Už nedělní ráno dalo tušit, že finále bude v Ostravě veliké. Počasí se totiž po třech dnech konečně umoudřilo a návštěvníkům dokonce dopřálo na několik hodin hřejivého slunce. Při rozbřesku hráli na menší Radegast Stage čeští mladíci z Ghost of You, kterým se jedna z nejmenších scén festivalu ukázala limitem. Jejich energická indie-elektro smršť by totiž snadno mohla konkurovat vystoupením na hlavním pódiu. To však ve stejný čas okupovala Barbora Poláková. Kdo však nakonec zvolil Ghost of You, rozhodně neprohloupil, protože verva, se kterou se pouští do koncertování, je katapultuje mezi nejzajímavější zjevy současné mladé české scény.

Na kryjící se vystoupení Polákové a Ghost of You přímo navazoval Thom Artway následovaný elektro-swingery z Ghany Rocky Dawuni. Artway svým nijak ze šedi nevystupujícím koncertem tak trochu předznamenal, co návštěvníky mělo čekat v pozdějších hodinách na největší scéně od jedné z hlavních hvězd festivalu - Passenger - totiž unylá, písničkářská one-man kytarovka, kde se čeká jen na ten jediný hit. V případě Artwaye to byl "I Have No Inspiration", v případě Passenger pak "Let Her Go".

Na Full Moon Stage se naopak schylovalo k jednomu z nejbizarnějších vystoupení Colours Of Ostrava vůbec. Na svědomí ho měl Lazer Viking (původně Boy Wonder & The Teen Sensations) se Sabrehart. Performance totiž jednak trvalo s programem anoncované hodiny jen její polovinu, jednak se v jejím závěru muzikant vydal mezi lidi pod pódiem. Na tom samotném by samozřejmě nebylo nic zvláštního, jenže Viking cestou upadl, vymáchal se v bahně a posléze předváděl podivínské taneční kreace kombinované s upřenými pohledy z očí do očí návštěvníků. Nebylo tak divu, že v pohledech přítomných se mísily pocity obdivu s rozpaky. Po poslední písni a aplausu se hudebník ještě vrátil na pódium a rozloučil se se slovy: "To je všechno, já už to říkal dole, kdo to neslyšel, tak díky a čau," načež už se přes trvající potlesk zpět na scénu nevrátil. Tohle by si leckdo dovolit nemohl, Lazer Viking ale během předcházející třicetiminutovky předvedl, že na to má, takže celek i závěr samotný do sebe výborně zapadly.

I proto bylo možné ještě několik desítek minut po koncertě zaslechnout návštěvníky, jak o Lazerovo překvapivém vystoupení diskutují. Show zkrátka, ať už v pozitivním či negativním, zaujala. To se rozhodně nedalo říct o 2Cellos, kteří zaujmout sebevirtuozněji pojatými covery nejrůznějších písní (od AC/DC či Nirvany) prostě nedokážou. Spravit chuť si pak šlo u afro-folkových Blick Bassy, izraelského Zohar Fresco a především u Songhoy Blues, kteří do Ostravy přivezli woodstockovou show čerpající z Jimiho Hendrixe. Všechna pozornost pak už ale byla věnována směrem na hlavní stage, kde lehce po osmé hodině začal hrát Passenger. Jak již bylo naznačeno výše - jednolité, unylé, ale po hudební stránce perfekcionistické vystoupení by se hodilo spíš do kavárny než na primetime závěrečného dne. Diváci Passenger tak mohli jen tiše závidět těm, kteří se vydali na holandské De Staat, kteří už minulý rok na Rock for People Europe předvedli, že jejich koncerty mají neskutečný drive. Na Colours to stvrdili.

O to větší zadostiučinění ale posléze vyvolal přechod na stage číslo 2, kde se po deváté do kytar opřeli britští The Vaccines. Ti hráli jak hitovky starší, tak i fláky z aktuálního alba "English Graffiti" (2015). Spektakulární, energické, skvěle šlapající a sebevědomé vystoupení plné řízných kytarových písní dalo pomalejšími skladbami vydechnout jen na pár okamžiků. A ani v nich nenudilo. The Vaccines (a také ovace fanoušků) byli důkazem, že žánru, který kapela reprezentuje, by na příštích Colours Of Ostrava mohlo být věnováno daleko více prostoru.

Finální den uzavírala britská elektronická legenda Underworld. S tou se dalo perfektně protančit až do samotného festivalového konce. S toužebně očekávanou melodií "Born Slippy" v uších se pak zcela spokojeně vydávalo na cestu domů. Ta ovšem nebyla (a to platilo i pro všechny ostatní dny) procházkou růžovým sadem. Zoufalý nedostatek spojů (včetně těch náhradních) totiž vedl k mačkanicím v přeplněných tramvajích, případně absolutní nemožnosti se do vozů MHD, a tím pádem ani na ubytování vůbec dostat. Jestliže by Colours Of Ostrava měly něco řešit organizačně, pak je to právě posílení MHD. Jinak jim po této stránce nelze vytknout vůbec nic.

Extra palec nahoru dostávají pořadatelé za perfektní ozvučení a vyrovnaný boj s deštěm (jehož intenzita a vytrvalost ostatně vedly ředitelku festivalu Zlatu Hulešovou k prohlášení letošního ročníku za ten vůbec nejtěžší) průběžným dosypáváním štěrku, odklízením vody a paletami. V areálu se tak i přes nepřízeň dalo zcela bez problémů přemisťovat.

Poslední den byl po tom prvním s naprosto fenomenálními Tame Impala rozhodně tím hudebně nejnabitějším. Pozitivně překvapilo nejen počasí, ale i čeští Ghost of You a Lazer Viking, africký rokec Songhoy Blues, izraelský Zohar Fresco a skvělí závěreční The Vaccines následovaní Underworld. Nemile naopak překvapil Passenger, který přes svou přirozenost (často ale hraničící s přesládlostí) nedokázal strhnout. Publikum i muzikant si ale vystoupení zjevně užili, protože Passenger hned den po skončení festivalu oznámil další koncert v pražské Lucerně.

Sečteno podtrženo: to zajímavé se čtvrtý den často dělo na menších scénách. Finále bylo celkově veliké, síla festivalu ale spočívala ve vyvážené kombinaci hudebních zážitků všech čtyřech dnů. A přesně tak to má být.