David Rambousek se v posledním období věnoval spíše fungování svého experimentálního labelu Ressonus, nového materiálu pod označením Selectone jsme se tak roky nedočkali. Odběhnutím do jiných vod byla zatím jednorázová spolupráce s Jiřím Tilgnerem (katsa.theo), coby projekt Foma. Z něj se zhruba dalo vytušit (v náznacích), kam by se mohla do budoucna posunout Davidova sólová práce. Ta opět vznikala v ústraní, mimo dění v jeho domácké, hradecké působnosti, v izolaci od okolního světa na pomezí česko-polské hranice (v městečku Žacléř). Nejenom tento vjem měl nemalý vliv na finálním zvuku jeho druhého alba "Dead Groove".

Stěžejním tématem se staly cykly, opakující se fáze rozličných etap. Tak jako noční oblohou putuje Měsíc a s okázalou fascinací už po staletí pozorujeme jeho změny mezi úplňky. Příliv a odliv moře. Zrození a ukončení životních cyklů, jež mohou trvat jen pár chvil po nekonečně dlouhý časový úsek samotného vesmíru. Jak už název napovídá - "Dead Groove" - výrazných beatů se na této nahrávce nedočkáte; ve svém finálním důsledku to ale ani nevadí. Jednotlivé kompozice jsou totiž stvořeny naznačeným principem cyklických opakování, nabalováním jednotlivých ruchových rovin na/přes sebe a repeticí základního motivu, jako třeba klavírní linky v symbióze "Solaris". Selectone z těchto minimalistických struktur rozehrává důmyslné hudební elaboráty, které neopomenou důležitost každého použitého detailu.

Nezapomněl však ani na zvukové fascinace ze svého debutu "Unearthed", ten se stal pevným základem k dalším hudebním manévrům. Neopustil tak vypilované glitchové postupy, nechává opět rezonovat křehké ambientní plochy, dronové módy, a pokud se přeci jen dopracuje k nějakým rytmickým smyčkám, neopouští mantinely pomalých temp. Experimentálně hraje "Dead Groove" o nemalý kus vyšší level než zmíněné "Unearthed", ve své podstatě však neztratilo nic ze svého atmosférického chvění a hypnotizujících variací, jež přicházejí jako jednotlivé přívalové vlny.

Hned úvodní "Automaton" nás přenese kamsi do minulého století (zejména té první poloviny), kdy se ještě lisovaly gramofonové desky ze šelaku a přehrávaly se rychlostí otáček 78 - se stejným abstraktním způsobem tvorby kompozice pracuje třeba i Stephan Mathieu. Oproti němu jde David více do hloubky a intuitivně, v určité sebereflexi, hledá spojnice/alternativy na sebe navléknutých ruchů nebo uměle vytvořených zvukových smyček (nasnímaných a upravených právě z těchto elpíček). "Overture For The Rain" je díky vysamplovanému recitativu jakýmsi převtělením v důmyslný dramatický zlom, ten je předvojem k tragické maškarádě na věčné téma lásky "Amor Fati" - ona osudovost tohoto tématu byla vtěsnána do krátkého intervalu čtyř a půl minuty, kdy i jí se může dostat cyklicky opakujících se sekvencí.

Úzkostlivá "Dead Swan" je mysteriózní moment celého alba, a to nejenom díky hostování irské zpěvačky Miriam Ingram. Její dosud vydaná desky "Trampoline" a "Trampolonica" jsou nezaměnitelné a po jejich poslechu si právě "Dead Swan" oblíbíte nejvíce, včetně nepřeslechnuté múzy melancholie. Závěr v podobě "Positive Einstellung", která má asi nejblíže k prvotině "Unearthed", balancuje na hraně sci-fi a vývojové regulace evoluce. Tento pulsující mikrosvět je zároveň retrospektivou toho, co chtěl Selectone vtěsnat právě na "Dead Groove".

Deska "Dead Groove" je důležitý milník v logickém vývoji, kdy se celistvé uchopení a pochopení neukáže hned po prvním poslechu. Selectone je hudební průzkumník, který svým přístupem nakreslil ve zvukových skicách (pouhých) šest kompozic a na samotném posluchači je, jak si tyto všechny vjemy sám pospojuje. Tato skládačka má i svá zákoutí, kam za úplňku příliš světla a rytmů nedopadá.