Kapela Květy nedávno vydala v pořadí desáté album "Miláček slunce". Kromě toho letos slaví výročí patnácti let od založení. Je pro vás díky tomu letošní rok něčím výjimečný?

Dá se říct, že ano. Úplně poprvé jsme si totiž naplánovali šňůru k desce. Tu jsme sice pustili ven už na začátku léta, teprve na podzim k ní ale pojedeme téměř souvislé turné s mnoha koncerty. Bylo by pěkné k němu udělat plakát nebo i tričko s jednotlivými vypsanými městy. Nic podobného jsem nikdy předtím nezažil. Dříve jsme mívali dva křty a pak zase obyčejná rozptýlená hraní, třebaže jich bylo hodně. Nyní to poprvé chceme cíleně podniknout takto za sebou.

Na co jste za těch patnáct let fungování skupiny nejvíce pyšný?

Je to pěkný pocit být spolu. Těší mne, že se nám podařilo zkrotit ega, aby kapela hrála tak dlouho ve stejné sestavě, navíc při tolika koncertech za rok. A taky že jsme přemohli lenost a dali dohromady tolik skladeb. Je to pořád lepší. Tento rok je určitě výjimečný nejen čísly, ale také tím, že se něco láme a mění. I když se to do určité míry dělo už dřív, protože naše staré věci znějí hodně jinak oproti dnešním. K posunům vždy docházelo v určitých vlnách.

V posledních letech jste se věnoval řadě bočních projektů. Kdy jste si našel čas na psaní nového materiálu, jehož jste výhradním autorem?

Myslím, že mne vedla touha. Několik let jsem si zapisoval různé útržky a písničky pak hrál v různých verzích jak s Květy, tak i na sólových koncertech. "Miláček slunce" vyšel po třech letech od "Bílých včel" a mám pocit, že se intervaly vydávání nových věcí budou ještě prodlužovat. Tentokrát jsme měli materiálu klidně i na dvojalbum, šlo nám ale o to udělat opravdu silnou desku a to znamenalo nechat všechno projít mnoha proměnami a vůbec dlouhou cestou.

Za výsledným zvukem alba údajně stojí hodně experimentování. Na co jste se zaměřili nejvíce?

Chtěli jsme zpěvné album, které bude mít hutný plastický zvuk a hodně experimentů se bude odehrávat ve spodních vrstvách. Tedy ubylo očividných věcí jako meziher, ale často se v jednoduchém doprovodu zvuk skládá z mnoha vrstev. Obyčejné akordy jsou hrané zvláštní instrumentací, ve které například chybí nástroj, od kterého se to celé odpíchlo. Také jsme zkoušeli elektroniku, do zvukové banky padů jsme hledali různé věci, které přidají písni na barevnosti. Já dostal do opatrovnictví piano, točil jsem i jej. V písni "Kočičí dům" jsou kytarové akordy puštěné pozadu a automatický bubeník ze šedesátých let. Je tam toho spousta, mělo by se to člověku vyjevovat postupně při dalším a dalším poslechu. Ale na ten první jsou to písničky, úplně obyčejný.

Důležitou roli při vzniku alba podle vašich slov také sehrálo obrušováním a zbavování se věcí, které jsou takzvaně navíc. Když zapátráte ve starší tvorbě Květů, v čem přesně cítíte ony přebytky, pro něž na "Miláčkovi slunce" není místo?

Já si třeba myslím, že "Kocourek a horečka" nebo "Střela zastavená v jantaru" jsou dobré desky. Nosí otisk doby i našeho přemýšlení a cítění hudby v těch letech. Tehdy jsme ale nebyli tolik kapela. První ze zmíněných alb jsme točili dokonce jen jako duo s bubeníkem Alešem a oba dohrávali spoustu strunných nástrojů, kláves a perkusí. Teď je základem energie čtyř lidí. V naší hudbě se uplatňuje víc názorů a zkušeností a hodně věcí je přirozenějších, přírodnějších. Taky rafinovanějších. Oproti dřívějšku ubylo temnější nálady. A taky výrazně lépe zpívám, což umožňuje postavit písničku jiným způsobem. V začátcích jsem nebyl schopen intonovat ani udýchat většinu skladeb.

Při práci se Květy často obklopují suitou rádců, mezi které kromě Ondřeje Ježka patří například Míša Antalová nebo Bára Kratochvílová. Přišla i tentokrát řada na jejich názor?

