Svůj padesátý londýnský sólový koncert opepřil Paul McCartney krom - jak jest jeho dobrým zvykem - fantastického výkonu svého i doprovodné kapely také dvěma velkými překvapeními. Přeneste se zpátky v čase do sobotního večera 23. května a v prostoru na břeh řeky Temže.
Live: Paul McCartney
místo: The O2, Londýn
datum: 23. května 2015
setlist: Eight Days a Week, Save Us, Can't Buy Me Love, Listen to What the Man Said, Temporary Secretary, Let Me Roll It, Paperback Writer, My Valentine, Nineteen Hundred and Eighty-Five, The Long and Winding Road, Maybe I'm Amazed, I've Just Seen a Face, We Can Work It Out, Another Day, Hope for the Future, And I Love Her, Blackbird, Here Today, New, Queenie Eye, Lady Madonna, All Together Now, Lovely Rita, Eleanor Rigby ,Being for the Benefit of Mr. Kite!, Something, Ob-La-Di, Ob-La-Da, Band on the Run, Back in the U.S.S.R., Let It Be, Live and Let Die, Hey Jude
Přídavek 1: Another Girl, Hi, Hi, Hi, I Saw Her Standing There (with Dave Grohl)
Přídavek 2: Yesterday, Helter Skelter, Golden Slumbers, Carry That Weight, The End
Kamkoliv
Paul McCartney se svým aktuálním "Out There Tour" dorazí, tam lístky mizí rychlostí blesku. V Londýně, kam se vrátil se svojí show po třech letech, přidával druhý koncert pár hodin po ohlášení prvního, neb ten byl okamžitě vyprodán. A od počátečních tónů bylo naprosto jasné, proč na vystoupení tohoto pána v nejlepších letech chodí po celém světě stovky tisíc lidí.
Beatlesovská klasika "Eight Days A Week" rozpálila halu během pár vteřin. Následná první ochutnávka z loni vydaného alba
"New", odvazová vypalovačka "Save Us", ukázala, že energie a invence se ani po padesáti letech nevytratila.
Třetí skladba, další skok, tentokrát do éry kapely
Wings, kterou Paul připomíná na svých koncertech skoro tak vydatně jako tu ještě slavnější s
The Beatles. Mám dojem, že za posledních pětadvacet let, po které McCartney koncertuje dosti intensivně, vždy podává lahůdky z nejnovějších desek, jež klade na pečlivě vystavený základ složený z bezesporných jistot z let šedesátých a sedmdesátých. Přitom (alespoň tedy pro mne) bohužel opomíjí mnohé klenoty z let osmdesátých a devadesátých, ovšem tentokrát se dočkali i labužníci mého typu: jako pátá v pořadí totiž zazněla v živé premiéře jedna z nejšílenějších, nejpodivnějších a zároveň nejskvělejších skladeb - "Temporary Secretary", připomínka alba "McCartney II." z roku 1980. Bylo řádně zdůrazněno, že se jedná o koncertní premiéru, což nepřekvapí ty, kteří skladbu znají - nečekal bych, že bude naživo vůbec hratelná.
Vypadá to, že v rodině u McCartneyů vládne pohoda, naznačuje tak alespoň manželce Nancy dedikovaná láskyplná "My Valentine" z jazzové desky "Kisses On The Bottom", ale i pozdravy všem dětem a vnoučatům, která byla pozvána na koncert prý proto, aby
"...konečně uvěřili, že dědeček tohle opravdu dělá!" Po trochu rozpačité nejnovější skladbě večera "Hope For The Future" a dvou křehkých písní zahraných jen na pódiu s kytarou osamělým Paulem (nejprve "Blackbird", následně píseň o tom, jaké by to bylo, kdyby nezemřel
John "Here Today") se koncert do své druhé poloviny přehoupl dvojicí skvělých novinek "New" a "Queenie Eye".
Celou halou hulákaná dětská odrhovačka "All Together Now", neskutečně precizně zahraná "Being For The Benefit Of Mr. Kite!" (
"My ten text nevymysleli. My jenom opsali plakát, co měl John doma v pokoji na zdi..."), děti školou povinné i důchodkyně roztančivší "Ob-la-di, Ob-la-da" - jen těžko vybírat, co diváky rozparádilo více.
Již tradiční pocta Georgeovi Harrisonovi v podání jeho majstrštyku "Something" byla okořeněna vzpomínkou na výrok
Franka Sinatry:
"Ptali se jednou Franka Sinatry, kterou píseň od Lennona & McCartneyho má nejraději, a on řekl 'Something'. Já to s Johnem ale fakt nenapsal..." Závěrečnou "Hey Jude" po téměř dvou a půl hodinách zpíval už opravdu skoro každý, kdo šel i jen kolem haly.
První přídavek svým začátkem v podobě před tímto turné nikdy živě nehrané "Another Girl" z filmu a desky "Help!" nenaznačoval žádné velké překvapení, leč po druhé písni "Hi Hi Hi" pravil maestro McCartney:
"Rádi bychom vás dnes večer znovu překvapili - máme totiž nového doprovodného kytaristu! Dámy a pánové, přichází pan David... GROHL!" Myslím, že jsem při rock'n'rollu "I Saw Her Standing There" nikdy nikoho neviděl hoblovat šest strun s takovým nadšením, jaké čišelo z frontmana
Foo Fighters.
Objetí, druhý odchod, druhý návrat, jemná "Yesterday", ostrá "Helter Skelter" a závěrečná trojice z alba alb "Abbey Road". Bez mála tři hodiny, čtyřicet písní, fantastická kapela, nadšené publikum ("Hey Jude" si dav prozpěvoval i v nekonečné frontě na metro) a evidentně spokojený
Paul McCartney.
Ten pán ví, pro co byl zrozen, tedy tak činí.