Holden se vymanili ze spárů kvalitní muziky, kterou produkovali, když se jmenovali ještě s přídomkem Caulfield. Krom zkrácení názvu přesedlali na češtinu a více zpopovatěli, což jejich původní zapřísáhlí fanoušci jen těžko zkousávají. Oproti povedenému, anglicky zpívanému debutu "Hopetown" jdou nyní ve šlépějích jednoduchých chytlavých rádiových popěvků. Přímočaře kopírují všudypřítomný mainstreamový pop, jako kdyby rezignovali na plnění klukovských snů, respektive nechtějí kráčet malými krůčky po nevyšlapaných cestičkách vstříc uznání, ale radši skáčou po vyasfaltované cestě vstříc popularitě. Jako by své sny napsané na papíru, kterými začínali psát své hudební dějiny, zmuchlali, zahodili a začali psát nové kapitoly své hudební knihy. Triviálním obsahem nám dávají najevo, že se vrací do puberty, kterou předtím asi přeskočili nebo si ji nepřipouštěli k tělu. Jejich druhá debutová deska "Střepy v postelích" je totiž o lehkých existenčních problémech, které trápí snad každého (post)pubertálního jedince.

Kdyby se člověk oprostil od jejich hudební minulosti, nejspíš by usoudil, že se jedná o kapelu, která s muzikou teprve začíná koketovat. Pěvecky to působí tak nějak nedodělaně a nevyspěle, ostatně Martyn Starý nemá kdovíjaký velký hlas, ale angličtina to přece jen lépe schovala. Na druhou stranu zní album pohodově a tanečně, takže kdo si chce zaskotačit a přijít v této uspěchané době na jiné myšlenky, má jedinečnou možnost.

Ve zvuku se odráží momentální trendy líbivého popu a jde v ruku v ruce s obsahem textů. Možná vám můžou určitým způsobem evokovat Mandrage. Možná to byl záměr a odkoukali od nich, jak se to dělá a co boduje ve velkém u českého publika. Není proto náhoda, že s nimi odjeli i podzimní turné. Původní Holden patřili mezi originální formace, které hledají další smysl ve svém tvoření a jdou do hloubky. Nynější Holden to mají přesně naopak a budou spíš patřit mezi tuctové kapely, jejichž texty jen těžko budou mít nějaký hlubší smysl. Jedno velké plus ale mají, a to jsou melodické a jednoduché songy, které mají šanci se zabydlet v rádiovém éteru.

Nejsou to jen Mandrage, které kapela občas připomene, první song "Začátky" zní jak z pera Kryštof, "Májová" zase připomíná pohodovou, vyklidněnou Mňágu. Z nahrávky a celkové změny je cítit, že chtějí být radši hranější než uznávanější. Zní euforicky od prvních tónů a vyznívá to až pseudosluníčkářsky. Z nahrávky se odráží radost ze života, lehkost a křehkost bytí. Silnou doménou jsou velké melodie. Texty se hemží tématy dospívání, partnerskými vztahy, vztahem k alkoholu atd. Záludnosti ani větší hloubku v nich ale opravdu nečekejte. Jen je škoda, jak z nich jde cítit, že se skupina s češtinou opravdu trápila, z některých obratů člověku až vyrazí pot na čele a nasazování krátkých slabik na dlouhé tóny jde místy až za hranici únosnosti.

Překvapujícím momentem je hostování Žofky Dařbujánové z Mydy Rabycad, která v songu zpívá také česky, na což u ní nejsme zvyklí, protože v domovské kapele zpívá pouze v angličtině. Právě "Vesmírem" patří k tomu nejlepšímu, co na desce najdete, společně s titulní písničkou "Střepy v postelích". Naopak nejméně vydařenou, až vyloženě otravnou je skladba "Malinovej sirup".

Jak je ale poznat, kapela se smířila s celkovou změnou a cítí se v této nové poloze dobře. V současné době je mnoho indie skupin, které jsou si podobné jako vejce vejci a jen málokterá z nich se dočká úspěchu, tak proč nedělat jednoduchý chytlavý pop pro mladé, když se cítí jistí v kramflecích. Noví Holden si proto zaslouží, abychom jim dali šanci, třeba s dalším vývojem překvapí a na další desce už si s češtinou, zpěvem, písničkami a vůbec se vším... poradí mnohem lépe.