Pokud se vám právě vybavila úvodní scéna hororu Loď duchů režiséra Stevea Becka (těla tanečníků na palubě rozporcuje přes sál puštěná napnutá struna), zase trochu zbrzděte. Na rozdíl od koncertu v Meetfactory se totiž doslova slintajícím víceméně mužským předním řadám nepoštěstilo osahat si tělo neposlušné zpěvačky Alexis Krauss na zdvižených rukou. Ani se černovlasá potetovaná kráska nehoupala na reproduktoru. Od bicích burácejících jako výstřely z brokovnice to ale posluchači schytali bez výjimky. A nikdo se nebránil.

Naplněná zastřešená Space Aréna SLSP zpola těžkopádně dupala a prudce chytala vítr do vlasů. Nelze se divit - Sleigh Bells se spolu s hostujícím kytaristou a bubeníkem jevili jako dobře sehraná čtveřice, podávající repertoár z trojice alb čistě a efektně. Komunikace na pódiu mezi pány trochu vázla, ale od toho je tady Alexis. Nepředvídatelně emotivní, překvapivě vnímavá a extrémně... polétavá.

Schizofrenické pobíhání po pódiu proložené roznožkami i vyzývavými pohyby boků okamžitě objasnily tajemství jejích svalnatých stehen, obepnutých v oblíbených šortkách. Nezhoubný temperament si se zpěvačkou dělal, co chtěl - obavy, že se snad roztrhne vejpůl, byly oprávněné. A do toho se ještě stíhala starat o publikum neustálým povzbuzováním i své mužské, které tu a tam pohladila, pověsila se jim na ramena nebo je motivovala euforickým úsměvem. Ani ten ale neuhranul fotografy - odchyceno v press centru, z pořízení ostrých snímků se jim prý pěkně orosilo čelo.

Jestliže je Alexis Krauss ve Sleigh Bells nenahraditelná, kytarista Derek Edward Miller ne. Nebo to tak může vypadat. Celou hodinu se držel v pozadí a s nadsázkou lze tvrdit, že nebýt jeho kytary s tygrovaným vzorem (v roli maskota loňské desky "Bitter Rivals"), člověk by si ho ani nevšiml. Zdání ale klame - za touto iluzí opět stojí zpěvačka se svou nekompromisní dominancí. Úlohy v kapele ale mají evidentně jasně rozdělené - Kraussin apel "don't be shy" ("nebuďte plaší") mířil z pódia ven.

A skladby a jejich úspěch u posluchačů? Bez překvapení - nejvíce se stan otřásal při všech singlech a písních s melodickým motivem. Vedle hitů jako "Infinity Guitars", "Riot Rhythm" nebo "Comeback Kid" se uchytila i popovější "Crown On The Ground" nebo vyhrocená "Sing Like A Wire". Druhá zmíněná skladba se spolu s titulním songem "Bitter Rivals" ale zažraly jako jediné z aktuálního alba.

Žádné speciální projekce ani světelná show - američtí krotitelé hluku Sleigh Bells si bohatě vystačili s poměrně unikátním zvukem své tvorby, již suverénně dokázali prodat. A ukázali se na Slovensku v době, kdy jejich zatím poslední deska stále ještě voní novotou. Trefa do černého, Pohodo!