10. SexyBack

Justin Timberlake už před vydáním druhé řadovky "Future Sex/Love Sounds" z roku 2006 vyznačoval známky jistého zdrsnění své osobnosti, ale až tento první singl všechny definitivně utvrdil, že dny hodného strejdy Justina a květákového účesu jsou sečteny. Zajímavé je, že v písničce se ani moc nesetkáte se zpěvem. Ale když už se objeví, stojí za to. Ostatně text "Dirty babe, you see these shackles, baby I’m your slave, I’ll let you whip me if I misbehave, ot’s just that no one makes me feel this way" ještě umocňuje sílu tohoto bridge, který si nezkoušejte zpívat ani ve sprše, protože budete znít divně. Je pravda, že se jedná o poslechově nejspíš nejnáročnější song v celé zpěvákově diskografii, protože vydržet několik minut poslouchat jen pět slov ("go ahead, be gone with it") vyžaduje notnou dávku trpělivosti.

9. True Blood

Jeden redakční kolega tvrdí, že při poslechu "True Blood" slyší zvuky džungle. A je docela blízko pravdě. Jedná se totiž o jednu z nejstrašidelnějších písní v repertoáru JTho. Je plná lesní tmy, krvežíznivých upírů, smyčců jako z Hitchockova snímku a posmívajícího se Timbalanda - zkrátka jako vystřižená pro všechny adorátory hororové tématiky. A jak je u tohoto popového hrdiny pravidlem, i tentokrát se skladba tříští do částí. A jako (téměř) vždy i tady stojí na přechodu hravá kytara započatá Justinovým příkazem "Guitar!. Faktem zůstává, že závěrečná pasáž druhé části už je o něco méně pozoruhodná a nad vodou ji drží snad jen zase ty vtíravé orchestrální příspěvky.

8. TKO

Když vás ne a ne napadnout dobrá melodie, není nic jednoduššího, než si ji od někoho (samozřejmě s náležitým povolením) půjčit. Jako to udělalo duo Tim + Tim. Pánové si vzali základní prvek ze "Somebody's Gonna Off The Man" soulové ikony Barryho Whitea a překlopili si ho do své vlastní, mírně zlověstné verze. A v závěru si ještě hezky vyhráli se smyčci, přičemž právě tyto dvě finální minuty dělají z "TKO" nástupce "LoveStoned", tedy dva diferenciálně rozdílné podklady spojené do jednoho. A spolu jsou síla. Slabší stránkou budiž opět zbytečně sprostý text, slovní vynalézavost nemá umělec ještě tolik vychytanou.

7. Body Count

Co dělá tahle perla na deluxe edici první části "The 20/20 Experience", to ví asi jen sám Timberlake, každopádně je lepší než cokoli z osmdesáti procent mírně fádní vaty na druhém dílu. Možná se JT obával toho, že ne každý překousne dominanci dechových nástrojů (právě pro tyto posluchače přichází v závěru řada na elektrickou kytaru). Opět ovšem zaráží hudebníkův v zásadě dokonalý smysl pro rytmus a melodii, přičemž je přirozeně potřeba brát v potaz i přínos Timothyho Mosleyho aka Timbalanda, a to nejen v podobě typického mluvení, houkání, brumlání a všeobecného povykování do skladby. Jeho práci si nelze splést s činností nikoho jiného také proto, že piplat se s každou vteřinou songu je rasovina. A producent se v precizní produkci přímo vyžívá.

6. Mirrors

"Mirrors" nenabízí vůbec nic nového - jen to, co jsme od Timberlakea už stokrát slyšeli. Beatbox, tleskání, typické Timbalandovy skřeky a omílání jedněch a těch samých textových pasáží. Je tu ale jeden rozdíl. Teď už před námi stojí dospělý, vyzrálý chlapík, co měl to štěstí potkat lásku svého života a je odhodlán promítnout své city do každé vteřiny své písně. A to dělá z "Mirrors" něco speciálního, ne jen další prasárničku typu "svlíkni se, bejby". Timberlake předkládá výborný podklad, který je jako stvořený pro to, abyste svou drahou polovičku požádali o ruku. Se samotným (jakkoli dobrým) textem byste ale prorazili těžko. Proto disponuje zrcadlová hymna působivou melodickou linkou, kterou není jednoduché zazpívat a nejlépe zní v mnoha vokálních vrstvách, jako je tomu v originále.

