Lidé kolem Kristíny dobře vědí, na koho cílit. Zpěvačka má na svém kontě tři tanečně laděná alba a nově i výběrovku, která se jmenuje "Tie Naj". Ta si, jen tak mimochodem, vysloužila platinovou desku za skvělý prodej a nelze se tedy divit, že volná místa k sezení pro pražskou zastávku v rámci originálně nazvaného "Horehronie Tour 2014" byste hledali marně.

Vystoupení se spustilo s pouze desetiminutovým zpožděním a Kristína po pozdravení publika hned od první písně "Tak si pustím svoj song" rozdávala úsměvy. A už nastal problém: není totiž běžné chtít po obecenstvu tleskání do rytmu hned na startu. A požadovat to téměř při každém songu je ještě zvláštnější. O to více překvapilo, když se skoro všichni přítomní nadšeně zapojili.

Uši zpočátku zažily několik nepříjemných chvil, to když se bubeník do své práce pustil s opravdovou vervou. Naštěstí to zvukaři nenechali být a chybu pohotově odstranili. To ale nevyřešilo nejzásadnější problém, a to ten, že zvuk působil poněkud mrtvě a nečistě.

Stereotyp naštěstí nehrozil, doprovodná kapela si dala záležet. Téměř každá skladba totiž byla oproti studiové verzi alespoň lehce pozměněna a do nového, temně rockového kabátku zahalená "Stonka" si zcela oprávněně vysloužila bouřlivý aplaus. Každá mince má ale dvě strany: "Pri Oltári" rozhodně měla zůstat klavírní baladou, elektrická kytara a patos, se kterým ji Kristína podala, píseň velmi degradovaly.

Naštěstí ale není důvod jen hanit. Bubeník se skutečně činil a při jedné z pauz vyhrazených pro převlečení zpěvačky předvedl vynikající sólo. Taktéž akustický miniset s "Vrať mi tie hvezdy" a "Odpúšťam" se vydařil na jedničku.

Po rádoby komickém vystoupení pána hrajícího na kytaru obdržela Kristína již zmíněnou platinovou desku, a to už se dostáváme ke konci. Z výběrovky zazněly dvě novinky - "Navždy" a "Letím v duši" (na "Rozchodový Reggaeton" bohužel nedošlo) a hezky jsme si zavzpomínali na debut díky "Ešte váhám" poupravené do stylu reggae.

Nutno podotknout, že při (před)posledním songu "Horehronie" už formace přetáhla slíbenou hodinu a půl o dvacet minut. Světla změnila barvu na sytě zelenou a jako na povel se návštěvníci začali zvedat ze svých sedadel a tančit. Vlna nadšení se zezadu přenesla až k pódiu, a tak není divu, že si všichni vysloužili ještě jednu píseň "Viem". Podle hesla Konec dobrý, všechno dobré tedy lze konstatovat, že show se i přes zmíněné zádrhely vydařila.