Osmnáct hlasujících redaktorů musicserveru navrhlo celkem padesát sedm českých či slovenských alb a konečný žebříček dvaceti nejlepších nabízí řadu zajímavých výsledků. Pokud se do něj váš favorit za rok 2014 nevešel, budeme rádi, když se o něj podělíte v komentářích.

20-16 | 15-11 | 10-6 | 5-1

Za loňské kalendářní čtyřdobí vyšlo v Česku přemnoho zajímavých hudebních počinů, ale - symbolicky - jen čtyři mají přesah někam dál mimo tradiční pojetí hudby, čímž přináší multidimenzionální přidanou hodnotu: Orionův deníček "Noční vidění", debut Schwarzprioru "IDDQD", zpověď zatracené/ztracené generace od dua Tvrdý/Havelka a právě "Symboly" Calm Season. Adam Vopička a Terezie Kovalová. Zvíře a Zvíře Kráska. Sice se jedná o druhou studiovou desku této dvojice, přesto ji lze svým způsobem považovat za debut, vše je totiž jinak - teď nemyslím jen to, že angličtinu nahradila mateřština a ambice s pózami světovosti zase lidskost a opravdovost. Tatam je fejkéra Adama Piaf, lokální pražské celebrity, rozervaného lamače srdcí lolitek z Rock Café. Chřadnoucí, více a více nemocný, špatně slyšící Adam sundal své masky a tím přestal být slepým. S vílou, jež disponuje mocnou přírodní sílou, s Terezii, zanechávají skrze křehké "Symboly" stopy na slepé mapě za sebepoznáním. Cesta, jejímž cílem je cesta, a je třeba, aby se na ni - za věděním - vydal každý kluk, každá holka, ať již z vesnice či města. (Lukáš Benda)

---

Mohli bychom celý tenhle odstavec věnovat sentimentu, vzpomínat na červencové události v Ostravě a obdivovat, jak se Michal Hrůza rychle dostal zpět do formy a chystá se na turné. Jenže i když platí, že neštěstí znamená nejlepší promo, "Den" je tak výborná deska, že nic takového nepotřebuje. Optimističtější protiklad předchozí melancholické "Noci" nabízí dalších deset sympatických pop-rockových hitovek, které zbytečně netlačí na pilu a nijak se nepodbízí. Hrůzův typický rukopis je opět snadno rozpoznatelný, přesto si nelze nevšimnout, že navzdory dlouhým létům na tuzemské scéně zpěvák nestojí na místě - i když dodržuje jasně čitelnou písňovou strukturu, především náladou se jeho tvorba stále vyvíjí. Navíc si umí šikovně vybrat hostující zpěvačky - po Lence Dusilové, Kataríně Knechtové a Anetě Langerové, které si přizval na minulých albech, vyšel i riskantní krok nechat zpívat Kláru Vytiskovou česky. A i díky tomu mu přezdívka chytrý hitmaker tolik sluší. (Josef Martínek)

---

Je příjemné vidět, že i v současnosti dokáže občas vydavatelství investovat čas a peníze do vývoje nějaké skupiny a nevzdat to hned po pár měsících, když se třeba na první singl nechytnou rádia. Trojice Jelen by klidně mohla být kotlíkářskou kapelou, jakých je v Česku plno, ale díky oblibě obdobných folk-popových formací ve světě a i díky koncertům se prosadili. Po čtyřskladbovém ípíčku "Magdaléna" na dlouhohrajícím debutu "Světlo ve tmě" dokázali, že jsou velmi silní po skladatelské stránce, a jejich v domácích podmínkách specifický zvuk se postaral o zbytek. Na sklonku minulého roku navíc k náloži potenciálních hitů jako "Nebe nad Prahou", "Magdaléna" či "James Dean" nečekaně nabídli i nový duet s Janou Kirschner "Co bylo dál?" (objevil se na reedici nahrávky), který jim otevřel dveře i tam, kde byly doposud zavřené. A to je jak pro rádiový éter, tak pro jeho posluchače jedině dobře. (Honza Balušek)

---

Kapele Zrní se třetím albem "Soundtrack ke konci světa" povedl téměř husarský kousek: svým alternativním folkem dokázala oslovit daleko širší publiku. A to i třeba méně alternativně založené. Na jeho následovníku "Následuj kojota" tento trend trošku zlomili - ustoupili mírně v líbivosti a přidali na zvukovém a hudebním experimentování. Nicméně v tom je právě toto album neobyčejně silné. Se svým posluchačem si neustále hraje, poutá jeho pozornost novými a novými kombinacemi a přechody. Pohrává si i s řadou stylů, ať už je to country, blues, folklór, jazz nebo rock, vždy je jakoby pouze chvíli požmoulá a zase zahodí, aby se vrátilo k typickému Zrní stylu. K tomu všemu opět přidává i neortodoxní texty, které dávají i nedávají smysl. Buď si je zamilujete, nebo je nenávidíte, ale nikdy vás nenechají chladnými. "Následuj kojota" je album krásné ve svých kontrastech a především invenci, která vás zavede na místa neslyšená, a i přes ztrátu hitovosti má v desítce nejlepších alb loňského roku své místo. (Tomáš Parkan)

---

Český pop je popem extrémů. Pokud se některý z místních umělců rozhodne věnovat čistokrevnému popu, výsledkem je většinou až nechutně podbízivá rádiová znouzectnost, která kromě několika hudebně nevyzrálých posluchačů nemá šanci najít své cílové publikum. Pokud se zase někteří ambicióznější muzikanti rozhodnou jít cestou indie popu, své indie choutky většinou exponují do takových výšin, že se opět zcela míjí tentokrát s jindy otevřenými milovníky hudby. Skvělou výjimkou je v tomto ohledu Lenka Dusilová, která své poslední album nahrála s okruhem blízkých spolupracovníků sdružujících se pod jménem Baromantika. Její písničky jsou uvěřitelně civilní, přesto nabízejí nadhled a vizionářský přesah mimo mantinely žánru. Svou strukturou ctí základní principy popu, a přesto je dokážou inovovat. Svými texty mají co říct, aniž by se propadaly do bezduchého lyrického manýrismu, který u jiných hraničí s nesmyslností. Hudebně je "V hodině smrti" neokázale podmanivou směsí žánrových odboček, živých nástrojů i vkusné elektroniky. Nechybí jí hravost, ale ani schopnost navodit ponurou atmosféru, kterou název alba naznačuje. Žádná položka jeho tracklistu nepřebývá, pro žádné další by nebylo v kompaktním celku místo. Lenka Dusilová zkrátka i tentokrát dotáhla svou práci do zdárného konce a výsledkem je další nahrávka, u které se dá očekávat, že bude znít nanejvýš svěže a sdělně i za mnoho let. A takových desek na našem území vzniká až příliš málo. (Lukáš Boček)

---

20-16 | 15-11 | 10-6 | 5-1