V podstatě celá republika je v létě prošpikována mnoha festivaly určenými pro masy. Kraj Vysočina byl v tomto směru dlouho zakletý a ne a ne uspořádat něco podobného i pro zdejší fanoušky a obyvatele. Až v roce 2013 vznikl Vysočina Fest, který prokázal svou životaschopnost a letos už se může směle řadit k nadprůměrně navštěvovaným a oblíbeným akcím v ČR.

Třídenní akce odstartovala ve čtvrtek a nevděčná role zahřívacího interpreta na hlavní Automotive Lighting Stage připadla Anně K. Ta z tohoto faktu dvakrát nadšená nebyla, ale popasovala se s ním skvěle. Organizátoři festivalu nechtěli hnát množství vystupujících na úkor délky vystoupení, proto každý, kdo se objevil na hlavním pódiu, dostal hodinový prostor. Anna K. ho využila k hitovému průřezu svou kariérou, nechyběly ani známé písně v nových aranžích připomínajících její akustické turné a konec obstaral patrně největší hit zpěvačky "Nebe". K vrcholům však patřil i Kodymův a Varteckého "Tamaryšek" či předělávka Patti Smith "Because The Night" pod názvem "Volá tě noc". Výborný zvuk, skvěle šlapající formace a pohodou sršící drobná zpěvačka byly skvělým vnadidlem na další program.

Vojta Dyk se svým B-Side bandem zavedl diváky na pořez stromů do lesa a dle reportáže kolegy Honzy Trávníčka z Rock For People předvedl navlas stejné vystoupení včetně průpovídek mezi písničkami. A navlas stejné byly i euforické reakce publika, skvělá kapela obohacená ďáblem saxofonem Michala Žáčka a výsledná směs písní s covery sahajícími od Queen až po Twenty 4 Seven. V jediné česky zpívané skladbě "Města nad řekou" si s kytaristou Jiřím Kalouskem zaimprovizovali pár táborákových fláků a vše bylo zakončeno megafonem a pogováním za tónů skladby "Killing In The Name" od Rage Against The Machine.

Vše bylo správně vygradováno Chinaski. Ti nedostatkem sebevědomí netrpí a z alba "Rockfield" předvedli téměř polovinu písní. Pecky "Milion dolarů", "Každý ráno" či "Láska a hvězdy" byly prostřídávány staršími hity "Zadarmo", "Punčocháče", "Hlavolam" či "Stejně jako já", až přišlo na závěrečnou "stupidní otázku: Máte rádi víno?" Reakce publika málem zbořila jihlavský amfiteátr a hodinový set se dostal na úplný závěr.

Ten čtvrteční programový na hlavním pódiu obstarali nitranští Horkýže Slíže. Veselá parta, která v současnosti objíždí i společné turné s oslavujícími Třemi Sestrami. Jejich energická show byla tou pravou tečkou za startovacím dnem Vysočina Festu.

Páteční program byl ještě nabitější. Zatímco ve čtvrtek byla Dara Rolins překvapena zácpou na dálnici, její koncert na Bosch stage začal o půl hodiny později a tím pádem ani ostatní program na tomto pódiu nenavazoval na to hlavní, v pátek bylo v tomto ohledu vše v pořádku. Aneta Langerová dala lidem ochutnat především ze své, kritikou vřele přijaté desky "Na Radosti". Slunečné počasí a Langerové současná tvorba přinutili lidi spíše poslouchat. Z nových písní jednoznačně nejlíp reagovalo obecenstvo na "Trávu" a samozřejmostí byl sbor při závěrečné "Voda živá".

Visací zámek pustil posluchače do svého "Punkového království" a hned se snažil vyprovokovat válku proti klíšťatům, protože nás mohou usmrtit. Punková dravost, přímočarost a energie z vystoupení přímo čišela a samozřejmostí bylo i opilecké průvodní slovo a chování zpěváka Hanyho Hauberta. To působilo v přímém kontrastu k vyklidněné a civilní Langerové, pravé kladivo do uší však přišlo až poté znovu na Automotive Lighting Stage.

Společné turné Lucie Bílé a Arakainu totiž bylo velmi úspěšné a poptávka často převyšovala kapacity sálů, kde se hrálo. Proto padlo rozhodnutí odjet společně i některé festivaly. Prvních dvacet minut se metalová legenda snažila hlavně propagovat novinku "Adrenalinum" a lidé si mohli zařádit snad jen na hit "Princess". Stoprocentně profesionální přístup, téměř shodný začátek vystoupení s programem, výborný vokální výkon Honzy Toužimského i skvělá instrumentální čísla především kytaristy Miroslava Macha připravily živnou půdu pro mnohonásobnou zlatou slavici.

