Melody Gardot na třetím album "The Absence" své fanoušky trošku překvapila. Po dvou víceméně jazzových deskách přišla s nahrávkou, která byla daleko více orientovaná na bossa novu, latinské rytmy a francouzské vlivy. Kdo čekal, že v tomto stylu bude pokračovat dál, ten musel být její loňskou deskou "Currency Of Man" poměrně překvapený. Americká zpěvačka totiž značně otočila a vydala se zcela jiným směrem, na hony vzdáleným od Jižní Ameriky a francouzských bulvárů.

Gardot společně s producentem Larrym Kleinem tentokrát lovili inspiraci především ve Spojených státech a jeho jižních zemích. Díky tomu tak v celkem patnácti písničkách uslyšíte mix, jehož základem je blues, jazz a soul, do kterého dále přimíchali funk, gospel, pop, americanu či fragmenty roots rocku a inspirace filmem noir. Ačkoli to zní jako až moc velký pel-mel, není tomu tak. Míchání všech těchto stylů totiž probíhá naprosto přirozeně a ani v jednom momentě nemáte pocit, že by někde něco nesedělo. Naopak stylovou dokonalost dokresluje skutečnost, že vás ani jednou nenapadne, že by se něco dalo udělat jinak.

Co ovšem tuhle desku povyšuje na jednu z nejlepších nahrávek loňského roku, je její atmosféra a zvuk. Obojí trochu připomíná první album Ďáblova stáda Wabiho Daňka. Zvuk je hodně akustický a dřevní. V některých momentech máte skoro pocit, že sedíte u piana a díváte se do jeho útrob, jak paličky narážejí do strun, nebo že pozorujete, jak vibrují basové struny bluesové kytary. Hodně písní Larry Klein a Melody Gardot vystavěli právě na hutném drnčivém zvuku kytar, které pak často doplňují dechy v čele se saxofonem a legendárními hammondkami B-3. Další skladby, především tedy ty z druhé poloviny desky, postavili na klavírní základ, který pak doplňují smyčci. Občas ale vše toto propojí, a dají tím písničkám zcela novou linii.

Všechno je to ale pouze k dokreslení atmosféry toho, co zpívá samotná Melody Gardot. Tentokrát její songy nejsou tak osobní, ale epicky vyprávějí příběhy, které vyslechla od lidí v Los Angeles, převážně těch, kteří žijí na ulici. Nebojí se používat sociální témata, jako rasismus, sociální nerovnosti či hladomor. Tomu tentokrát přizpůsobila i svůj zpěv, který dokáže šeptat, chraptět, hladit, ale nejčastěji vás napíná a zároveň vás bičuje emocemi, které nejsou častokrát příliš expresivní, ale jsou skryté jakoby uvnitř a přesto neskutečně citelné. Dohromady to způsobuje pocit, jakože jste se ocitli někde na americkém jihu nebo středozápadě v dusných nocích před kostelem, kde jen několik muzikantů vypráví svými nástroji příběhy, které v sobě neskrývají lidské tragédie a útrapy.

"Currency Of Man" je zkrátka výjimečná nahrávka a to po všech stránkách a zároveň je nejlepší deskou Melody Gardot v její kariéře. Producent Larry Klein se tu projevil jako génius a po právu si i za toto album letos vysloužil nominaci na Grammy, stejně jako zvukoví inženýři Maxime Le Guil a Bernie Grundman. Může být zároveň tou nejlepší pozvánkou na první koncert Melody Gardot u nás, který se uskuteční 26. července v pražském Obecním domě v rámci festivalu Prague Proms.

Je ale třeba upozornit na jednu věc. Deska existuje ve dvou verzích - standardní a té s přídomkem Artist's Cut. Naše vzpomínka se týkala právě té druhé, která je o pět písniček bohatší a jinak poskládaná. Určitě doporučujeme poslechnout si ji, protože podle některých reakcí standardní verze tak dobře nefunguje.