"Hydra", dosud nejambicióznější kolekce nizozemských Within Temptation, se stala páteří právě probíhajícího "Album Tour 2014", jehož zatím jediná česká zastávka proběhla 11. března ve vyprodané výhni, jindy známé také jako Incheba arena.

Široká scéna s vyvýšeninou a mohutnými promítacími obrazovkami se po českých předskokanech Free Fall stala dějištěm velkolepého představení plného kouře, plamenů a divokých stroboskopů, na které se z celé republiky přijelo podívat na pět tisíc fanoušků. Jejich složení bylo skutečně pestré - v publiku jste se mohli setkat jak s postaršími holohlavými motorkáři s jejich mladými, vyprsenými blondýnami, tak s klasickými náctiletými máničkami v dlouhých kabátech. Výjimkou ale nebyly ani celé rodiny s dětmi. Takové složení značí jediné - z Within Temptation se definitivně stala velká kapela.

A ať už je to pro vás dobrá zpráva, či nikoliv, pro sedmičlennou formaci to mohlo znamenat buď koupi Ferrari, tryskáčů a jachet, nebo možnost dát dohromady nákladnější, propracovanější a spektakulárnější show. Nizozemci se naštěstí rozhodli pro druhou možnost. Po rychle skončeném intru, ve kterém se na moment mihl i drak z obalu aktuální řadovky, skupina spustila "Let Us Burn", kterou doplňovaly plameny nejen na projekcích, ale i přímo na pódiu. Ten pravý žár ale spustila až samotná Sharon den Adel, jakmile se poprvé zjevila divákům.

Přibývající léta ani tři děti, o které se doma stará otec a kapelník Robert Westerholt, jí na sex-appealu neubraly, a jakmile metalová diva poprvé otevřela ústa a začala zpívat, tajil se dech. Ačkoliv milovnice anglických detektivek nepatří mezi nejlepší řečníky, díky čemuž v průběhu večera došlo k několika trapným tichům, vše doháněla běháním po pódiu, rozdáváním polibků na všechny strany, hecováním diváků, kteří strhující frontwoman poslechli i na pouhé gesto, a zábavným upravováním neposlušné garderóby, kterou zpěvačka vystřídala dokonce čtyřikrát. Pánské části publika pochopitelně nejvíce radosti udělal černý korzet, ale i v tmavých šatech se stříbrným pruhem a třpytkami se bylo na co dívat.

Nejvíce pozornosti si ale pochopitelně žádal silný písňový materiál, který v živém provedení získal na průraznosti a dynamice. "Hydra", až na povedenou "The Whole World Is Watching" a repetitivní "Dog Days", odezněla ten večer celá a zvláště bombastická "Dangerous", výborná, ale fanoušky kontroverzně přijatá "And We Run" s hostujícím Xzibitem a také "Paradise (What About Us?)", která naopak díky vokálu Tarji Turunen patří ke splněnému přání snad všech metalových fanoušků, patřily k nejpovedenějším.

Návštěvníci reagovali skvěle a soudě dle hlasité odezvy i vytleskávání dalších písní je nezklamaly ani letité hity jako "Jillian (I’d Give My Heart)", "Fire And Ice" nebo "Ice Queen". Ohromnou sílu ale měla i apokalyptická "Stand My Ground" s noirově laděným městem v bouři na projekci a pochopitelně i stále fungující rozbuška "What Have You Done" z alba "The Heart Of Everything". Zmínit musím i zběsile uhánějící "In The Middle Of The Night", při níž se černovlasá divoženka smyslně svíjela kolem mikrofonu, a rozskákanou "Summertime Sadness" Lany Del Rey, ze které se teprve v koketním podání Sharon den Adel stala opravdu dobrá písnička. Výbušné finále nemohlo obstarat nic jiného, než legendární "Mother Earth".

Výhrady lze mít snad jen k absenci kteréhokoliv z hostů (v kuloárech se hodně spekulovalo o Piotrovi Guruckém z polské Comy, který o den dříve ve Varšavě s kapelou vystoupil), zbytečným výplňovým projekcím půjčujícím si ze steampunku, "Vetřelce" i "Bioshocku", díky nimž koncertu na chvíli spadl řetěz, anebo setlistu, ve kterém by se určitě našlo místo i pro "All I Need", "Our Farewell" nebo "In Perfect Harmony". Ani to ale nezvrátí jasně převládající nadšení z fantastického večera, ze kterého budou metaloví nadšenci žít ještě hodně dlouho.