Když se lepí smůla na paty...

Camouflage rozjíždí oslavy svých třicetin, jedním z předvojů byl i pražský koncert. Ten přinesl nejenom hity, ale i ochutnávky z chystané novinky "Greyscale". Praha pro Marcuse Meyna opět nachystala zádrhel, ale vypořádal se s tím se ctí. Publikum ukázalo několik tváří a Lakeside X coby předskokan nezklamali.

Live: Camouflage

místo: Lucerna Music Bar, Praha
datum: 15. prosince 2013
support: Lakeside X
setlist: Camouflage Overture, We Are Lovers, Dreaming, Heaven (I Want You), Perfect, I'll Follow Behind, That Smiling Face, Motif Sky, You Turn, Neighbours, I Can't Feel You, Misery, Suspicious Love, Confusion, They Catch Secrets, Love Is A Shield
Přídavky: Shine, The Great Commandment, Back To Nature (Fad Gadget cover), Me And You

© Michaela Neumannová

Jinak si nelze vysvětlit peripetie, které zpěváka Marcuse Meyna jaksi už s železnou pravidelností u nás vždy čekají. Minule absolvoval show se zlomeninou dolní končetiny (a upoután na přistavenou židli), tentokráte osud byl ještě krutější - připravil jej o hlas. I tentokráte se to tedy neobešlo bez návštěvy zdravotního zařízení, včetně odvyprávěné humorné storky u pana doktora (nadhled je prostě třeba). Stejně tak platilo, že jej podrželo publikum, které jej hecovalo kupředu, tedy ona převážná část. Nemalá menšina mu situaci komplikovala tím, že kouřila jako o závod, že nebylo třeba ani příliš využívat umělé mlhy. A někteří jedinci ovlivněni nemalým množstvím alkoholu v závěru často pokřikovali nejapné poznámky, to vygradovalo v scenérii, kdy před posledním přídavkem ("Me And You") se leader Camouflage proti tomu ohradil, aby toho nechali, byla to smutná vizitka jinak skvělého publika.

Večer však patřil zejména muzice a pochvalu si zasloužil i zvukař, který dokázal z prostoru, jaký je v Lucerna Music Baru, vytěžit možné maximum, bez zmatků a pouhé hlukové koule. Nejprve to byla spíše párty s videi Depeche Mode, což většina osazenstva kvitovala s nadšením, i samotní Camouflage přiznávají, že jsou jejich velcí fanoušci. Do této rozpoutané bouře pak vstoupili Lakeside X, kteří se pro tento večer probrali z hibernace, aby vzkřísili zatím poslední desku "City Of Red Lights" a odehráli kratší set. Z něj bylo znát, že netratili nic ze své zaběhlé hudební tváře (dle zpětných reakcí) a snad je to rozhoupe k nějaké dlouhodobější aktivitě (třeba zakončenou i novým albem).

© Michaela Neumannová

Jak již bylo zmíněno v úvodu, Camouflage rozjíždějí velké oslavy svého kulatého výročí a tomu odpovídala i sestava skladeb, zaměřené na hity a na lety oblíbené písně. Sice byla opět zcela vynechána tématicky a hudebně celistvá "Spice Crackers" a například z "Methods Of Silence" byla vytáhnuta jen hitovka "Love Is A Shield" (zde jen malá výtka, že by příště konečně mohla zaznít jiná úprava, než jakou v posledních letech hrají). Při minulém koncertu Marcus sliboval, že při následné pražské show zcela vynahradí své pohybové kreace. Ty mu ale musely ubírat nemálo sil a v rámci zdravotní indispozice taktéž nebyly zcela v souladu, ale evidentně chtěl toho večera předvést ze sebe vše, co bylo možné. Při melodramatické "Heaven (I Want You)" bylo bohužel zjevně slyšet, jaké limity má jeho hlas a jak se snaží bojovat s omezeními. Při následné "Perfect" však přišel nečekaný zlom, určité rozjetí do provozní teploty a od tohoto momentu vesměs nebylo znát, že by jej v tomto směru snad i něco trápilo.

© Michaela Neumannová

Mezi zavedené stálice se vtěsnaly i dvě novinky z chystané desky "Greyscale", jmenovitě "Misery" a "Shine" - obě reflektovaly současné vlivy v electropopu a držely se výrazného tempa, v danou chvíli lépe zafungovala právě "Misery". Došlo i na nečekaný cover v přídavcích, kdy si Marcus, Oliver a Heiko vybrali singlovku "Back To Nature" projektu Fad Gadget (za ním byl v osmdesátých letech ukrytý Frank Tovey). Do nové zvukové mašinérie byly přetaveny stařičké "They Catch Secrets" a "Neighbours", zde zejména všemu ráz udával výrazný beat. Nemálo prostoru zabral debut "Voices & Images" nebo revize depešáckého "Ultra" na tehdy comebackové sešlosti "Sensor". Dalším důležitým elementem vystoupení byla patrná radost z živého hraní a souhra mezi celým teamem, který tuto kapelu doprovází, plus si přičtěte téměř heroický výkon Marcuse Meyna.

