Večer, na němž se nepovedla obrovská spousta věcí, zahájila pražská elektronická dvojice VR/Nobody, která i přes svůj rostoucí mediální prostor a stále silnější etablovanost na scéně přilákala od barů k pódiu sotva pár desítek fanoušků. Když ale deset minut před devátou hodinou dohrála, začala se negativa vrstvit. Lidí přišlo tak málo, že i když se zavřel balkón, tak byl parket plný sotva ze dvou třetin a hlavní hvězda, která své vystoupení před půl rokem na poslední chvíli přeložila právě na teplý červnový večer se ne a ne ukázat.

Start avizovaný na jednadvacátou hodinu se tak bez vysvětlení či omluvy posunul o čtyřicet minut a i poté místo hlavní hvězdy přišel na tři krátké tracky publikum bavit nejprve Jeremihův producent a také rapper Soundz a následně ještě i jeho divoký DJ, který diváky hecoval útržky hitů "One Dance" od Drakea, "Blasé" od Ty Dolla $igna a spousty dalších přidružených rapperů, kteří s Jeremihem sdílí podobný zvuk.

Ten nakonec dorazil až na desátou hodinu a hned ze startu odpálil třaskavé hity "Down On Me" a "Somebody", kterou nazpíval s Natalií La Rose. Bylo tam všechno: příšerné nazvučení bicích, které přeřvávaly všechno ostatní, muzika i s doprovodnými vokály pouštěná z notebooku i spoře oděné, twerkující tanečnice. Nechyběl klávesista, který většinu času neměl co hrát, ani celý koncert v pozadí postávající černoch s ručníkem, který na pódiu byl snad jen proto, aby si párkrát vyfotil selfíčka.

Sám Jeremih toho moc neodzpíval ani neodrapoval, drtivá část hudby šla z notebooku, navíc po pouhých pětadvaceti minutách odešel po hitu "Birthday Sex" do zákulisí, aby svou rudou bundu a kšiltovku vyměnil na dalších dvacet minut za armádní vzory, po asi dvouminutovém přídavku se ale vypařil úplně a nechal DJe, ať posledních pár minut, které zbývaly do jedenácté hodiny, odehraje sám.

Zní to hrozně, že? A přesto to tak zlé nebylo. Naopak to i přes všechny zmíněná negativa byl jeden z nejlepších žánrových koncertů u nás, protože jsme ještě nezmínili jednu věc. A sice, že Jeremih možná není nejlepší zpěvák ani muzikant, ale jeho charisma vám z něj nedovolí strhnout oči ani na vteřinu a autenticitě, s níž vystupuje, by se zdejší hiphopová komunita mohla učit.

Otec dvouletého dítěte dokázal obrovsky strhnout publikum na svou stranu, spolu s DJem ho vyhecoval k maximální podpoře a ať už hrál ty své temné R'n'B songy o sexu, které jako těžký a hutný med stékaly po stěnách klubu jako po nahém ženském těle ve dvě ráno nebo se dal do párty bangerů typu "Don't Tell 'Em", v nichž asi desetičlenná skupina pařila na pódiu a stříkala na lidi drahý alkohol, pulzující a elektrizující atmosféra amerického ghetta byla všudypřítomná. To už nebylo jako dívat se na hiphopové klipy na MTV. Tady jste byli jejich součástí.