"Bylo to neopakovatelný. Prostě boží!" říkal jsem bezprostředně po odehrání setu Nylon Jail Kittchenovi a on dodal "Jo, a my u toho byli!". Křest desek kapely Nylon Jail a dua Kieslowski za podpory právě maskovaného Kittchena sice neproběhl podle plánu, ale o to silnější byl. Na tohle si budete pamatovat do smrti. Ne-li déle.

Původní plán byl jasně nalinkovaný. Doors 19:00, Kittchen 19:30, Kieslowski 20:00 a Nylon Jail 21:00. A ten temný, maskovaný muzikant, toho dne velmi slavnostně oblečený, plán ještě dodržel. Odehrál nádherný set prorostlý uzeným, solí i Berlínem. Kdo věděl, ten se ale nejvíc těšil na premiéru "Sestry" - emotivní elektronické věci umocněné i jejím kuchařovým pódiovým podáním. V pokleku, noblesně a opravdicky na nás poslal své emoce. Díky za to.

Kittchen si na konec svého setu připravil "Bouřku". Písničku, která podle legend přivolala tu děsivou smršť na festival v Rumunském Banátu, odpojila elektrárnu a to byl konec. Tenkrát v srpnu. Nejznámější Olomoučan Karel Plíhal zase v jedné písni zpívá "Došlo uhlí, došla pára". A když se démon bouřek spojil s tím olomouckým, stalo se to, co se hodilo nejmíň. Vypad proud. Ale nebyly to jen nějaké malé hrátky jističe, ten výpadek trval čtyřicet minut. Možná hodinu. A křtěte remixové album bez šťávy. To nejde.

Jinde by koncert skončil a šlo se domů. Ale Kieslowski předstoupili mezi lidi. Dolů na parket. David vzal akustickou kytaru a spolu s Marií odehráli nezapomenutelný real unplugged set. Za svitu mobilů. Atmosféra jak kráva, společný zpěv i neopakovatelný Davidův monolog uprostřed "Krátké písně o zabíjení". Ta tma i nezvyklí osvětlovači přinášeli řadu nových situací. "Díky, že mi svítíš, ale já bych spíš potřeboval slyšet." poznamenal třeba David během ladění kytary. A tak. Album remixů, které ten den představila kapela ve speciálním "Pilot Remixu" na závěr pokřtil Kittchen. A měl u toho moc milou řeč. Celé to vyznělo absolutně intimně a přirozeně. Plné emocí. Sounáležitosti s kapelou. Ten večer jsme byli všichni propojeni v jeden celek. To nejde naplánovat. To si musíš zasloužit.

S mírným časovým skluzem ale démoni elektronů pochopili, že s Nylon Jail si není dobré zahrávat. Oni jsou totiž těžko ukočírovatelní. Výhřezy energie a pódiové kreace frontmana Jiřina jsou velkolepé. Těžko popisovat. Nutno zažít. Už během úvodní "Noway" vyrostla Jiřinovi na kůži jestřábí pera. Později téměř došlo i na létání, to když ve finále toho strhujícího vystoupení vylezl až ke stropu, na konstrukci světel a písničku odzpíval odtud.

Jiřin je prostě živel, střídal své místo na pódiu, mezi publikem. Skákal po stolech, zpíval z barového pultu. Jeho velká výhoda je, že má za zády kapelu, na kterou se může spolehnout. O kterou se může opřít. Silnou, dravou, živelnou. Takže to oběma článkům této hry věříte. Do posledního tónu. Do posledního výdechu kouře cigarety. A jen během večera soustrastně pozorujete Přemka Štěpánka z Indies. Jeho rozpaky, co by se stalo, kdyby Jiřin z konstrukce světel vzlétl, se na jeho tváři daly snadno vyčíst.

A tak celý ten večer předčil všechno, co mohlo nastat, kdyby se nic nestalo. S elektřinou. "Bylo to neopakovatelný. Prostě boží!", říkám si ještě teď a budu si to říkat možná do smrti. Možná déle. A těším se na náhradní remixové vystoupení Kieslowski, protože bude zcela jistě také nezapomenutelné.