Camouflage jsou jedni z mála, kteří svým způsobem stále fungují, zůstali věrni své tezi vlastní tvorby a nestali se pouhým stínem jakési pouťové atrakce, která těží z dřívější slávy. Nestojí na jednom místě a i když se jim časové prodlevy mezi alby protahují, mají i po letech stále co říci a předvést cosi nového. Jejich koncerty jsou plné energie a nadhledu nad prožitou historií a na takové se totiž oplatí chodit, kdykoliv se naskytne příležitost.

• Pár postřehů (Würzburg, 17.12.2013 14:17) Reagovat

  Pozitivní
  
  - spousta lidí, i když byl znát trochu úbytek proti roku 2011, kdy tu hráli naposledy (koncert mi přišel o něco málo lepší)
  
  - až na výjimky (viz. níže) skvělé publikum, které snad hochy povzbudilo k lepším výkonům
  
  - předkapela - jen stěží bych zkousnul poslouchat další hodinu něco, co se mi nelíbí, po předchozí hodině u klipů při čekání na hlavní hvězdu večera. Lakeside X naštěstí do téhle kategorie nepatří a zahráli skvěle, resp. jejich tvorba se mi obecně vždycky líbila a tak sem si to užil i teď. Jak píše recenzent koncertu, bylo by fajn, kdyby zase vyrobili něco nového. Při hraní mi přišlo, že to kluky furt baví.
  
  - na to, že byl Markus den předtím na ORL a vypadalo to prachbídně, podal výkon hodný profíka.
  
  - kapele to pořád šlape a zjevně si vystoupení i po těch 30ti letech užívá
  
  - chystají anniversary box, který by mohl být hodně zajímavý
  viz. informace z jejich webu:
  
  THE BOX · 1983-2013 (Limited Edition)
  On top of the event, we will present THE BOX · 1983-2013, with 10 cds and a picturebook with all the song lyrics, as a survey of our musical work so far, numbered, signed and limited to 1.000 copies.
  
  The content includes:
  · 7 studioalbums – new remastered
  · Areu Areu
  · Archive #2 – Live Recordings
  · Archive #3 – The Early Tapes 1983 – 88
  
  - nová deska vyjde příští rok v září a dostali jsme z ní i ochutnávku.
  
  - pokud Markus nemá zrovna zlomenou nohu, řádí na pódiu ve svých 47mi letech tak, že by mu to mnozí mladší mohli závidět
  
  - chlapci odehráli poctivé dvě hodiny
  
  - nezapomnělo se ani na lidi z backstage, takže si svou chvilku slávy užili i zvukaři a technici, které to zjevně trochu zaskočilo. Nehledě na pana "Angel Face", který má na svědomí nehudební stránku toho připravovaného boxsetu (mimo jiné).
  
  - logo Camouflage (to je spíše zajímavost), se kterým kapela na současném turné jezdí, je dílem Heika Maileho a povedlo se mu, dlužno dodat.
  
  
  Postřehy negativní:
  
  - vychcánci co přece nebudou stát frontu jako ostatní a naserou se do LMB tím, že si zkrátka stoupnou do chumlu před vchod a protlačí se tam spolu s frontou. Příkladem budiž dvě vystříhané nádhery se svými nabíječi, kteří seděli v hospůdce v pasáži, následně vylezli ven, zjistili, že ejhle fronta, tak využili výše uvedeného způsobu a nacpali se dovnitř během pár minut. Jedna z nádher to komentovala slovy "to sme to krásně vymysleli co? a teď můžem na pivko ještě". Zkrátka + --8 to celé na druhou v přímém přenosu. Ale proč mě to v Čechách ještě překvapuje.
  
  - huliči - není nad to, když si v narvaném sále x dam (byly v huličích v přesile) a pánů musí bezpodmínečně zapálit cígo, protože to prostě nevydrží. Mohu potvrdit, že vyvíječe dýmu kapela vozit opravdu nemusela, dodali jsme z místních zdrojů a zdarma. Navíc z toho ještě huliči odvedli státu daň. Co víc si přát.
  
  - opilci a opice - ano, koncert Camouflage je to pravé místo, kam si jít smočit čumák a pak oblažovat své okolí a kapelu proudy inteligentních výkřiků, malátných pohybů a polití svého okolí pivkem.
  Mimochodem myslím, že poté, co si Markus vyslechl z anonymního davu na konci "shut up", musel být opravdu nad věcí, aby dotyčného neposlal do prdele.
  
  - čekat dvě hodiny na hlavní hvězdu večera je skutečně trochu silné kafe. Sorry, ale klipy DM, Kraftwerk a podobně si můžu pustit doma a ne abych na ně hodinu koukal skrz dým z cigár v LMB.
  
