Po čtyřech letech se do Prahy vrátila podle mnohých názorů nejlepší koncertní kapela světa, britské trio Muse. S sebou přivezli aktuální nahrávku "Drones", která se po dvou převážně syntetických deskách vrací ke kytarovému zvuku, což se i díky novým skladbám povedlo přenést také do koncertního programu.

Celý večer ve vysočanské O2 areně otevřel v symbolický čas 20:20 britský performista Jack Garratt. A právě označení performance jeho vystoupení svědčí víc než koncert. One man show ho ukázala jako expresivního zpěváka a multiinstrumentalistu, jenž svůj zpět doprovázel občas kytarou a systematicky perkusemi, zatímco veškerá elektronika jela z laptopu. Určitou náladotvornost to mělo, výsledek byl ale mdlý a nedotažený a myslím, že si ho po čase bude pamatovat málokterý návštěvník koncertu.

Muse, to je ale jiná liga. Naprosto zásadní pro mimořádný zážitek oproti jiným show světových hvězd byla samotná koncertní scéna. Jejím základem totiž bylo pódium v podobě vrstevnaté platformy uprostřed plochy. Tím pádem byl každý fanoušek ke svým idolům stejně daleko a navíc momenty, kdy Matt Bellamy sóloval nebo zrovna hrál na piano, z bezprostřední vzdálenosti pár metrů nabídly naprosto intimní zážitek malého klubového koncertu, ačkoliv jste se nacházeli v obří multifunkční hale a navíc na koncertu podle mnohých aktuální největší kapely světa.

Do kontrastu musím postavit jejich minulou show, kterou jsem na rozdíl od té včerejší sledoval z těch úplně horních pater O2 areny a svědkem jsem byl naprosto vymazlené, multimediální pompézní show, své oblíbence jsem ale pozoroval z uctivé dálky jako malé panáčky a celá ta rocková kapela v nich byla uklízena pod obrovskou spoustou vrstev na okrasu a megalomanských tužeb hlavního principála, podobně jako ostatně i obě studiové desky z přelomu tohoto desetiletí.

Na aktuálním turné jde mnohem víc do popředí rocková podstata tvrdých vypalovaček jako "Psycho" nebo "Reapers" (ano, sem tam se pánové trošku víc, než je zdrávo, inspirovali u salónních komunistů Rage Against The Machine, ale budiž :) v kontrastu s pro dámské publikum určenou "Mercy", která je takovou druhou "Starlight". Pokud jste tak neseděli až pod střechou, zážitkem byla až překvapivě intimní a rocková show.

Muse už ale samozřejmě nejsou malá kapela a nějaké ty parádičky si neodpustili ani tentokrát. Samotná scéna sice nenabídla něco tak monumentálního a logisticky vypilovaného jako obrazovková pyramida z minulého turné, ale létající světélkující koule nad hlavami diváků a pseudovzducholoď jako symbolické drony z tématu aktuální desky, úvod show s pochodujícími vojáky nebo obří propichovací nafukovací balóny naplněné konfetami, to jsou scenérie, které z hlavy jen tak nedostanete.

K tomu přidejte bezchybný výkon kapely, slušný zvuk (vyzdvihnu především plné nazvučení bicích) a oddané, aktivně spolupracující publikum a máme tu jednoho z adepta na koncert roku. Bezbřehé nadšení ale mírní fakt, ze se povedený a po všech stránkách dotažený koncert dal čekat - Muse mají totiž laťku nastavenou zatraceně vysoko a nemíní ji podlézt ani o píď.