Šťastnější ruku při výběru předskokanů pořadatelé nemohli mít. Kalle jsou tuzemská perla a učebnicový příklad toho, kolik magie se dá vytřískat z dvoučlenného projektu, když je synergie jeho součástek maximalizována. Veronika Buriánková & David Zeman v tandemu zastali to, oč se jindy i několikanásobněhlavé soubory snaží marně. Sál MeetFactory do posledního cenťáku krychlového zaplnili koncentrovanou atmosférou, která nemá obdoby. Emoce prýštící přímo z obnažené duše v jejich podání nabírají dramatickou podobu, která vychází z metalové estetiky, díky citu s jakým Veronika používá svůj pronikavý a výrazově nekonečně bohatý hlas, však stylizace nikdy nepůsobí přehnaně. Tím spíš ne s ohledem na civilní a pokorné vystupování obou protagonistů. Pro Kalle to byl v neděli údajně poslední koncert před na jaro příštího roku plánovaným vydáním nové desky, která naváže na Andělem oceněnou nahrávku " Live from the Room". Tedy alespoň v Praze. Držím obě pěsti.

Kalle potěšili nejenom jako přehlídka kvality, ale hlavně coby vyvážení sluníčkové energie následujícího program. Americká parta Widowspeak láká na svěží restaurování folkrockové tradice prolnuté s moderním dreampopovým soundem. Zkrátka na retro, které stále zní aktuálně a tomu koresponduje i jejich vizuální prezentaci hippísáků tělem i duší. Klíčovou postavou čtyřčlenné koncertní sestavy je mladičká zpěvačka/skladatelka/kytaristka, která vypadá jako sladká, křehká, lehce naivní víla a stejně tak i zpívá. Čili typově po všech stránkách sedí do kapely, která jako by vypadla z filmu Miloše Formana.

Ve výsledku vlastně Widowspeak předčili moje očekávání a uvolňující atmosférou se mi strefili do nálady. Jednotlivé písničky sice lehce splývaly jednu v romantickou oddechovku, tu ale příjemně protínal Robert Thomas mimořádně dynamickou prací s kytarou. Nešlo si ale nevšimnout jedné slabiny, a to že newyorské formaci by neškodilo lepší rozložení sil v jejích řadách. Frontwoman Molly vůbec nevystupovala jako lídr, kolegové ji svými výkony docela válcovali, a nebylo to tím, že by jí nestačil hlas. Spíš zapracovala nervozita nebo nízký věk.

Nechci říct, že by vystupování Molly Hamilton bylo nesympatické nebo špatné, ale po určité chvíli ona nesmělost začala být rušivá. Člověk měl zkrátka sto chutí jí říct "Molly, napij se toho pívo pořádně a dej do toho trochu šťávy!" Možná by věci pomohla silnější odezva ze strany publika, toho večera se však v MeetFactory shromáždil jen skromnější počet hlav, zřejmě nijak zásadních fanoušků, ne-li prvoposluchačů, a tak vše probíhalo v ryze komorním rázu. Nicméně pokud Widowspeak na začátku svého setu žádné věrné příznivce v sále neměli, věřím, že si jich tam pár vyrobili. Minimálně třeba skladbami "Narrows" nebo "All Yours" ze stejnojmenného alba vydaného letos v září.