Míša Antalová s námi několik písniček nazkoušela, bubnovala a zpívala, bylo to úžasný. Má velký cit, jako kdyby přišla z jiného prostoru hudby. Hodně cvičí na nástroj a poslouchá jinou hudbu. Hrát a být s ní bylo pro nás strašně nakopávací. Bára Kratochvílová by mohla být klidně producentkou. Sice si klepe na čelo, když jí to řeknu, ale její, často i dost konkrétní, rady k hudbě byly málokdy mimo terč. Ondřej Ježek je zase víc než zvukař, je to duše, vstupuje do toho úplně naplno, když cítí, že máme nějaký cíl, a nevíme přesně, jak se k němu přiblížit, je ochoten dřít jako kůň, aby nám s tím pomohl.

V minulosti jste v textech skupiny hojně čerpal ze svých mimořádně bohatých a živých snů. Nyní má snový původ pouze název alba. Čím to je - ubylo snění, nebo jste měl chuť zkusit něco nového?

Nechávám to plynout, pokud něco ze sna má sílu symbolu, který se mi líbí, tak to třeba použiju v textu. Zdá se mi ale samozřejmě hodně snů, které nechávám jen tak odplynout, a naopak píšu v bdělém stavu věci, o kterých si pak někdo myslí, že to je sen, ve skutečnosti však není. Ale co je vlastně sen?

Přispěl jste jako textař na album "V hodině smrti" Lenky Dusilové, kterou jste rovněž neplánovaně pokřtil. Odkud jste čerpal inspiraci při psaní textů právě pro ni?

Především z písniček samotných. Lenka mi je poslala nazpívané umělým jazykem. Já je tedy přepsal foneticky a dosadil tam slova. Chtěl jsem, aby to mělo vždycky i příběh. Líbí se mi na Lence, že má hodně výraznou fantazii v melodiích, celé je to takové vroucí, emotivní, byla to pěkná práce.

Letos na sebe vaše kapela upozornila mimo jiné přispěním na kompilační album "Bazar proměn", vydaném k poctě Vladimíra Mišíka. Jaké to je pracovat na tribute projektu, jako je tento? Považujete vliv takové osobnosti spíše za hnací motor, nebo za svazující prvek?

Je to zábava. Možná i odpovědnost, ale na to nemyslíme. Nás baví vzít písničku, která už existuje, a zkusit, jakým způsobem by se dala posunout dál. Změnit ji, ale nechat na ní to silné. Důležité je nemyslet u toho na nějaké detaily, které se nám líbí na původní nahrávce, protože to samozřejmě nelze zopakovat. Čili zkoušíme jít úplně do hloubky k tomu, o čem ta písnička pro nás je, a začít ji stavět znova. Vláďa Mišík, ježišmarja... on ani netuší, jak moc ho máme rádi!

Jedna z písní na aktuálním albu "Miláček slunce" se má objevit ve filmu o Brně, chystaném Robinem Kvapilem a Čestmírem Kopeckým. Cítíte silné propojení mezi Květy a brněnskou hudební scénou, potažmo Brnem obecně?

Jsou tu hudebníci, které respektujeme, ale vyloženě blízké duše, které bych si pozval třeba hrát k sobě na zahradu, těch je málo... a jsou to kamarádi, Mucha, Biorchestr, Budoár staré dámy... Čekám, že třeba za pár let připluje nová vlna a já budu mít radost. No, a na film Robina a Čestmíra jsem velmi zvědav! Oba jsou silné osobnosti, a tak věřím, že půjde o dost výraznou věc.

Kdybyste byl autorem snímku vy osobně, jaké tváře Brna byste si přál zachytit?

Svoje přátele, obyčejné lidi. Pak lidi, kteří se o něco snaží, neziskovky, ekology, aktivisty, lidi, co bojují proti blbosti a chamtivosti.

Co plánujete do nadcházejícího období? Posílí Květy v koncertování?

Jedeme do Rumunska na festival a pak nás čeká poměrně hodně roztroušených koncertů. No, a nakonec turné, kde nám desku pokřtí Katarzia, jejíž koncert i deska se nám hodně líbily, a tak jsme ji oslovili. Těšíme se.

Není to tak dlouho, co jste vydal sólové album "Svetr". Jednalo se o nahodilou záležitost, nebo po zkušenostech s touto nahrávkou zkusíte rozvíjet sólovou tvorbu konzistentně i dál?

Mám spoustu plánů, ale uvidíme, co z nich zvládnu dotáhnout do konce. Třeba udělat electro desku, hrát v seriálu nebo napsat knížku!