Oděna v kůži, s hlubokým dekoltem, výrazným černým křížem a bujnou černočervenou kšticí přikráčela Lucie Bílá na pódium jako pravá kněžna metalu. O co méně kroků na pódiu udělala, o to lépe zpívala jak starší věci "Doteky" či "Cornouto", tak ty novější. Společně s kapelou přemýšlí i o natočení společné desky. "Ztráty a nálezy" odzpívala sama, na "Ďábelskou hru" i několik novějších záležitostí jí však přišel pomoci Toužimský a úplný závěr nemohla obstarat jiná skladba než "Zimní královna". V pozdějším rozhovoru se pak zpěvačka svěřila, že už jako švadlena měla na své mašině vyryto logo Arakainu a že se necítí jako host, nýbrž jako stálý člen kapely. Prozradila též, že si Jana Toužimského pozvala jako hosta na své vánoční turné.

Xindl X se stává stále zajímavějším fenoménem. Z člověka, který původně chtěl namazat lubrikačním gelem perutě a ochutnat lásku v housce, se stal interpret, jehož videoklipy lámou rekordy sledovanosti, komplikované veršovánky s ním odříkávají stále větší masy hlavně dívek a který se nebojí vrtat do všeho a všech. "Máte ruce? Tak ruce nahoru! A prachy sem! Ale nebojte, nejsem Babiš," pronesl před jedním ze svých hitů narážku na současného ministra financí. A že už má hitů tolik, že zaplní celý koncertní set. "Čecháček a totáček", "V blbým věku" a "Štědrej večer nastal" doplnil i aktuální "Cudzinkou v tvojej zemi". V té ho doprovodila slovenská písničkářka Mirka Miškechová. Ta dostala prostor i k jedné svojí písni "No Comment" a ukázala, že na Slovensku v tomto stylovém ranku není pouze Sima Martausová.

Wanastowi Vjecy byly mile překvapeny přijetím snad do posledního místa zaplněného amfiteátru. Lidem daly to, co si přáli. Svoje hity z pětadvacetileté kariéry doplnily i dvěma songy, které frontman Robert Kodym zpívá v Lucii - "Panicem" a závěrečnou "Dotknu se ohně". Tančilo se a zpívalo ve velkém. I vzpomínalo. Italská sopka Stromboli přijela bez zdravotně indisponovaného Viléma Čoka. Geniální kytarista a skladatel Michal Pavlíček a fenomenální zpěvačka Bára Basiková však nedali možnost vzpomínat na excentrického zpěváka a baskytaristu. Dokázali přinutit poslouchat i člověka, který je jejich tvorbou zcela nedotčen, a namístě bylo uznání k výkonu celé kapely, poháněné rytmikou Kryšpín - Kulhánek.

Největší překvapení však přišlo na závěr pátečního programu. Čechomor, hrající od půlnoci, sliboval všechno, jen ne energickou zábavu. Spíš už jen takové dojetí programu na setrvačník. Velký omyl. Pozici bubeníka na velmi fluktuovaném místě této formace nyní obsadil Lukáš Pavlík. Člověk, který má ve své relativní mladosti už leccos odbubnováno. Hrál či hraje s Alešem Brichtou, Ewou Farnou, Gabrielou Gunčíkovou, Kamilem Střihavkou a nyní po úvodní písni "Velické zvony" přilétl jako uragán i sem a svým výkonem dokázal strhnout celou kapelu, která bez zbytečných proslovů sázela jednu lidovku za druhou. Už poněkud unavené, avšak stále početné publikum dostala znovu do varu. Nejvíc se zpívalo na písničky z veleúspěšného alba "Proměny", mile však zapůsobily i "Místečko", "Limbora" nebo "Až já půjdu, povandruju".

I druhý den byl velmi povedený a jestli ve čtvrtek přišlo přes sedm tisíc lidí, v pátek jich bylo zajisté ještě o dost víc. Žádné větší problémy organizátorům vytknout nelze, catering byl zvládnutý velmi dobře, stejně tak i počet toalet se zdál být dostatečný. Drobná výtka může letět pouze na havarijní stav schodů v ochozech areálu a slabé osvětlení přístupových cest. To jsou ale věci, na kterých se dá do budoucna pracovat. Počasí vyšlo na výbornou, určitě bylo lepší než parna před týdnem. Již nyní se návštěvníci mohou těšit na další ročník Vysočina Fest 2016.