobně to vůbec nevadí, jen si myslím, že proklamace o zásadních změnách jsou v tomto případě trochu zbytečné.

Jak už bylo naznačeno, cédéčko se velmi příjemně poslouchá a pilotní singlovka je hit jako hrom, jen kdyby vydavatel do její podpory trochu víc zainvestoval, protože takhle uteče z pokladničky mnohem víc peněz, zvlášť, pokud se píseň nedostane do playlistů českých rádií. Na albu lze přitom nalézt celou spoustu dalších potencionálních rádovek, ale o to pětici Joe Elliot, Rick Savage, Rick Allen, Vivian Campbell, Phil Collen určitě nejde. Zdá se dokonce, jakoby je komerční stránka věci vůbec nezajímala a proto dělají stálr to, čemu věří a co mají rádi. Klasické jsou i vokály a ústřední melodické linky, to si skutečně nelze splést ...

Pár změn zaznamenáte například v nahrávce "Love Don´t Lie", ta rovněž dýchá novotou a neotřelým propojením klasiky s novým pohledem na věc. A abych nelhal - album je malinko živější, i když ne celých dvaapadesát minut. Ke zmíněným posunům dochází například v písních "Cry" a "Girl Like You", ovšem nejvydařenější je zřejmě kousek nazvaný "Let Me Be The One", který vyhrává v tradičně silné kategorii zasněně pomalých skladeb.

Za zmínku by toho stálo určitě mnohem víc, ale asi by to bylo jen opakováním již napsaného. Nové album Def Leppard je vydařené, klasické, lehce oživené novými hudebními postupy, ale pozice legendárních kolekcí "Hysteria" a "Adrenalize" zůstává pravděpodobně neohrožena.

CD k recenzi poskytla firma Universal

Album: Def Leppard - X
Clkový čas: 51:44
Hodnocení alba: 7/10
Skladby: Now, Unbelievable, You're So Beautiful, Everyday, Long Long Way To Go, Four Letter Word, Torn To Shreds, Love Don't Lie, Gravity, Cry, Girl Like You, Let Me Be The One, Scar, Kiss The Day