"Keep Me Singing" Van Morrisona je album nenápadné, přesto skvělé

18.12.2016 18:00 - Jiří V. Matýsek | foto: facebook interpreta

Ir se srdcem a hlasem černošského muzikanta, Van Morrison, příchází s deskou "Keep Me Singing". Je jeho šestatřícátým studiovým počinem a po čtyřech letech prvním, které obsahuje nové věci. Není ničím objevným, přináší jen esenciální radost z hudby. Přesto - nebo právě proto - je hodné pozornosti.
8/10

Van Morrison - Keep Me Singing

Skladby: Let It Rhyme, Every Time I See A River, Keep Me Singing, Out In The Cold Again, Memory Lane, The Pen Is Mightier Than The Sword, Holy Guardian Angel, Share Your Love With Me, In Tiburon, Look Beyond The Hill, Going Down To Bangor, Too Late, Caledonia Swing
Vydáno: 30.9.2016
Celkový čas: 56:00
Vydavatel: Universal
"Keep Me Singing" je albem, které se v té záplavě novinek za poslední půlrok celkem ztratí. Až tak je nenápadné. Nebudu zastírat, že hledání klíče k Morrisonově novince byl běh na dlouhou trať. A pak se najednou, bylo to takhle večer, deska otevřela a mně najednou došlo, že právě v oné nenápadnosti a relativní jednoduchosti tkví její osobité kouzlo, její specifická nálada, ideální k zadumané relaxaci u sklenky červeného vína.

Morrison natočil nostalgické, vzpomínkové album. Podobně jako David Crosby na "Lighthouse" se vyrovnává se starými láskami, ale činí tak mnohem energičtěji a s podstatně větší dávkou ironie. Morrisonovy vzpomínky mají pevný rámec, objevují se v nich konkrétní místa i lidé. Použité básnické obrazy jsou nekomplikované, přesto v sobě mají potřebnou sílu a výpovědní hodnotu (Every time I see the river / Every time I see the train / Every time I hear a sad song / It reminds me what we have then / Every time I see the river / Feels like I’m back in love again). Zamýšlení nad vlastním životem je hudebním evergreenem - zvlášť u muzikantů pohybujících se ve vyšších věkových kategorií - ale musí se umět. Morrison nesklouzává k unylosti, nementoruje, nepláče sám nad sebou.

Přeci jen je Van Morrison soulman tělem i duší. A těm je nostalgické kňourání nad svým vlastním osudem cizí. I když je "Keep Me Singing" deskou, která je z většiny tvořena pomalými skladbami, které se pohybují mezi komorním jazzem a smyččovými aranžemi klasického popu, nesklouzává ke kýči. Svým charakteristickým, věkem téměř nepoznamenaným, hlasem zpívá přesvědčivě, uvěřitelně, bez teatrální přepjatosti, uměřeně. Výjimkami z jinak poklidně plynoucího celku pak budiž čistě bluesová "Going Down To Bangor" a svižná "Too Late", ne náhodou první uvolněný singl. Třináctku skladeb uzavírá instrumentálka "Caledonia Swing", která je prostorem, sice nevelkým, pro předvedení muzikantského umu kapely.

Ozdobou alba jsou jeho dokonalé aranže. Skvěle se pracuje s dynamikou, všechny nástroje jsou krystalicky čisté, rozpoznatelné, rytmika tak akorát hutná. Rovněž oceňuji studiovou práci, neboť se podařilo úspěšně zachytit i pohyb (odstupy a přiblížení k mikrofonu, verš pronesený trochu stranou) neviděného zpěváka. "Keep Me Singing" je díky tomu velmi živě působící album, které je radost poslouchat.

Ne, "Keep Me Singing" vlastně není ničím, co by kariéru Van Morrisona jakkoliv obohacovalo nebo posouvalo. Morrison se pohybuje v již vytčených mantinelech a své opusy "Astral Weeks" a "Moondance" z konce šedesátých (resp. začátku sedmdesátých) let již asi těžko překoná. Přesto je "Keep Me Singing" deskou, která v jeho diskografii nezapadne.



DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY