Rok se s rokem sešel a musicserver je tu opět s přehledem nejlepších alb, která se loni donesla k našim uším. Čtyřicítka vybraných zahraničních desek je i letos různorodá a doufáme, že si z naší nabídky svého favorita vybere každý. Začínáme s pořadovými čísly čtyřicet až třicet jedna.
Osmnáct hlasujících redaktorů musicserveru navrhlo celkem sto dvacet tři zahraničních alb a konečný žebříček čtyřiceti nejlepších nabízí řadu zajímavých výsledků. Pokud se do něj váš favorit za rok 2014 nevešel, budeme rádi, když se o něj podělíte v komentářích.
40-31 | 30-21 | 20-11 | 10-1
40. místo: La Roux - Trouble In Paradise
"Místo odzbrojujících jednotlivostí typu 'In For The Kill' či 'Bulletproof' vsadila na konzistentní celek, který sice disponuje pouhými devíti položkami, zato je ale jedna lepší než druhá."-- Josef Martínek
profil interpreta |
recenze |
album na Deezeru
Snad každá napsaná recenze k této desce v uplynulém roce musela začít výčtem nezáviděníhodných těžkostí, kterými si Eleanor Jackson, nyní fungující sama pod staronovou nálepkou
La Roux, musela projít, než vypotila studiovou dvojku. Psychologické rozpravy nechme stranou, každopádně deska "Trouble In Paradise" se tváří, jako by se jí to ani netýkalo. Není na ní totiž znát známka zaváhání nebo rozkouskování. Album je sice určeno spíš pro milovníky
70s zvuku a jeho redefinicí než pro hledače nových cest, přesto promlouvá hlasem současnosti. Každá skladba se drží svého vlastního scénáře, který nás často zavádí do nečekaných destinací, a ačkoli se setkáváme s prudce popovým materiálem, nápadů má La Roux hrsti vrchovaté. I přes neobvyklou vyrovnanost disponuje nahrávka několika
špeky jako "Silent Partner" nebo "Let Me Down Gently", které nestačí slyšet jen párkrát. (Martin Spurný)
39. místo: Bombay Bicycle Club - So Long, See You Tomorrow
"Žánrová indierocková až folková příslušnost začíná být pro Bombay Bicycle Club příliš těsnou škatulkou. Nová deska dokazuje, jak daleko jejich vize sahají."-- Martin Spurný
profil interpreta |
recenze |
album na Deezeru
Britská indierocková skupina
Bombay Bicycle Club u nás zatím stále ještě nemá tolik příznivců jako třeba
The Kooks,
The Wombats nebo
Two Door Cinema Club. Důvod je nasnadě. Kromě méně úderného názvu kapely také vydávají alba, která neútočí na první dobrou, ale rostou postupně. Nenápadné, jemné melodie získávají na jasnějších konturách až s časem a čím více poslechů skupině věnujete, tím více si ji zamilujete. Výše zmíněné lze v kombinaci se čtvrtou řadovkou jedině podtrhnout, "So Long, See You Tomorrow" je totiž dosud nejpropracovanějším dílem v kapelní historii. Bombay Bicycle Club se na něm od indie rocku vydávají k synthpopu i do Orientu a zvláště návštěvou Indie ovlivněná "Feel" se stává jednou z jejich největších hitovek. Pozadu však nezůstavá ani okouzlující "Luna" či líbezně se táhnoucí titulní balada. Dejte na nás, o partě, která na výsluní vytáhla
Rae Morris, ještě uslyšíme. (Jan Trávníček)
38. místo: Shakira - Shakira
"Blonďatá kolumbijská diva tentokrát až na jedinou výjimku nechala laciné latinskoamerické kolovrátky, které jsou dobré leda tak na zumbu, daleko za sebou a s novým labelem a s kytarou na krku se rozhodla připomenout, že umí dělat i opravdu dobré, převážně poprockově zaměřené písničky."-- Jan Trávníček
profil interpreta |
recenze |
album na Deezeru
Shakira ve výročním žebříčku nejlepších alb? Ještě před rokem by se pravděpodobně téhle představě kdekdo vysmál. A hned první písnička na eponymní řadovce, fotbalová "Dare (La La La)", naznačuje, že se krásná Kolumbijka skutečně rozhodla přihodit jen pár dalších odrhovaček s triviálními popěvky na způsob "Waka Waka" či "Loca". Jenže další jedenáctka ukazuje, že řídit se předsudky se někdy nevyplácí. "Shakira" totiž hraje všemi barvami, žánrově přeskakuje od poprocku k reggae, country nebo jednoduchým kytarovkám, a i když se nesnaží o žádné velké experimenty, přináší přesně to, co posluchač od povedené popové desky očekává: osobitost, energii a žádnou vatu. Snad jen trochu zamrzí, že řada potenciálních hitů v čele s přímočarými rozbuškami "Spotlight" či "The One Thing" zůstaly, nejspíš vzhledem k těhotenství zpěvačky a nedostatku času k jejich propagaci, nevydány. Tak si alespoň můžeme vychutnávat klip k baladě "Empire", která je v podstatě stejná jako celá deska: taky se nejdřív zdá průměrná, ale když se vybarví, stojí za to. A hlavně žije.
(Josef Martínek)
Rok 2014 jako by se nesl ve znamení vzkříšení mladou generací opovrhovaných žánrů. Zatímco
Lady Gaga se převtělila do Lízy Simpsonové se saxofonem v ústech a spolu s
Tony Bennettem oživila jazz, britská parta
Clean Bandit se ponořila do hlubin klasiky a symfonických melodií velkých starých pánů, ze kterých zároveň vylovila hrst elektronicko-houseových perel. Na různorodém debutu "New Eyes" kapela ukazuje, že zelenina s ovocem jde dohromady bez problémů mixovat, když k tomu všemu
prdnete kousek dřeva z rozladěných houslí, vyjde vám z toho koktejl pestré chuti, jenž ovšem ne každému udělá dobře na žaludku. Kvůli tomu se však na desce vyskytuje četný zástup převážně méně známých umělců (
Jess Glynne,
Sharna Bass, Noonie Bao), jejichž vokál vám zneutralizuje veškerou pachuť, již můžete z daných kompozicí ucítit. Pokud jste ještě Clean Bandit nedali šanci, v dohledné době tak rozhodně učiňte. Zjistíte, že tito amatérští bandité nejsou pouhými loupežníky smyčců, ale vcelku šikovnými muzikanty s dráždivými nápady, kteří se je nebáli světu prezentovat. (Vojtěch Drobík)
36. místo: Rise Against - The Black Market
"'Černý trh' ale není jen o naléhavých sděleních. Ještě silněji než slova totiž působí muzikantské vyhrávky, mezi kterými hrají prim výrazné kytarové linky, dynamické zvraty, punkově zběsilé bicí a agresivní, ale také velmi melodický vokál principála Tima McIlratha."-- Jan Trávníček
profil interpreta |
recenze |
album na Deezeru
Americký punkrockový kvartet
Rise Against si na přípravu své sedmé desky "The Black Market" dal tři roky a tento čas využil velmi dobře. Dvanáctku písniček pánové nasměrovali na tu přesnou hranu tvrdosti, kterou ocení jak fanoušek
obyčejného kytarového rocku, tak i vyznavači tvrdších žánrů. Co je ale daleko více podstatné, všechny skladby jsou výborně melodicky zvládnuté a zpěvák Tim McIlrath této vlastnosti dokonale využívá. Jeho zpěv je přesný, naléhavost koresponduje s doprovodem, a navíc jej výborně doplňují také podpůrné vokály. Albu nechybí slušný hitový potenciál, který dále posouvá i náboj a energie celé nahrávky. Když k tomu přidáme ještě texty
o něčem, musíme konstatovat, že "The Black Market" je po všech stránkách vyvážená řadovka, která by měla letos zajistit kapele na koncertech
plný dům. Škoda pouze poněkud méně povedeného zvuku, chudého na dynamický rozsah. Být ten lepší, mohla tato deska skončit možná i o něco výše. (Tomáš Parkan)
35. místo: Katy B - Little Red
"Katy nám jednoduše dospívá a pozitivně se to podepisuje i na jejím novém materiálu. Ten se sice mnohem více přibližuje mainstreamu, ale naštěstí se nijak výrazněji nevzdaluje od svých UK garage, funky, dubstepových a r'n'b kořenů. Největším rozdílem je přesun z vnějšího světa tanečního parketu do vnitřního světa emocí."-- Jakub Malar
profil interpreta |
recenze |
album na Deezeru
Že se pop music v posledních letech roztančila možná až moc, není třeba zdlouhavě popisovat - stačí se podívat do hitparád. A mezi všemi těmi
guettovinami,
harrisovinami a
aviciiovinami, které se podobají jako vejce vejci, je někdy opravdu těžké najít taneční písničku, která je originální, nesází na prvoplánovost a má duši. O to víc pak ale člověk ocení alba jako "Little Red" rusovlasé
Katy B. Ta na své druhé studiovce sice také zve hlavně na taneční parket, dělá to však po svém. "Little Red", to jsou příběhy, chytré vrstvení a hypnotizující atmosféry - třeba postupně houstnoucí "Crying For No Reason" možná neohromí na první dobrou, zato svou sílu dokáže odhalovat postupně a jen tak se jí nenabažíte. Katy B ale nechce jen tančit, a proto se vedle euforických hitů typu "5 AM" nebojí postavit třeba spolupráci s
Jessie Ware v podmanivé písni "Aaliyah". Jakákoliv žánrová škatulka je jí těsná a i podruhé dokázala, že patří k největším nadějím britské klubové scény.
(Josef Martínek)
34. místo: Jason Mraz - Yes!
"'Yes!' působí jako oáza klidu, jako necelá hodina hudebního relaxu, který nabízí i překvapivé momenty. Mrazův pátý řadový počin nebude vděčným hitparádovým soustem, neznamená to ale, že na něm nejsou hity. Jsou. Jen byly zbaveny všech přebytečných pozlátek a dokazují, jak bohatě a kreativně se dá v době elektronických vychytávek pracovat s akustickým zvukem.'"-- Josef Martínek
profil interpreta |
recenze |
album na Deezeru
I když pro většinu neamerických posluchačů bude
Jason Mraz asi navždy jen interpretem hitu "I'm Yours", za oceánem rozhodně není žádným one-hit wonderem, ale naopak zpěvákem s úspěšnou dlouhodobou kariérou. Do té minulý rok přispěl již pátou řadovou deskou, kterou pojmenoval tím nejpozitivnějším slovem, jaké existuje - "Yes!". Na ní se spojil s ženskou čtyřčlennou formací Raining Jane, přičemž mu muzikantky nejen tvořily doprovodnou kapelu, včetně vokálů, ale většinu písniček s ním také složily. Už dříve tak pohodový a přirozený Mraz vsadil na ještě rozvolněnější polohu své huby a akustický zvuk, který jeho přirozenému písničkářství naprosto sedl. Album ale v žádném případě netvoří jen uslzené balady, naopak to zpěvák dokáže i pěkně rozjet jako třeba v "3 Things" nebo rozhoupat jako v "Back To The Earth". Příjemnou vzpomínkou na kariéru
Boyz II Men je pak coververze jejich hitu "It's So Hard To Say Goodbye To Yesterday". Pokud si občas chcete odpočinout při jednoduše krásných písničkách, řekněte "Yes!" jednoznačné "Ano!".
(Honza Balušek)
33. místo: Kiesza - Sound Of A Woman
"'Sound Of A Woman' je deska, která vás během padesáti minut zvládne roztančit i rozbrečet. Přesto se rozhodně nebavíme o zvukově roztříštěném materiálu: všechno drží pohromadě a Kiesza si určitě nezaslouží zapadnout a stát se takříkajíc one hit wonder."-- David Böhm
profil interpreta |
recenze |
album na Deezeru
Deep house playlistům rádií loni obzvláště voněl. Jedním z jeho čelních reprezentantů byla také nenápadná Kanaďanka
Kiesza s hitovkou "Hideaway", která dodala tu pravou jiskru žáru letních měsíců. Pětadvacetiletá zpěvačka se hudbě věnuje už od raných dětských let a ze svého bohatého profesního portfolia se může pyšnit například i působením v armádním námořnictvu. Její debut (nepočítáme-li vlastním nákladem vydanou eponymní desku z roku 2008) "Sound Of A Woman" je však - jak už výstižně praví titul - zcela feminní. Hlasem divy Kiesza dobývá potem a třpytkami skropené parkety a srdce posluchačů na nich trhá i těší velkými tématy lásky. Nahrávka ovšem není ani tak klubová věc jako velký návrat do minulosti, konkrétně do stále vděčných devadesátých let. A to včetně klenotu do sbírky všech sentimentálních nostalgiků, půvabného coveru klasiky
Haddaway "What Is Love". (Simona Knotková)
32. místo: Bright Light Bright Light - Life Is Easy
"'Life Is Easy' pokračuje na vyšlapané cestě debutu 'Make Me Believe In Hope', působí však sevřeněji a vyrovnaněji. Bright Light Bright Light tímto uzavřel jednu etapu svého newyorského pobytu/snu a do blízké budoucnosti je jasné, že se tam bude často vracet nejenom pro inspiraci.'"-- Dan Hájek
profil interpreta |
recenze |
album na Deezeru
Rod Thomas, který nahrává a vystupuje pod na internetu skvěle vyhledatelným pseudonymem
Bright Light Bright Light, zosobňuje vše, co se dá označit za undergroundový pop. Je skvělý muzikant, skladatel, zpěvák, nemá problém napsat krystalicky čisté melodie, které klidně dokáže zahrát a zazpívat jen s klavírem, ale přístupem ke své tvorbě, jejímu vydávání a vztahem k fanouškům je mnohem nezávislejší než kdekterý
vlasatý alternativec. Po výborném debutu "Make Me Believe In Hope" vydal v létě albovou dvojku "Life Is Easy", pro niž se z britských ostrovů vydal na zkušenou do New Yorku. Pomocnou ruku mu podal
Elton John, který si pohostinsky zazpíval v pilotním singlu "I Wish We Were Leaving" a také ho uvedl jako předskokana na svém turné. Druhá Thomasova deska je více sevřenější, a ač obsahuje méně chytlavých melodií, funguje na poli melancholického electropopu výborně jako celek. I tak si ale jako ochutnávku, která vás určitě chytne, dejte nejdříve skvělé singly "In Your Care" či zmíněný duet. (Honza Balušek)
31. místo: Arca - Xen
"'Xen' je deska, kterou si budete chtít pustit, až se všechno začne hroutit a sesypávat a vy k tomu z nějakého důvodu budete chtít ideální soundtrack, aby to jako že všechno hezky ladilo."- David Věžník
profil interpreta |
recenze |
album na Deezeru
Venezuelský producent
Arca, vlastním jménem Alejandro Ghersi, na nás minulý rok zaútočil svou vskutku jedinečnou a velice originální debutovou nahrávkou "Xen". Předtím spolupracoval s
Kanye Westem na desce
"Yeezus", produkčně vypomáhal
FKA twigs na "EP2" a
"LP1", a dokonce sama
Björk ho přizvala ke spolupráci na nové desce. A to už něco znamená. "Xen" rozhodně není taneční deska, naopak je to jeden velký hudební experiment, který překvapí minimalistickými beaty, docela temnou atmosférou a opravdu netradičními hudebními nástroji, se kterými si Arca pohrává. Stopáž jednotlivých tracků málokdy přesáhne tři minuty, nicméně každý z nich dokáže vyvolat silné emoce. I přes menší jednotvárnost se "Xen" řadí mezi nejlepší elektronické nahrávky, jež jsme měli možnost v minulém roce slyšet. U hudby to však nekončí, za pozornost stojí také velmi vydařené vizuály. (Jaroslav Hrách)
40-31 | 30-21 | 20-11 | 10-1