Praha je velkým koncertům zaslíbená. Strahovský stadion už nikoho hostit nemůže, a tak si domácí interpreti vybírají různé vhodné lokality k uspořádání obřích mejdanů. Kabáti dvakrát obsadili Vypich, Dan Landa ke svému Velekoncertu využil prostředí pražských Letňan.
Mnozí lidé se na vystoupení těšili, jiní se báli a našla se též spousta jedinců, kteří byli připraveni předem opovržlivě komentovat to, co se bude dít. Věděli dobře, že
Daniel Landa jako málokdo jiný dokáže využít prostoru, kdy ví, že jeho řeči nikdo nevytrhne z kontextu, nepřekroutí a dostanou se k adresátovi přesně tak, jak byla vyřčena.
Ale vraťme se na úplný začátek programu. Šokující byl hned fakt, že k takové megaakci nevedlo v podstatě žádné značení. Ani v bezprostřední blízkosti letiště se nenašla jediná pidicedulka, která by ukazovala, kam se mají návštěvníci vydat a kde se vystoupení přesně bude konat.
© ireport.cz Areál byl nakonec otevřen o hodinu dříve, než bylo původně plánováno, patrně z důvodů plynulého odbavování u turniketů. Výběr lokality se povedl na jedničku a také počasí vyšlo na výbornou. Roli předskokana dostal Landův kamarád z thai boxu Václav
Noid Bárta. Ve druhé polovině října mu vychází druhé studiové album "Jedinej krok", z něho odprezentoval několik písní a nezapomněl ani na eponymní prvotinu.
Svalnatý sympaťák má však problém v tom, že jeho písně se v rádiích příliš nehrají, nejsou známé, a tak se mu jen těžko dařilo oslovit tak početné publikum. Proto si vzal na pomoc několik tanečnic. Neodpustil si však ani zlozvyk většiny předkapel, když už zhruba od poloviny svého setlistu začal diváky upozorňovat, kolik chybí odehrát do konce písniček, a pak se dočkají svého idolu. Tento fakt může působit i jako rezignace na to, pokusit se publikum oslovit, nebo dokonce strhnout na svou stranu.
Téměř hodinová přestávka před vystoupením hlavní hvězdy byla ovšem hodně zdlouhavá, opakující se reklamy otravné a několik lidí stojících od tří hodin na prudkém slunci zkolabovalo. Začátek Landova vystoupení přišel v okamžiku západu slunce. Deset minut po sedmé hodině večerní za zvuků Smetanovy "Vltavy" přišli na pódium členové filharmonie a dětského sboru. Po záznamu proslovu z turné "Vozová hradba" se z amplionů ozval fragment originálu dávné buditelské písně "Bývali Čechové", která otevírá i Landův aktuální počin "Žito", a on sám pokračoval v živém provedení ještě kdesi u svého karavanu s harmonikářem a klávesistou Kájou Maříkem. Poté už přišel s kapelou na pódium a prostřednictvím písní začal představovat své CV.
© ireport.cz Začal relativně novým songem "1968" z alba
"Nigredo", který věnoval do nebes své mámě. Pokračování v sobě nesly skladby "Jó, ulice" a "Chcíply dobrý víly". Na rozdíl od let minulých se rozhodl neopomenout ani působení v kontroverzním Orlíku. Propoje mezi skladbami obstarávaly animace, doprovázené Landovými velmi otevřenými komentáři. Takto se diváci mohli dozvědět o jeho studování černé magie, skinheadských bitkách především v restauraci U Fleků, kde se potkávali s podobnými individui z východního Německa, i o tom, jak Landa poměrně zblízka právě při těchto půtkách pohlédl smrti do očí a uvědomil si, že tudy cesta nepůjde. "Valčík" pak představil jako popis pravého důvodu konce Orlíku, "Jen ať to sype" zase jako frustraci z obviňování a záměrného zaměňování templářského kříže s hákovým. To byl prý důvod, proč se dal na rallye.
Koncert neskutečně rychle ubíhal, kapela šlapala skvěle, obzvlášť
Miloš Meier za bicími exceloval, a sám zpěvák na své poměry docela slušně intonoval. Samostatnou poznámku si zaslouží skvělý zvuk v průběhu celého večera. Kritizovat se však dají poměrně hustě používané vulgarismy v průběhu jeho proslovů, kdy v přítomnosti dětského sboru za zády neváhal použít i těch nejjadrnějších výrazů.
© ireport.cz Po necelých dvou hodinách byl ukončen základní set, ale už před ním Landa avizoval, že se vrátí. Proto se publikum moc nenamáhalo s vytleskáváním. Přídavek však stál za to, trval totiž víc jak půl hodiny. Zahájen byl "Protestsongem", při kterém publikum řádilo jak utržené ze řetězu a opentlen byl Landovým vyjádřením na téma problematiky imigrantů. Dle jeho názoru se totiž jedná o pouhý malinký fragment kolosální levárny, kdy je v zájmu někoho (viníka si logicky dosadí každý sám) rozdrobit Evropu do nejmenších dílečků, rozlámat sílu Evropské unie na drobty a udělat zde pořádný chaos. Do toho prý zapadá i fungování Islámského státu. Prosperita Evropy se někomu vůbec nehodí do krámu. Sám zpěvák byl vyzván k vyjádření mnoha žurnalisty i pořadateli různých anket, patrně se bál, že by však došlo opět ke špatné interpretaci, a proto využil až prostoru tohoto koncertu k veřejnému prezentování svých názorů.
Předposlední písní byla a capella odzpívaná (či spíše odeřvaná) husitská hymna "Ktož sú Boží bojovníci" a úplný závěr obstarala jedna z novinek.
Landu je potřeba brát s určitým nadhledem. Možná je všech těch Žit, kejklí a gibů až příliš, sám však říká, že hrdinou být nechce. Pouze si na něj hraje a snaží se navést lidi k tomu, aby se nenechali vést jako tupé stádo, ale sami se pokusili vzít osud do svých rukou. Leckdy to přehání, v části svých myšlenek však má také pravdu. Kritikům se nezavděčí nikdy, Orlík, skinheady a další věci mu budou na nos věšet věčně. Možná i proto trošku rezignoval na distancování se od minulosti a snaží se řešit budoucnost. Na podzim odjíždí do Afghánistánu, a jak sám tvrdí, možná se už nevrátí.