Proč "télé"? Protože je tu spousta samplů z televizních show a filmů. Proč pop? Protože další francouzský útok na hudební bašty okolního světa. A proč hudba? Tak to je snad úplně jasné...

Jazz zcela samozřejmě vedle rapu, ambient i pop - o tom vše je "Genetic World". Je dílem trojice francouzských hudebníků, která si říká Télépopmusic. Tvoří ji Fabric Dumont, Stephan Haeri a Christopher Hetier, který je pod pseudonymem Anti-Pop aktivní i na DJském poli. Všichni tři v sobě spojují tradiční muzikantské zázemí (Fabrice Dumont je jedním ze zakládajících členů skupiny Autour de Lucie), moderní hudební technologie (Stephan Haeri) i DJský přístup k věci (Anti-Pop). Podle Christophera byla na počátku myšlenka "založit skupinu podobnou Massive Attack." "Předtím jsme hráli ve skupinách, které vždy měly jen jednoho zpěváka, my jsme však chtěli víc svobody a možnost otevřít se novým hudebním nápadům," říká a doplňuje: "Nyní můžeme zkoušet všechno od deep houseu až po elektro 80. let, downtempo i abstraktní rytmy."

Zkoušejí toho opravdu hodně a ten, kdo by chtěl jejich album soudit podle úvodního singlu "Breathe" (skladba "provařená" TV reklamou na nový Peugot), byl by asi lehce zklamán. "Genetic World" totiž obsahuje dvanáct písní, které oscilují mezi žánry - a dvě základní polohy vymezují "najazzlé" skladby s hlasem skotské zpěvačky Angely McCluskey a rapované kousky v podání Soda-Pop ze skupiny Dirty Beatniks. Hosty doplňuje další anglický rapper Juice Aleem ("Animal Man" a "Free") a také Peaches a Chilly Gonzales, který vytvořil human beatbox a vokály ve skladbě "Let's Go Again". Jak k téhle lehce bizarní spolupráci došlo? Anti-Pop navazoval na jejich pařížské vystoupení, neváhal a zeptal se, zda nechtějí hostovat na albu. Odpověď zněla: "Máš s sebou kazeťák?" K nahrávání pak došlo v přilehlé kavárně "La Fourmi". Také skotskou zpěvačkou Angelu McCluskey objevil Christopher na koncertě s její skupinou, kde se hrála i jedna coververze Billie Holliday. "Chtěli jsme hlas, který by zněl jako z 50. let," říká Christopher a dodává: "Angele se navíc podařilo do naší hudby vnést lidský rozměr a duši." Když pak zpěvačka uslyšela hotovou desku poprvé, vůbec prý nepoznala melodie, které pro Télépopmusic původně nazpívala.

Jaký je tedy vlastně onen "genetický svět"? Hodně elektronický, retro i moderní, ale také plný nápadů a neobvyklých spojení. Jak už bylo řečeno, druhá "Breathe" zde není, ale i tak je toho hodně k poslouchání. Třeba povedená "Love Can Damage Your Health", kde se k hlasu Angely přidává decentní houseový spodek nebo sladce pomalá "Smile". Elektro hip-hopové jsou "Animal Man" a "Free" a elektronikou je ovlivněná i "Dance Me". Temnotu na album vnáší "Trishika" recitovaná Soda-Popem, aby se opět vystřídala s hlasem Angely v "Yesterday Was A Lie". Závěrečná "L'Incertitude D'Heisenberg" je příjemná chill-outová záležitost. Dodejme, že na CD u nás vyšel i singl "Breathe" doplněný třemi remixy (Jori Hulkkonen, Markus Nikolai a Scratch Massive), z nichž však žádný kvalit originálu nedosahuje.

Vypadá to, že genetický svět v sobě dokáže zahrnout všechno. Má temné i světlé stránky, střídá optimismus i smutek. Podobně jako Télépopmusic, kteří vědí, jak vypadá hudba budoucnosti. Pro všechny fandy norských Röyksopp je jejich deska téměř povinná. A nejen pro ně - i pro všechny další, kteří se "našli" ve fúzi starých filmových melodií, jazzu a moderních rytmů.