Pojmenování "Back To Basics" může a nemusí přesně říkat, jaká mohou být finální očekávání. Asaf Avidan se v jednom z monologů přiznal, že stále není úplně fit (kvůli nemoci musel před pár dny zrušit koncert v Curychu), ale na jeho vervě dát do svého setu maximum to vůbec nebylo znát. A pokud posluchač přišel s nastudovanou akustickou variací "Avidan In A Box" (jeho uzávěrka etapy s The Mojos), vesměs věděl, do čeho jde. A třeba taková "Your Anchor" zazněla v obdobné verzi, jaká je ke slyšení právě na této desce. Asaf během příprav nového alba "Gold Shadow" (vyjde v lednu 2015) potřeboval nějaké odreagování, vrátit se k tomu, s čím začínal, kdy se jen tak s kytarou vyzpívával ze zlomeného srdce a ztracené lásky (trocha klišé, ale zdá se být hmatatelnou minulostí). Celý koncept tomu byl podřízen: on sám na několika světly ozářené scéně s hromadou nástrojů okolo sebe, židlí, stolečkem a věšákem. A zvukař odvedl precizní práci, nebylo co vytknout.

Zkraje vystoupení to vypadalo, že toho večera hlavní aktér moc komunikativní nebude - v rychlém tempu za sebou přicházely skladby "My Latest Sin", "Left Behind" a "Maybe You Are" (v ní prvně zazněla i foukací harmonika). Posléze na onen věšák odložil sako a prvně se více rozhovořil, začal prostým představením a popsáním, jak se vlastně dostal k muzice (rozchod s dívkou snů). Z tohoto úvodu bez problémů vklouzl do téměř velmi rozverného, košatého hereckého čísla, kdy hrál dvojroli - muže a ženu, kteří se do sebe zamilovávají, a když vztah začne skomírat, vzdalují se na zcela odlišných ostrovech. Bylo to vtipné, až to chvílemi připomínalo one-man show "Caveman" Roba Beckera v reáliích Asafova příběhu. "This Cool" (z jeho épéčka "Now That You're Leaving") tak získala skvělou předmluvu, samotná píseň se stala jedním z vrcholů večera a od toho momentu měl publikum zcela na své straně. "Hangwoman" tuto kapitolu rozvinula - různé mezihry a průpovídky o tom, jakými lháři mohou muži být a co vše dokážou vysněné ženě slíbit, vykrystalizovaly v další vtipnou pointu. To, co bylo loni na Colours of Ostrava jen náznakem komunikace s posluchači, bylo během pražské premiéry maximálně rozvinuto. Asaf je zkrátka showman a dojemný písničkář v jednom. Tyto vsuvky a krátké skeče asi nelze úplně opakovat do posledního slova, cítíte z v nich spontánnost a vždy jsou ovlivněny reakcemi, děním před pódiem. Evidentně představují tyto chvíle pro Asafa onen hnací motor.

Nebyl to však jen recitál s akustickou kytarou a harmonikou. Avidan v druhé polovině setu využil dalších instrumentů a naživo vytvořených smyček, stejně jako u nás třeba funguje Circus Ponorka Honzy Ponocného. V tomto ranku nejlépe vyzněly "Bang Bang" a rytmicky výrazná (díky podivnému beatu) "I Want You To Die". Až v tento moment teprve přišel čas pro skvělou desku "Different Pulses". Nejdříve to byla osobním výkladem biblického příběhu a zjištěním, zda Asaf je věřící, nebo ne, uvedená "Conspiratory Visions Of Gomorrah", tu následovala titulní "Different Pulses" - její kouzlo v akustickém hávu zkrášlovala závěrečná vybrnkávačka s odhalením, jak multifunkčně to je napsaná kompozice.

Přídavky byly rozděleny na dvě části. První z nich uvedla storka, jak si Asaf na cestách po americkém kontinentu koupil kdesi v zapadlém shopu s hudebními nástroji stařičkou elektronickou harfu, ke které mu jeho tour manager řekl, že kupuje další krám do své sbírky, jenž nikdy nevyužije a bude ho jen všude vláčet. A tak v poslední části koncertní štace (drobet na truc) na ní hraje melancholickou "Her Lies". Než ji odehrál, ještě zmínil, že tehdy, v šedesátých letech, omladina ulítávala na všech těch Cohenech, Dylanech a Donovanech (což jsou i jeho inspirace a zanotoval pár úryvků), přičemž právě jejich písně se hrály na podobné elektronické harfě, a že dnes se mládež spíše nechává napálit umělotinkami (na tomto místě zmínil Miley Cyrus a Nicki Minaj). A posléze nemohla chybět nadšeně přijatá "Reckoning Song".

Po poslední písničce na přání ("Love It Or Leave It") se rozloučil, oblékl sáčko a odešel z pódia. Skončilo tak velké představení člověka s darem od muzikálního boha, nezaměnitelným hlasovým rozsahem a sršícími emocemi do všech směrů. V jeden moment dokázal rozesmát až svým lehce rošťáckým postojem k životu (i počet tetování na jeho těle se stále zvyšuje) a následně uzemnit dojemnými skladbami. Podle zahlédnutých spokojených tváří a prvních reakcí to byl pro mnohé možná dokonce koncert tohoto roku. Více není třeba dodávat.