  - reakce na předkapelu - myslím, že Lakeside X těžko můžou za to, že lidi museli čekat. Takže bych očekával jistou dávku úcty ke kapele, která rozhodně nepředvedla výkon, za který by se musela stydět, naopak. Ale když hrajou oni, tak nebudu řvát Camouflage, abych chlapcům naznačil, že mají vysmahnout a pustit Markuse a jeho partu.
  
  Podtrženo sečteno, hudební zážitek výborný, publikum skvělé, část publika na přesdržku... Jedeme dál.
  
  

  • Re: Pár postřehů (Nikeman, 18.12.2013 11:06) Reagovat

    Skvele napsane, v drtive vetsine s Vami naprosto souhlasim. Popravde, "fanousci" na koncertech v Cechach uz me natolik vytaci a serou, ze priste opravdu radsi dam nejake Nemecko, kde se lide nechovaji jako banda c****u s prominutim.
    
    

  • Re: Pár postřehů (huhu, 20.12.2013 09:39) Reagovat

    jdu do klubu, kde se kouri a pije alkohol a divim se jak idiot, ze je tam zahuleno a opili lidi. co ucesy a obleceni, meli vsichni podle tvych predstav? :D tahle forma narcismu a pocitu nadrazenosti je vlastni fanouskum dm, ze se taci nabalujou i na camouflage je smutne. ale jedeme dal. :D
    
    

• spokojenost... (sin101, 17.12.2013 14:52) Reagovat

  Dobře poskládáný setlist z různých období, a pro mě bylo fajn, že 10 z 18 odehraných písní bylo novějšího data (ze skvělých posledních řadovek Sensor a Relocated + 2 ochutnávky Greyscale).
  
  Je škoda, že jsou tak trochu neprávem pro většinu médií jen jakýmsi zapomenutým osmdesátkovým bandem, a jediné co od nich můžete slyšet v rádiu jsou 25 let staré písně, jako by poté už žádnou desku nevydali.
  
  Ale nevadí, hlavně že přijeli a zahráli, já byl navýsost spokojen.
  
  

  • Re: spokojenost... (Lucie, 18.12.2013 01:20) Reagovat

    Ahoj, nezůstal jsi po koncertě v Lućerně?
    
    

Rozhovory: Martin Kyšperský (Květy) - Kliky na pěstích bych holku oblbnout nezvládl Před pár týdny vyšla už desátá deska skupiny Květy, která se jmenuje "41 minut". Nejen o ní, ale třeba i o tom, jak funguje vesmír, o mlčení s Filipem Topolem nebo o tom, zda by chtěl zpívat v Lucii, jsme se bavili s jejím srdcem i... čtěte zde

Vydáno: 17.12.2024 14:30 v sekci Publicistika | Rozhovory

7/10

Recenze: Jiří Krhut a Štěpán Kozub se vracejí emocemi nabitou deskou "Přeježděný vztah" V době, kdy hvězda Štěpána Kozuba, především coby komika a herce, vystřelila strmě nahoru, mu ve spolupráci s hudebníkem Jiřím Krhutem vyšlo překvapivě civilní album "Prásknu bičem". Na tesknost a emotivní texty debutu druhá... čtěte zde

Vydáno: 17.12.2024 08:00 v sekci Recenze

Rozhovory: Tomáš Klus - V každodennosti vidím obrovský dar, ale nerezignoval jsem ani na hlubší témata Tomáš Klus vydal v listopadu svou osmou řadovku "Tady to máš", kterou se vrací ke svým písničkářským kořenům. Nově se chopil i producentské role. Šel po jednoduchosti, radosti a úctě k životu. Jak proces tvorby probíhal a komu... čtěte zde

Vydáno: 16.12.2024 13:00 v sekci Publicistika | Rozhovory

8/10

Recenze: Jedovatý, nabroušený, ukřivděný. Marilyn Manson se na "One Assassination Under God - Chapter 1" vrátil ze zapomnění O Marilynu Mansonovi se v posledních letech dalo dočíst spíše ve společenských rubrikách než na stránkách hudebních magazínů. Pravda, stal se - a možná ne neoprávněně - tučným soustem. I na konci roku 2024 soudní pře trvají,... čtěte zde

Vydáno: 16.12.2024 00:00 v sekci Recenze

8/10

Recenze: Syrové blues ZVA 12-28 Bandu dostává s dechovou sekcí na albu "Mňa nič nebolí, iba keď hrám" svěží švih Slovenští bluesoví samorosti ZVA 12-28 Band patří bez diskuzí k nejsvébytnějším žánrovým kapelám, které kdy česko-slovenská žánrová scéna dokázala nabídnout. Pokud jste je jednou slyšeli, už je poznáte pokaždé. Na nové... čtěte zde

Vydáno: 15.12.2024 15:00 v sekci Recenze