Asi nejednomu fanouškovi kultovní avantgardní skupiny První hoře zaplesalo srdce, když formace na podzim letošního roku ohlásila nástupce poslední desky "Imaginarium". Novinka "Křehký mechanismus pozemského štěstí" vyšla v říjnu a není pochyb, že pražská parta nahrála jedno z nejlepších, ne-li vůbec nejlepší album své historie. Koncert v pražském klubu Rock Café sice nebyl prvním vystoupením po obnově (kapela zahrála například na festivalu v Banátu), ale pojala ho jako takovou oficiální oslavu návratu spolu se křtem nahrávky.

Čím se koncerty Prvních hoře vyznačují, je i volba velmi neobvyklých hostů. Před lety v Rock Café zahrála letitá undergroundová formace Pod Černý vrch, která svým neotřelým vystoupením mnohé zaskočila. Tentokrát ale První hoře připravili ještě překvapivější jméno a tím byl one man project Kosmický Žirafáč. Jednočlenný divadelně-hudební host z Úštěku od prvního momentu zaujal asi všechny přítomné ve slušně zaplněném klubu. Chlapík v jakémsi vesmírném dresu vedl velkou část vystoupení rozhovor s robotem, kterého si vzal s sebou na pódium společně s bicí soupravou. Na ni občasně hrál doprovázen předehranou hudbou a vesmírnými zvuky. Koncept celého vystoupení se zjednodušeně týkal jakési cesty vesmírem, během které Žirafáč zažíval různá dobrodružství doprovázená krátkými bubenickými a divadelními vsuvkami. Dojem byl rozporuplný a zejména co do bizarnosti nastavil Žirafáč hlavním hvězdám večera hodně vysokou laťku.

Od prvního momentu po příchodu Prvních hoře bylo patrné, že na rozdíl od posledního koncertu před pauzou působili členové kapely v nesmírné pohodě, která se přenesla i na fanoušky. Ti skupinu po celý večer hnali kupředu a připravili jí skvělý prostor pro comeback. Zejména Milan Urza rozdával, pro něj až nezvykle, úsměvy na každou stranu a radost z hraní byla nepřehlédnutelná. Kdo trochu zklamal, byl akordeonista Pan Klaun, který se dostavil ostříhaný, bez svých téměř ikonicky kudrnatých vlasů.

První polovina koncertu patřila novému albu, ze kterého První hoře zahráli takřka všechny skladby. Píseň "Dítě boží" (které se publikum hlasitě domáhalo) se prý nestačili zcela naučit a přislíbili, že příště ji už určitě zahrají. Novinkové skladby fungovaly fantasticky a každá z nich dokázala rozproudit kotel pod pódiem. Večer otevřela první zveřejněná píseň "Čobol a Čehún", kterou si První hoře střihli nakonec ještě jednou na úplný závěr, kdy je publikum hlasitým skandováním přivolalo podruhé zpět ze zákulisí.

Druhá polovina se nesla v duchu starších skladeb, kterou načal klasický hit "Diskokoule". Nechyběla ani píseň z "Imaginaria" "Absurdistán" a vynechána nebyla ani asi nejslavnější nahrávka oceněná albem desetiletí anketou Břitva "Lamento", ze které zazněI skvělý "Otčenáš".

Samotný křest alba probíhal velmi netradičně. Namísto klasického šampaňského, vína, whiskey či jiného šmaku se První hoře rozhodli křtít slzami. K tomu ale potřebovali pomoc fanoušků. Ti měli za úkol hudebníky rozplakat. Nebylo to sice nic jednoduchého a dokonce ani mrtvá koťátka nepomohla, přece jen se nakonec přítomným pár slz z kapely vyloudit podařilo. Kromě toho svůj úděl splnil i na pódium donesený Křehký mechanismus pozemského štěstí, který se skutečně po jednom letmém zásahu rozpadl.

Pozemské štěstí je možná skutečně křehké, ale obliba jedné z nejvýraznějších alternativních skupin klubové scény je stále velmi silná. Ostatně to dokázala nebývale hlasitá podpora věrných fanoušků, kteří toho večera do Rock Café dorazili. Vše zafungovalo a kapela si mohla odškrtnout jeden ze svých nejlepších koncertních okamžiků.