Celá akce měla oficiální zahájení v osmnáct hodin, ale začala vlastně o dost dřív. Počasí je totiž posledních čtrnáct dní na území České republiky také dost punkové a na celém území nikdo neví dne ani hodiny, kdy se spustí bouřka, kterou mohou doprovázet kroupy či další podobné vrtochy. Mladí pořadatelé Vojtěch Křenek a Martin Šebesta znali předpověď, která byla všechno, jen ne jistá, a přesto se rozhodli jít do rizika a akci uspořádat pod širým nebem. Celé odpoledne ve Staré Říši lilo jako z konve, v okolí to také nebylo žádné azuro, přesto se zdá, že si to oba dva - alespoň co se počasí týká - s tím nahoře domluvili velmi dobře. K večeru déšť ustal a tím pádem bylo největší nebezpečí zdaru akce zažehnáno.

V sedm hodin tak na pódium naběhla kapela Boonker, my jsme měli možnost vidět ale až jejich následovníky M2E. Mladí pop-punkeři z Bruntálu byli naprosto pohodoví, usměvaví, plní energie a hlavně dobrých písniček. Ne nadarmo jsou součástí projektu G2 Band Academy, který za pomoci televize Óčko hledá nadějné kapely. Byly vybrány tři z nich, které budou během osmi měsíců plnit různé úkoly a na konci je čeká velký listopadový koncert v Lucerna Music Baru. Tady měli publikum ještě poněkud řidší, protože příchozí se samozřejmě nejprve stavili pro něco dobrého na pití a popovídat s lidmi, se kterými se dlouho neviděli. Přesto však bylo jasně patrné, že se prostor pod pódiem začal zaplňovat, a ta necelá hodinka, kterou M2E dostali na prezentaci, proběhla velice rychle a příjemně.

Tou dobou už byly v areálu samotné hlavní hvězdy Inekafe. Přestavování pódia, ladění a nastavování zvuku zabralo zhruba tři čtvrtě hodinky. Nebylo to totiž nic jednoduchého. Pódium totiž bylo opravdu hodně miniaturní a po umístění všech odposlechů, zesilovačů a všeho potřebného na něm opravdu nezbylo příliš místa navíc.

Samotné ladění navíc ztěžovala obrovská vlhkost vzduchu, proto si frontman Vratko Rohoň musel častokrát během koncertu své kytary dolaďovat a i struny praskaly jak na běžícím pásu. To však bylo dáno hlavně obrovskou energií, kterou kapela od začátku svého setu hrnula na publikum. Ze začátku dostaly hodně prostoru poslední desky "Právo na šťastie" a "Nevhodný typ".

Publikum od začátku působilo celkem unaveně, a tak bylo už od začátku potřeba alespoň v menším množství prostřídávat novější věci s klasikou typu "Telefonné číslo" či "Biely hotel". Kapela se častokrát snažila sypat písničky za sebou bez přestávky. Pokud však bylo potřeba přestat hrát a ladit, obecenstvo nepřestávalo otravovat s tím, že chce zahrát "Ráno" a Ružovou záhradu". Po chvíli už to frontman nevydržel a řekl: "My hrajeme 'Ráno' ke konci vystoupení. Chcete ho tedy zahrát? Tím pádem bychom totiž skončili. Nemůžete chtít všechno hned. Život totiž není růžová zahrada." Dostalo se i na pecky "Prečo je to tak", "Vianoce", "Úspešně zapojení" či "Kašovité jedlá".

I přes snahu formace odvést plnohodnotný profesionální výkon ale byla zčásti vidět mírná rozladěnost související s různými drobnostmi a nedorazy týkajícími se už zmíněného prostoru, ladění a ne zcela dokonalého zvuku, se kterým se ovšem potýkají prakticky všechna venkovní vystoupení podobného ražení.

Hlavní set dospěl po hodině a čtvrt do konce a v přídavku zazněly "Spomienky na budúcnosť" s mírně aktualizovaným textem, reflektujícím uprchlickou krizi. Poslední skladbou nemohla být žádná jiná než "Záverečná", kterou už zvládl Vratko Rohoň jen sám s kytarou.

Akci lze určitě vnímat kladně, do vesničky blízko Telče se nakonec přišlo podívat hodně fanoušků, kteří se dobře pobavili. Občerstvení bylo za velmi rozumné ceny a případné chyby se dají do budoucna určitě vychytat. Je zajímavé, že kapela Inekafe vznikla až po rozdělení republiky a má přitom u nás silnou a zdravou základnu svých fanoušků.