Kdo zná dnes pozastavenou pražskou avantgardní legendu První hoře, asi ho hudba nového projektu dvou jeho členů překvapí. Na druhou stranu jsou v obou hudebních tělesech určité průsečíky, které zdánlivě neslučitelné spojují. První hoře bavilo především svou extravagancí, pódiovou prezentací i bouřlivými koncerty. Kaspar Melichar naopak láká na komorní zasněnou atmosféru a civilní obraz. Obě uskupení však pojí jakési odstřižení od běžného života. Jen grimasy a bizarní masky vetřelců druzí vyměnili za druhou stranu zrcadla, skrze kterou se spolu s posluchači dívají na současný, hektický a povrchní svět.

"Ze všech opuštěnejch věcí, tak jako z očí starejch lidí, svítí takovej malej měsíc, ale jen málokdo to živý světlo vidí" - právě tyto posmutnělé verše, tvořící úvod skladby "Závrať", celé album otevírají. Posluchače tak vsouvají do posmutnělého zastrčeného světa kdesi na okraji společnosti. "Velká derniéra" ale není tendenčně hnaná na city, není ani žádnou sociální sondou. Album si neklade vysoké cíle, pouze se snaží oponovat mainstremu. Jak tomu hudebnímu, tak tomu společenskému.

Kaspar Melichar nahráli krásné poetické album, kde oba členové, Milan Urza i Robert Rajs, poodhalují na kost citlivé vnímání soudobých básníků. Jejich debut je prodchnut především smutkem, stářím a smrtí, která v textech vystupuje někdy přímo, jinde je pouze cítit v pozadí. Po textové stránce je "Velká derniéra" výtečná, byť vyžaduje poměrně specifického posluchače. Cynikové ruce pryč.

Komorně laděné písně zdobí pouze piano Roberta Rajse, akustická kytara a zpěv Milana Urzy. Přesto jsou to velká a silná díla a na ploše necelé pětačtyřicetiminutovky mají potenciál zahryznout se posluchači pod kůži. Najdou se tu i slabší, méně pestré písně ("Salome", "Zloděj klavírů"), ale ani ty neslouží jako přebytečná výplň. Naopak nejsilnější dojem zanechává již zmiňovaný otevírák debutu "Závrať", "Malíř a smrt", "V hodině mezi psem a vlkem" či titulní "Velká derniéra".

Milan Urza tak svou hudební pestrost ukázal i ve svém nejmladším dítku. Po legendární avantgardní První hoře a popových Sinuhet se předvedl jako schopný urban-folkový skladatel. Přesvědčivý a s jasným, upřímným sdělením. "Velká derniéra" je ovšem odkázaná k sezení v koutě scény. Ne svou špatnou kvalitou, ale citlivým melodramatickým pohledem, který není pro současný zrychlený svět vítaný. Pro ty ostatní je tohle dílo tím nejkouzelnějším dárkem, který klidně může patřit mezi nejzajímavější hudební počiny letošní české produkce.