Vídeňská Stadthalle, jen nepatrně menší než pražská O2 arena, v úterý 12. dubna praskala ve švech. Vyprodaný koncertní prostor totiž hostil současnou monsterskupinu Florence And The Machine, která přivezla svou "How Blue Tour". Ta se obešla zcela bez kulis, projekcí či snad tanečníků. Flo je sama o sobě tak uhrančivá, že cokoliv navíc by bylo úplně zbytečné.

Promyšlený set, který pokryl všechny tři desky, zahájila temná "What The Water Gave Me" odkazující k životnímu osudu spisovatelky Virginie Woolf. Už od této písničky bylo jasné, že rusovlasá divoženka ví přesně, co dělá. Muzikálnost a kouzlo osobnosti zafungovalo na první dobrou a našlapanou halu do konce neopustilo. Ačkoliv má skupina už dostatek materiálu, délku vystoupení nepřepálila. Patnáctku položek doplnila dvojice přídavků a za Florence s její kapelou už se poté jen zavlnila instalace pohyblivých kovových plátů, která scénu oživovala.

Zcela logicky převládaly songy z aktuální "How Big, How Blue, How Beautiful", a tudíž se výrazně uplatnila i dechová sekce. V kapele byly hned tři dámy, které když zrovna nerozeznívaly dechy, vypomáhaly další dvojici vokalistek. Flo tak v mnohých písních doplňovalo celkem pět hlasů, díky kterým zněly všechny skladby neuvěřitelně plně a zároveň čistě. Britská zpěvačka s unikátním hlasem tak neměla mnoho příležitostí intonačně zaváhat. Akustická verze překrásné "Cosmic Love" navíc dokázala, že Florence naživo vyzpívá naprosto vše, co známe z jejích desek. Do této skladby zaplňoval každý kout haly velmi výrazný zvuk mnoha nástrojů, což z vystoupení činilo takřka rockový koncert. Tato akustická poloha však ukázala i druhou, daleko křehčí tvář sehrané formace.

K dalším vrcholům vydařeného večera patřily především nejvýraznější skladby z prvního alba, jmenovitě "Dog Days Are Over" a "Rabbit Heart (Raise It Up)". Publikum však skvěle reagovalo i na aktuální desku. Singly "Ship To Wreck" či "Queen Of Peace" pak odzpívalo spolu s Flo, čímž se jen prohloubila přátelská atmosféra. Zpěvačka se hned dvakrát přesunula přímo mezi fanoušky a skladby prokládala motivačními proslovy, které svým optimismem občas vyznívaly až jako ze setkání přívrženců hnutí hippies. Nikomu to však nevadilo. Ke skvělým živým výkonům, do nichž Florence uvěřitelným způsobem vložila úplně vše, co mohla, seděly.

Koncertu nelze takřka vůbec nic vytknout. Fanoušky sice mohla zamrzet lehká ignorace vynikající desky "Ceremonials", z níž zazněly jen tři skladby, ale vše jim vynahradil energický výkon a nasazení charismatické interpretky. Výsledkem byl zkrátka neuvěřitelný posluchačský zážitek. A právě o lásce k hudbě a životu bylo vystoupení především.