5. Cry Me A River

Opravdové hity prověří až čas, což je přesně případ "Cry Me A River". Už uběhlo dvanáct let, co cenou Grammy ověnčený opus vtrhl do hitparád, a přesto se jakýkoli žebříček Timberlakeových nej bez této písně či videa k ní prostě neobejde. Ono mnohdy platí, že čím zničenější srdce, tím lepší skladba. Nevydařený vztah s Britney Spears, jež se tehdy ještě prezentovala jako popová princezna se vším všudy, se celý promítl do skoro pětiminutové zpovědi. Zajímavostí je, že při nahrávání songu byl použit fascinující nástroj clavinet, který v aktuální populární hudbě už slyšíte jen velice zřídka, stejně jako gregoriánské chorály. A speciální bonus - patrně nejlepší cover této skladby v galaxii.

4. Blue Ocean Floor

O žádné jeho jiné písni nemůžeme říct, že tak krásně nudí. "Blue"Blue Ocean Floor" by se klidně mohla pouštět neurotikům při psychoterapii, aby si představili oceán, rybičky, šum vln a hodili k šípku všechny své strasti a starosti. Stačí se jen zaposlouchat do Justinova hlasu, jak napodobuje white noise, stačí se jen nechat hýčkat překrásnou barvou tohoto vokálu. A zavřít oči. A pak teprve uslyšíte, jak mocná dokáže hudba být. Co se týče instrumentální stránky, pak zde za pozornost stojí silně kontrastující basová linka, která je ovšem jemná jako pohlazení oceánské řasy.

3. What Goes Around... Comes Around

Hlavní zpestření této skladby tkví v tom, že Timberlake zpívá přesně to, co se píše v textu (je k tomu pochopitelně potřeba jistá dávka představivosti). Anglické rčení "What goes around comes around" se dá do češtiny přeložit ekvivalentem "Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá" a na zvukomalebný refrén se tedy lze dívat ze dvou úhlů pohledu. Buď jako na stále se opakující kruh slov, nebo jako na ozvěnu odrážející se od lesa. Kritikou vychvalovaný singl vznikl absolutní náhodou. Producent Floyd Hills (aka Danja) seděl zrovna ve studiu s Justinem a Timbalandem a ladil si akustickou kytaru, když tu se ze strun vyklubala jakási melodie, která zpěváka zaujala. Můžete ji slyšet hned na začátku songu. A když už jste v ráži, tak se písně skládají levou zadní, a tudíž i "What Goes Around... " byla v hrubých rysech hotová už během necelých dvou hodin. Je to také jeden z tracků, kde můžete slyšet absolutně nejvyšší tón, který je Justin schopný zazpívat.

2. Not A Bad Thing

Dobrý riff toho častokrát dokáže hodně. Když se vám ho podaří složit, můžete na něm rovnou začít stavět celou skladbu. Navíc v tomto případě stačily Justinovi také pouze čtyři akordy na to, aby skvostným způsobem završil (standardní) druhou část neo-pop-soulové desky "The 20/20 Experience". Zpočátku až nehorázně nenápadná záležitost středního tempa s pro někoho až moc přisládlým (ale tak romantickým!) textem vybočuje z řady hlavně melodií, podbarvenou oním světoborným riffem. A to slovíčko na "f" v reférnu už je snad jenom taková libůstka, která dává na srozuměnou, že zase takový slaďouš Džastyn není.

1. LoveStoned/I Think She Knows

Brnkat a dělat různě věci s pusou je pro Justina hračka. A spojit dvě v podstatě rozdílné skladby tak, aby se zdálo, že se společně už narodily, to je také záviděníhodné umění. Je to song, který kombinuje absolutně všechny finty zpěváka: beatbox, falzetové hrátky, smyčce, kytaru. Snad nejhorší dilema ale nastává při otázce, který ze dvou kousků je lepší. Ten první, rychlý, svižný, lehce oplzlý tu stojí proti pomalému, orchestrálnímu a stejně oplzlému, avšak o něco více líbivě znějícímu. Plynulý přechod mezi písněmi je právem označován za jeden z nejpůsobivějších momentů v současné pop music.