Iveta Bartošová je v České republice fenoménem. Zatímco v osmdesátých a devadesátých letech omračovala svým zpěvem a vzhledem, později už prakticky pouze soukromým životem. Loni - rok po její tragické sebevraždě - vyšlo odfláknuté výběrové album "Nekonečná". S letošní deskou je to malinko jinak.

Nejedná se totiž o žádnou směsku hitů, ale o výběr písní, které ležely v zaprášených archivech a tajně doufaly, že si jich ještě někdo všimne a představí je fanouškům. A je zajímavé sledovat, že ony několikrát zmiňované vzlety a pády a v pozdější době strmý pád jsou dobře zobrazeny i na tomto kompletu.

Ze začátku se jedná o radostnou, mladou, pozitivnem pučící Ivetu, přesně takovou, jakou ji posluchači v té době měli rádi, i s tou dávkou naivity. Romantický duet s Petrem Sepéšim "Krásné chvíle návratů" album otevírá a hned poté se dostává na skladbu "Napsal jsi pro mě písničku", která přesně popisuje pocity, co v roce 1983 Bartošová zažívala. Poprvé nahrávací studio, účast na festivalu Mladá píseň Jihlava a de facto start kariéry populární zpěvačky. Díky osobnímu přispění ředitele Čro v Ostravě a Olomouci Josefu Podstatovi byla úplně první nahrávka objevena a mohla se dostat na tento nosič.

Jediná píseň, která je známá už z dřívější doby, je "Jen já a motýl". Původně vyšla na debutovém albu "I.B." v roce 1987. Zde je však původní verze, protože textař Zdeněk Borovec se rozhodl svá slova přepracovat. Ještě jedna melodie bude posluchačům povědomá. Michal David natočil v roce 1988 s kapelou Allegro eponymní album, na kterém se objevil hit "Jak snadno uvěří se lhářům". Identickou melodii poskytl i Ivetě Bartošové, která ji natočila pod názvem "Ta chvíle patří nám". Zatímco David slavil se svou verzí velké úspěchy, na tu od Bartošové se hned zapomnělo.

Dvě třetiny kompilace jsou tak relativně v pořádku, i když se dá říci, že song "Báječní kluci na nablýskaných strojích", který Bartošová natočila s Baletem, nesahá dvěma ostatním, co spolu udělali ("Každý má rád muzikál" a "Hej, pane diskžokej"), ani po kotníky a klidně mohl být i pro toto album zapomenut. Duet s Michalem Penkem "Zpívej" má zase katastrofální zvuk. Takový je ale úděl některých raritních nahrávek.

Velmi příjemně se naopak poslouchají "Malý psík" či další duety s blonďatým dávným lamačem dívčích srdcí "Guantanamera" (u nás známý tradicionál proslavil Wabi Daněk s recesistickým textem "Franta má péra") a "Namaluj svůj velký sen". Kvalita skladeb však postupem času chtě nechtě upadá. "Nebe to ví" je muzikálovou písní z "Johanky z Arku" a při poslechu zpěvu Ivety Bartošové je jasně patrno, že její hlas má své limity a není stavěn pro takovéto velké melodie. Hit Waldemara Matušky "Eldorádo" je v podání slepence tehdy už ne tolik pohledné zpěvačky s Walda Gangem opravdovým úletem. Spojení Bartošová a rock prostě nefunguje a není věrohodné.

I proto je dobře, že se dostalo především na skladby z osmdesátých let, kdy byla princeznou československého popu, prodávala svá alba po statisících, získávala Slavíky a lidi ji měli rádi takovou, jaká byla. Mnozí mladí muži si její plakáty lepili po zdech svých pokojíků a je fajn, že jeden takový z té doby je i součástí rozkládacího bookletu desky. I díky tomu je "Krásná neznámá" od doby vydání výběru singlů "Medové dny" z roku 1996 snad první kompilací, která má smysl a udělá radost nejen skalním fanouškům zpěvačky a interpretky s potenciálem, který nebyl naplno využit.