Rozhlížím se po obrovském koncertním sále frankfurtské Alte Oper. I přes nepříliš bombastickou progapagaci akce, kam až vidím, zaplněném. Před chvílí jsem uplatnil svou nekonečnou šikovnost a osvítil si skoro dofocený film, mám hroznou žízeň, pobolívá mě hlava, na pódium sotva dohlédnu, nemám moc představu jak, kdy, a jestli vůbec se dostanu domů, a právě se mi spustila krev z nosu. Přesto mám na tváří žabí úsměv (tj. pusu roztaženou skoro přes celý obvod hlavy) a je mi, ač to asi zvenčí nevypadá, báječně. Zažívám podobný pocit jako výherce hlavní ceny v loterii. Tedy nemůžu uvěřit, že za chvilku tu začne koncert mé nejoblíbenější zpěvačky - Jewel. A já budu při tom. Před pár minutami odešel předskokan, německy mluvící kluk, doprovázející se na kytaru. Odzpíval pár příjemných, ovšem ničím výjimečných kousků. Jeho identitu vám bohužel neprozradím, neboť i mně zůstala utajena. A já teď nervózně koukám několikrát za minutu na hodinky a říkám si: "Teď už by mohla přijít, teď už by mohla, teď už by fakt mohla..."

Najednou už je sobota po třetí hodině v noci a já po očku sleduju, kdy se objeví v záznamu z festivalu "Rock Am Ring". Správná chvíle ke shrnutí dojmů, které jsem z úterního koncertu měl. Hlavně bylo velké štěstí, že se vůbec konal, protože Jewel si před dvěma nebo třemi týdny při pádu z koně zlomila klíční kost a několik evropských koncertů bylo zrušeno. Se zraněním je spojena také další velmi nemilá věc, kterou je nemožnost hry na kytaru. Tudíž odpadl sólový blok vystoupení, na který jsem se těšil nejvíc a nebyla schopná nic podepisovat. No, jsem vděčný, že se přes údajné bolesti na šňůru vůbec vydala. A svými lachtánčími pohyby fixovaných paží ve mně vyvolávala soucit. Od začátku, kdy přikráčela v krátkých šatkách až do okamžiku, kdy jsem zděšeně zíral na její odchod jsem nemohl z pódia odtrhnout oči. A uši. Tedy když jsem zrovna nešmátral po foťáku.

Žasnul jsem, co všechno jde vykouzlit jenom s obyčejnými bílými reflektory. Až později se k nim připojilo několik málo dalších barev. V jednoduchosti je síla. Zpěv. Ať si kdo chce, co chce říká, ať si matka slzy utírá, Jewel prostě zpívá excelentně. Její hlas má obrovskou sílu, a přestože dávám přednost spíše uhlazenosti studiových nahrávek, teprve teď naživo jsem si ji opravdu uvědomil. Viděl a slyšel jsem spoustu záznamů jejích vystoupení a většinou jsem byl jejím hlasovým experimentování spíše zklamán, ale takhle, když je člověk u toho, je to úplně něco jiného. Ve vypjatých pasážích mi opravdu běhal mráz po zádech a nechával jsem se jím pohodlně unášet. Šlo to samo. Podstatný podíl na síle zážitku měla úroveň hlasitosti celého vystoupení. Poprvé můžu říct, že mi naprosto vyhovovala, tj. nepískalo mi několik hodin po koncertě v uších a při silnějších úderech do bubnů mi nevyskakoval mozek z hlavy. Dokonce i poměr hlasitosti jednotlivých nástrojů byl slušně vyvážený. Doprovodná kapela nesplnila mé hrůzné očekávání vybudované opakovaným poslechem aktuálního alba "This Way". Z nových studiových hudebníků se v ní neobjevuje nikdo a klávesista Steve George hrál dokonce na turné ke "Spirit". I opravdu staré skladby hráli ve verzích podobných těm albovým. Zvuk byl akorát syrovější, což zase vyhovovalo novému repertoáru (a mě mrzelo - viz. recenze alba). Á, málem bych zapomněl. Bylo by obrovskou chybou z tohoto výčtu kladů vynechat jedno nezpochybnitelné pozitivum. Neznalé na ně upozorním - Jewel je sakra hezká ženská :). Příjemná také byla absence cedulí se zákazy fotografování či pořizování audio a video nahrávek. Ani na lístku jsem nic takového nenašel. Zato jsem na něm objevil sympatickou větu, a to že městská doprava je v ceně vstupenky. To je luxus.

Jak už to bývá, ne všechno bylo ideální. Největším zklamáním byl pro mne setlist, tedy výběr skladeb. Chápu, že je turné zaměřeno na propagaci nového alba, které, ač u nás je o něm jako o prvním slyšet, je z dosud vydaných nejméně úspěšné (alespoň podle žebříčku Billboard a ohlasů fanoušků). Ale nečekal jsem, že bude kromě dvou živých bonusů odehráno celé a zbude prostor jen na šest starších kousků (z toho "Who Will Save Your Soul" v podivné asi desetiminutové a na nervy lezoucí úpravě) a jednu coververzi. To byla pro mne krutá rána. Ještě že se do výběru protlačila ne zas až tak častá "What's Simple Is True". Srovnatelnou bolest mi způsobilo vypuštění sólových bloků. Akorát při přídavku se zpěvačka vrátila jen s klávesistou a vykouzlila klasiku "Foolish Games" následovanou "The Other Woman" od Niny Simone. Přídavek. No nevím, jestli rozsvítit okamžitě po prvním přidávání světla a tím zmařit jakékoliv šance na cokoliv kromě odchodu je zrovna ideální. Ono se vše příliš drželo schématu. Skladba skoro všech koncertů evropského turné je stejná. Minimální obměny, jedno přidávání... I když je to pravděpodobně jeden ze smutných následků zranění. Ani publikum na mě nepůsobilo nejlíp. Po předchozím rozhovoru s fanoušky bůhvíodkud jsem nějak nebyl připraven na spoustu znuděných párů, kterým bylo často zatěžko i tleskat. Hrůza. A na nějaký hromadný zpěv nebylo ani pomyšlení. Občasné hlasy na mě potom působily spíše rušivě. Ještě si opět nemůžu odpustit rýpnout do bubeníka. Nashvillský hudebník, co hrál s Faith Hill, přesně odpovídá tomu, co mi nejvíc vadilo na "This Way" (viz. recenze). Nevypustil ani na chvilku a neúnavně mlátil od začátku do konce. A ještě to bylo přečinelované.

Teď když sečtete mnou vypsané klady a zápory, zjistíte možná, že ty druhé převažují. Tudíž, že to za moc nestálo. Jen to ne! Pozitivem suverénně drtícím všechno ostatní je hudba, kterou Jewel dělá. Pár zklamání, většinou způsobených tím zatraceným pádem a organizací nikdy nemůže zničit ten úžasný zážitek, ještě zesílený tím, že mi nebyl přistrčen přímo pod nos a musel jsem si něco prožít, abych na místě konání vůbec mohl být. Za máloco bych jej měnil.

Nedá mi to. Musím ještě zneužít této příležitosti a chci poprosit všechny fanoušky Jewel, kteří toto čtou, aby mi o sobě dali vědět na mail. Díky moc. Že bych měl zahlcenou schránku, se moc nebojím :-).

Rozloučím se vcelku netradičně. Děsně závidím Američanům jejich akustické turné. Vstupenky se tam kupují půl roku předem...

Jewel, Alte Oper, Frankfurt nad Mohanem (Německo), 14.05.2002