Za zvuku fanfár se oslavovaný tři dekády prastarý punkový stroj objevil na pódiu pražského Paláce Akropolis, aby odehrál ve stále neskutečném nasazení dvouhodinový koncert plný punk-rockových hymen. Kapela hrající od počátku svého působení v neměnné sestavě započala svůj set titulní skladbou z nové desky "Punkový království" a od této chvíle byl vlastně zahájen sto dvacet minut dlouhý punkový mejdan, na kterém se pařilo, tancovalo, skákalo, pogovalo, cvičilo, křičelo, padalo i zpívalo. Koncert, který měl za úkol pokřtít a představit novou desku, se zkrátka povedl.

Největší díl vinny na tom samozřejmě tradičně měla dvojice Haubert a Pixa, která ze sebe dává koncert co koncert úplně vše, jen aby duch Visacího zámku a punku stále zdravě žil. Žádné stárnutí, žádné dohrávání. Visáči i po třiceti letech hrají s nevídanou energií a chutí. Radostný klátivý tanec zpěváka Hauberta a téměř atletické vystupování kytaristy Pixy jsou toho důkazem.

Zcela pochopitelně dostaly během koncertu přednost skladby z novinkové desky, která byla přehrána úplně celá a přibližně rovnoměrně se rozprostřela po celé délce vystoupení. Nové písně fungovaly na výtečnou a v některých momentech se zdálo, že na ně publikum paří snad ještě víc než na některé archaické kousky ("Hardkór", "Popsong"). Překvapivě naživo zaujaly i pomalejší vážnější kusy jako "Žulový vůl", který je zhudebněným textem Christiana Morgensterna, či píseň "Nebožtík".

Kromě novinek zazněly i neopomenutelné hymny jako "Traktor", "Stánek", "Známka punku", "Vlasta" či Cigára". Zamrzela snad jen absence písní z minulé nahrávky "Klasika", ze které zazněly jen dva songy "Padesát" a "Prezident". Takovou "Zkurvenou zkušebnu" a "Navigaci" určitě leckdo postrádal. Jediným opravdovým překvapením večera se stala stařičká píseň "Hudebně zábavný lidi".

Přibližně v polovině koncertu přišel na řadu samotný křest, který proběhl poměrně rychle a za přítomnosti dánského prince, který album pokřtil plzeňským pivem. Následovala premiérová projekce nového videoklipu k "Punkovýmu království" a při následujícím songu "Veselej" si přišel na skok zabubnovat Adolf Vitáček. Kromě neustále pobíhajícího klauna s gumovou maskou Miloše Zemana se již nic mimořádného nekonalo. Na sérii přídavků, zahájenou novinkou "Protitetanové sérum", nenechala kapela diváky čekat snad ani minutu po svém odchodu a zahrála ještě pět fláků, přičemž si následně velkým aplausem publikum vydobylo ještě další dvě písně "Telč" a "Tys mě nikdy nemiloval".

Nadšení, které vyzařovalo z pódia, bylo skoro hmatatelné. Michal Pixa se dokonce na závěr koncertu nechal po rukou diváků přenést přes celý sál a následně zpět na pódium. Je radost cítit z takto letité party elán, jenž je samosebou přirozeně přenášen i na jejich fanoušky, kteří nemohli z Paláce Akropolis ten večer odcházet nespokojení. Dostali stále prvotřídní tuzemský punk-rock doplněný o svébytný visáčský humor. A kvůli tomu tam všichni přítomný přece byli.