Úvod večera byl v režii již legendárních punk-metalových Suicidal Tendencies, kterým poté během koncertu Slipknot vysmekl poklonu i sám frontman Corey Taylor. Suicidal Tendencies patří k průkopníkům kombinace metalových kytar a punkové jednoduchosti a přesně to předvedli i v O2 areně. Přibližně čtyřicetiminutový set představil výběr jejich největších hitů a kapela během něj odevzdala maximum. Vystoupení by nepochybně slušelo menší pódium ve středně velkém klubu, kde by byl energický výkon asi ještě víc strhující, ale i tak fanoušky více než slušně rozehřálo. Největší uznání si zaslouží jediný zbývající zakládající člen, zpěvák Mike Muir, kterému i přes pět křížků na triku patřilo celé pódium.

Scénu poté zahalila červená opona s logem Slipknot a s blížícím se avizovaným časem začátku atmosféra houstla. Téměř bez zpoždění se metalová mašina Slipknot rozjela spolu s peckou z aktuální desky - "The Negative One". Na úvod samotné skladby se jen těžko dalo plně soustředit, neboť pozornost strhávalo monstrózní pódium se čtyřmi hydraulickými otáčivými plošinami pro pomocné bicmany a klávesáky, dále velká obrazovka i rampa pro hlavního bubeníka. Jeviště vytvářelo dojem toho nejděsivějšího cirkusového představení.

Slipknot při výběru repertoáru prolétli celou svou diskografií a neopomněli jedinou ze svých pěti nahrávek. Během přibližně devadesáti minut nepřišlo žádné prázdné místo a všechny skladby na fanoušky fungovaly jako rudá na býka. Kotel pod pódiem se podobal revoluci. Nechyběly circle pity, stěny smrti a diváci podobně jako kapela působili neúnavně. Není divu, energie linoucí se z pódia s každou další písní dopovala přítomné adrenalinem po hektolitrech. Během závěrečné "Spit It Out", kdy se diváci pokrčili, aby vzápětí naráz vyskočili, se nadšení dotklo vrcholu.

I přes poměrně vyrovnaný setlist se asi největší odezvy dočkala jedna z novinek "The Devil In I" i písně z legendární albové dvojky "Iowa". Vyloženě slabé místo koncert amerických hvězd neměl. Slipknot jsou jimi právem. Jaká jiná tvrdě metalová skupina, nepočítáme-li vyložené veterány, by si mohla troufnout na O2 arenu? Asi žádná. Coreyho parta má v rukou geniální mix tvrdé úderné hudby, která si bere to nejlepší z nu-metalu, thrashe, death metalu i coru. Nadto jsou vyzbrojeni skvělou image, promyšleným marketingem i působivými efekty. Těžko říct, jaký význam měli třeba oba pánové s bubny na plošinách. Rozhodně to ale působilo efektivně a jen těžko jste od nich odtrhli oči. A o to jde.

Překvapivě jistý ve zpěvu byl i Corey Taylor, který se nebál ani občasných výletů k melodickému projevu. Navíc působil sympatickým dojmem a během show s diváky pravidelně komunikoval. Mimoto přislíbil další koncert v Česku. Ale znáte to...

Snad jen absence obrazovek snímající dění na pódiu zamrzela. Za hlavami muzikantů sice projekce byla, ale sloužila jako doprovodná vizualizace právě znějících skladeb. Sedící publikum v zadních sektorech tak bylo z předváděné veleshow o hodně ochuzeno a neužilo si ani nové masky členů, ani vyčerpávající kreace muzikantů. Také zvuk v zadních traktech arény nebyl zrovna ideální, zejména zpěv byl jen velmi těžko rozpoznatelný. Z pohledu setlistu zamrzelo nezařazení hitovky "Before I Forget" a songu "Custer", výborné řežby z poslední desky. Ta by naživo semlela poslední živé a ještě zcela nevyčerpané fanoušky. Přesto není pochyb, že ačkoliv koncertní sezóna 2016 teprve začala, není předčasné označit vystoupení Slipknot za jeden z jejích vrcholů.

P.S.: Jako bonus pro vás od kolegů ze Spark TV máme (o české titulky doplněný) rozhovor s Coreym Taylorem, který proběhl těsně před koncertem: