Nabroušené kytary, houpavý rytmus a řev kombinovaný s úsečným rapem. Nu-metal byl na přelomu tisíciletí fenoménem. Byl to žánr, který navoněné chlapecké skupiny z devadesátých let vystrnadil z MTV a než svět propadl emu, hip hopu a EDM, pár kapel si na něm postavilo kariéru. Do dnešních dní z jeho boomu žijí už prakticky jen Linkin Park, Limp Bizkit, Korn a pár dalších, na řadu tehdejších ikon už se ale dávno zapomnělo. Platí to i pro Crazy Town, jejichž hit "Butterfly" sice dodnes slýcháme z českých rádií, to však neznamená, že by byl o skupinu takový zájem. Jediné, co to signalizuje, je lenost rádiových dramaturgů, formace jako taková už ve světě bohužel jen paběrkuje z dávné slávy a ani ve zbytku Evropy neobjíždí kluby o mnoho větší než Rock Café, kde v úterý večer na čas zakotvila.

Koncert losangelské skupiny probíhal pod hlavičkou Back to the 2000, čímž se možná snažil přiblížit podobně koncipovaným akcím v USA, kde Crazy Town objíždějí města spolu s dalšími žánrově či dobou spřízněnými souputníky, ať už to jsou P.O.D., Puddle Of Mudd, Drowning Pool, Trapt, Staind, Saliva, Saving Abel, 12 Stones nebo Fuel, tedy povětšinou kapelami, za jejichž koncert v České republice by stovky zdejších fanoušků málem rozprodávali orgány. Klub nedaleko metra Národní třídy se ale musel spokojit s jakousi domácí variantou. A i když zní možnost zaplatit tři stovky za osm jmen v line-upu večera jako férová koupě, časový harmonogram a jednotlivá vystoupení už tak zářné nebyly. Ale tak co čekat, když se naše žánrové ikony Post-It přeměnily v Support Lesbiens a z Dolores Clan se stala jen epizodka, na kterou si v souvislosti s muzikálovým zpěvákem Noidem už dnes vzpomene málokdo.

Pokud jste přišli už na sedmou a patřili tak mezi zhruba třicítku vyvolených, zaujmout vás mohli domácí Szkrat, což byl sympaticky nešizený nu-metal, který mezi převážně showcaseovou přehlídkou Bandzonu působil nečekaně přesvědčivě. At•Lantis sice mají na YouTube celkem fajn písničku "Sám proti všem", s muzikou převážně puštěnou z počítače a pouhými třemi skladbami, ale podobně jako následující Limbo Planet, jenž příchozí poté, co je nalákali na show, dokázali i posadit, působili se vší úctou jen jako vata. Nekonečné zvučení známějších the.switch natahovalo už tak napěchovaný harmonogram na skřipec a když se po několika ukázkách z nové desky a asi třech sonzích amerického rappera Ill Dose dostali Crazy Town konečně na scénu, bylo už málem jedenáct.

Rock Café už tou dobou nemělo daleko k vyprodání a když na scénu naběhl Shifty a spol., konečně začal pořádný mejdan. Když jsme se o v roce 1995 založené skupině na musiscserveru bavili naposledy, bylo to v souvislosti s jejich překvapivě vydařeným koncertem na německém Rock am Ringu v roce 2014, kde převažoval dojem, že je na Crazy Town znát, jak moc jsou rádi, že po letech komplikací, úmrtí některých členů a přerušení kariéry mohou zase koncertovat. Ta radost evidentně přetrvala i do roku 2017, protože jen málokdy se vidí tak dlouho fungující kapela, která by si svá vystoupení i po tolika letech stále tak skvěle užívala.

Shifty sice má za sebou úspěšnou popovou sólovku, z níž když už ne "Turning Me On" a "Starry Eyed Surprise", tak minimálně alespoň "Slide Along Side" stoprocentně znáte a pisatel se nijak netají tím, že tuto desku i po letech řadí k nejlepším popovým albům, jaké kdy slyšel, láska k nu-metalu z něj ale z pódia vyloženě stříkala. Po více než hodinu po něm běhal jako vzteklý pitbulteriér, štěkal do mikrofonu sloky, rukama máchal jako sebevědomý rapper a hlavou skrytou pod nezbytnou basebalovou čepicí se houpal do rytmu stejně, jako si ho pamatujeme ze začátku milénia. Jakoby se ty bezmála dvě dekády vůbec neodehrály.

Ze silných singlů chyběl snad jen "Hurt You So Bad", všechny ostatní starší pecky jako "Battle Cry", "Darkside" nebo cover "Only When I'm Drunk" zněly i po tolika letech stále svěže. Vrchol večera? Jednoznačně "Toxic". Vůbec první hit udělal z publika divokou zvěř lačnící po dalším mase.

Možná že to ani nevíte, ale Crazy Town se předloni vrátili na scénu s třetí deskou "The Brimstone Sluggers". Za moc nestála, v přípravě už je ale i její nástupce a z něj zazněla například skladba "God Is My Witness". A jak to tak vypadá, Shiftyho přehrávač je asi momentálně plný elektronické muziky a dubstepu. Kdy novinka vyjde, se zatím neví, asi ale nemá smysl očekávat, že by se díky ní řazení písniček na setlistech následujích koncertů nějak měnilo. Končit už se totiž asi navždycky bude s popěvkem "Come my lady, come come my lady, you're my butterfly, sugar baby". Ten je naživo o třídu syrovější, ale pořád parádní.

Po Crazy Town ještě pódium mělo patřit DJské dvojici Vegy a Nula, ti nejvytrvalejší si možná počkali ještě na Them Darned Teenagers. Hlavní hvězdy ale předvedly pořádný nu-metalový večírek, za nějž se není proč stydět. Pokud se u nás dokáží uživit oldies party, kde z playbacku zní Twenty 4 Seven, Haddaway nebo Dr. Alban, není důvod, proč by se podobně dařit nemohlo ani nu-metalovým seancím. V obou případech na tom ale zamrzí nejvíc hlavně jedna věc. A sice jak rychle jsme všichni zestárli.