Operators vznikli před třemi lety jako útočiště pro tehdy bezprizorní lásku Dana Boecknara (Wolf Parade, Divine Fits) k analogovým syntezátorům, převzali štafetu po jeho předchozím elektronickém projektu Handsome Furs, který tvořil s ex-manželkou Alexis, a po přibrání dalších dvou členů (multi-instrumentalistky makedonského původu Devojky a bubeníka Sama otestovaného v Divine Fits) se etablovali v regulérní band, jehož hlavní cíl je od počátku jasný: roztančit ztuhlé klouby a pokračovat v life stylu á la turné je náš život. Společná mise trojici doplněnou o koncertního basáka zavedla po bok ostřílených jmen indie scény jako Future Islands, The New Pornographers, Zola Jesus nebo Japandroids, do klubů po všech čertech, včetně Kuby, a kromě EP vynesla solidní dlouhohrající debut "Blue Wave".

S přispěním Boecknerova neoddiskutovatelného renomé z mateřských Wolf Parade nebo bokovky Divine Fits jeho nová akvizice disponuje statusem, který by ji měl bez problémů vzbudit pozornost nejen na indie serverech a blozích. Doma v Kanadě a ve Státech music venues vyprodávají, smíchovská továrna se ale podle očekávání zaplňovala tak skromně, že se hrací prostor tentokrát přemístil do míst, kde obvykle sídlí šatna, a svršky se naopak odkládaly v hlavním sále. Nezvyklým kosmetickým opatřením organizátoři sice vyzráli nad hubenou účastí, reálně ale hrozilo, že nad celou akcí bude viset nepříjemné stigma nechtěného zboží. Čtveřice naštěstí svým profesionálním přístupem celou situaci ustála a ve finále ji proměnila v poctivou secret show pro zasvěcené.

Operators jsou stejně jako ostatní Boecknerovy projekty pověstní tím, že nový materiál nejdříve testují naživo a teprve po náležité zkušební fázi se vrhnou do nahrávání. Není proto výjimkou, že během jejich koncertů tu a tam nastanou momenty jistého laborování, kdy fanoušci vidí pod tvůrčí pokličku, a na řadu přijdou i songy, které v porovnání s jejich finální verzí zní jako demáče. Na nic takového ale nedošlo v Praze, kam skupinu evropská část turné jejího turné zavedla půl roku od vydání debutového LP "Blue Wave", které si fanoušci měli možnost prověřit prakticky v celé jeho délce. Sonický svět alba pomáhal dotvořit producent Graham Walsh z Holy Fuck, kteří shodou okolností okupovali MeetFactory o týden před Operators, a show obou kapel k sobě v principu neměly daleko.

Veškeré dění na pódiu se odehrávalo live s permanentním důrazem na analogové syntezátory a po laptopech a jiných vymoženostech nebylo nikde ani památky. Všechno zastala čtveřice sama a postarala se o přímý přenos energie s minimem úniků. Navzdory tomu, že Operators sází na dobře zažitou estetiku new wave, post-punku, nešetří vokály a často se opírají o silně popový scénář, oproti filozoficky spřízněným Holy Fuck se jim ale získávala stabilní a bezprostřední reakce publika hůře. Úvod setlistu zčásti poznamenala nepřízeň ozvučení a výběr songů, kterým chyběla pevnější kostra. V tracích jako "Mission Creep" zase mohl sehrát roli fakt, že se zbytek kapely ocitl tak trochu v závěsu chaotických a veskrze agresivních aranží, ke kterým Dan zpoza mikrofonu sekundoval podobně laděnými vokály, a ještě tak znásobil záměrně konfrontační efekt produkce, korespondující s politicky laděnými texty. Tím ale výčet bariér na straně Operators končí.

Ve skutečnosti celá sestava udělala všechno pro to, aby předvedla co nejintenzivnější performance. Dan během hraní nevykročil z trans připomínající dimenze, představil se jako charakterní zpěvák s nezaměnitelným hlasem, který si neodepře možnost mít ruku na tepu syntezátorů, teprve ve chvíli, kdy hrábne do strun, se ale stává komplexní osobností a s přehledem přebírá otěže. Když v mezičase promlouval s úsměvem k fanouškům, dával lekci pokory a působil tak civilně, až nešlo do hlavy, jak se tak rychle přenese do polohy, kde každé gesto ladí s jeho uměleckou vizí. Devojka, Danova pravá ruka co se týče skládání, na stagi platila spíš za klidnou sílu v pozadí a daleko víc hmatatelné energie vyzařovalo z postu bubeníka, všichni dohromady i s basákem ale působili přesvědčivě a semknutě.

Jakmile se večer překlenul k esenciálním peckám jako titulní "Blue Wave", "Control" a "Cold Light", zdálo se, že Operators mají konečně vyhráno a ovace se zdvojnásobily, jako kdyby fanoušci čekali, až se budou moci svézt na vlnách melancholických refrénů. Další příliv ohlasu pak přišel znovu ještě při přídavcích "True" a "Ancient" z "EP1", do kterých Operators injektovali groove nekompromisní tak, že se mu dá jen těžko odolat. Čtveřice tak opouštěla pódium na jednoznačném vrcholu a hlouček příznivců po sobě nechala hladový po pokračování. To samé se nedá říct protentokrát nedá říct o slovenských VIYU, kteří kombinují temně hutný synthpop s živými kytarami a náladou toho večera rozhodně zapadli. Utopení ve ztlumeném zvuku ale působili odosobněně a ztratili provokativní dravost, která je jinak hlavním rysem materiálu, který nedávno představil a který vybízí k tomu, aby člověku křičel přímo do tváře. Třeba příště.