O vítězi Českého slavíka rozhodují lidé, proto by měla mít anketa sama o sobě váhu a nemělo by docházet k zpochybňování jejích výsledků. Jenže kdyby byly hloupost a nevkus trestnými činy, nežili bychom v panelácích, ale ve věznicích. Hlas prostého Čecha s pokřivenými hodnotami má smutnou vypovídající hodnotu - poznámku o zpackané přímé volbě prezidenta si (ne)odpustím. Celý Český slavík je zkreslený zúčastněným vzorkem populace - budiž, jedná se o anketu více o šoubyznysu, méně o hudbě; jedná se o anketu, do které jsou zapojeni povětšinou kulturně negramotní jedinci, ochotni obětovat svůj čas, energii, finance na podporu svých favoritek a favoritů. Kéž by raději s podobným elánem objevovali opravdu kvalitní hudební produkci - a pomohli zde něco stvořit, nejen zbořit...

Kulturně gramotným lidem by mohla být celá ta taškařice lhostejná, kdyby tedy tady v Česku existovalo ocenění, reflektující reálné dění na hudební scéně. Jenže jednoocí mezi slepými, Andělé, jsou rok od roku více a více poranění, elitářská Vinyla se škube - pokud kdy žila - v předsmrtné křeči a Apollo je cenou hudebních kritiků pro hudební kritiky. Pokud něco podává širší veřejnosti zprávu o tom, jak se hudbě v Česku (ne)daří, je to Český slavík. Pro pasivního, středoproudého člověka, nemá žádný jiný zdroj větší relevanci a dopad než právě Český slavík.

Pomineme-li poslech libovolného hitrádia, které si ovce pravidelně ladí, je vrcholem aktivity pasivní hudební obce sledování dvouhodinového přenosu z udílení Českého slavíka. Organizátoři těchto cen tak mají zodpovědnost, o které snad ani neví. Jednak se jedná o reprezentaci české hudební scény, ale zároveň také o jedinečnou šanci, jak neznalým lidem rozšířit obzory o zajímavá jména. A argument, že jich je u nás poskrovnu, vážně neobstojí. Dejte si facku zleva, zprava, a naučte se používat internety. V Česku máme v posledních letech talentovaných hudebních jmen až až. Kdyby u nás bylo podobně kvalitních hudebních publicistů jako je hudebníků, nemuseli jste se před chvílí fackovat, ale to je samonosné téma na někdy příště.

TO JE TA NAŠE PÍSNIČKA ČESKÁ?!

Pokřik "Nova kurví fotbal", ve kterém se takřka před dvěma dekádami zhmotnila zloba fanoušků - jejich nespokojenost s vysílacím schématem naší nejvyšší fotbalové soutěže, zlidověl. V současnosti by bylo záhodno obměnit sportovní - byť nesportovní - slogan kulturními reáliemi, "Český slavík kurví hudbu". Legendám patří uznání a čest, všechna čest, jenže jejich bezbřehé uctívání škodí zdraví dané oblasti. Způsobuje zkostnatění, stagnaci. Prohlubuje deprese a frustraci. A je jedno, jestli se jedná o sport, politiku, anebo kulturu.

Český slavík demonstruje kult osobnosti v praxi. Karel Gott mit uns. Lucie Bílá, která se za poslední rok zviditelnila tím, že se kvůli jejímu coveru "Smells Like Teen Spirit" střelil už dvacet let mrtvý Kurt Cobain zase do hlavy. To je ta naše písnička česká?! Pokud se dávají ceny za zásluhy, pokud se skokanem roku stane ABBA revival, pokud je největším progresem naší hudební scény fakt, že za sebou Kryštof nechal Kabáty a Olympic, tak bychom se měli střelit do hlavy všichni, hromadně, povinně.

A to je další věc. Pokud během přímého přenosu z vyhlášení nejprestižnějších tuzemských hudebních cen zpívají interpretky a interpreti na playback, případně, pokud se pokusí zpívat živě a nefunguje jim zvuková technika, jedná se o monstrózní, ostudné selhání. Je to jako kdyby se mělo hrát finále fotbalové Ligy mistrů s vyfouknutým balónem. Ale co, kopat do mrtvoly bychom mohli dále, poměrně opodstatněné, konstruktivní argumenty by se našly. Jenže stejně se nic nezmění, zkrátka Český slavík nemá přesah, edukační rozměr, je jen hrou o peníze, slávu a moc. Nezbývá nám než se s tím smířit, anebo vymřít.

ŘEZNÍK MÁLEM KRÁLEM

Další možností je pak zakopat mrtvolu hluboko pod zem. Své o tom ví i řízný horrorcorový pořízek, Řezník. Za podivných okolností, kterých se letos v režii Českého slavíka v jeho případě odehrálo nemálo, byl odsunut do pozadí. Už jen proto by si organizátoři zasloužili, aby jejich zlatého ptáčka postihl podobný osud, jako slovenského Slávika, který kvůli nezájmu veřejnosti nedávno dozpíval a chcípnul. Ptáte se, jak Řezníka Český slavík zařízl?

Řezník se zúčastnil ceny Hvězda internetu, která byla v rámci slavnostního večera vyhlášena jako jedna z podkategorií Českého slavíka. Enfant terrible mezi tuzemskými rappery disponuje fantastickou fanatickou fanouškovskou základnou, právě hlasy lidu jej podle všech dostupných indícií zvolily za vítěze. Ve finále však jeho jméno nezaznělo. Proč? Žádné prohlášení ze strany pořadatelů není známo. Korunován za vítěze byl bezpohlavní střízlík, lamač dívčích srdcí, Johny Machette, čímž byla podstata tragikomedie beze zbytku naplněna.

"Už sedmého listopadu se začalo při pokusu o zaregistrování do soutěže Hvězda internetu objevovat vyhlášení výsledků, poté se na internetu načetla stránka s informací, že soutěž již byla ukončena. Web odkazoval právě na zmíněné konečné pořadí, kde jsem byl uveden jako vítěz, přibližuje svůj příběh Řezník. Jenže do oficiálního konce hlasování zbývalo deset dní...

Jednalo se o průběžné pořadí, jak bylo nepohodlnému rapperovi telefonicky oznámeno Lukášem K., zodpovědným za pořadatelský tým. Informace, že se stal vítězem, uvedla hlasující v omyl, přesto nikdy nebyla oficiálně dementována. Řezník však cítil šanci na úspěch, na závěrečné dny hlasování tak ještě více zintenzivnil svou propagační kampaň, aby se vítězem opravdu stal. "Byl jsem ujišťován, že první tři Hvězdy internetu obdrží pozvání na slavnostní večer, nikdo se mi ale už od té doby neozval."

ČESKÁ HUDBA PRO FANOUŠKY!

I přesto, že Řezník ještě minimálně deset dní před koncem soutěže okupoval vedoucí pozici, navíc podle dostupných informací s převelikým náskokem, nakonec bylo jeho jméno při vyhlašování zcela opomenuto. Zarážející je také fakt, že navzdory masivní podpoře skrze sociální sítě nedostal Řezník nikdy prostor na úvodní stránce soutěže, kde se mezitím objevila takřka všechna jména z předních pozic, včetně marginálně podporovaných projektů. Den po vyhlášení ankety Český slavík pak došlo k celkem deseti telefonickým pokusům o kontaktování Lukáše K., zodpovědného zmocněnce za tým Hvězda internetu, aby se pokusil o osvětlení transparentnosti celé ankety. Žel neúspěšně.

"Je možné, že Johny Machette vyhrál poctivě, ale spíše mi to zavání snahou dát do televize někoho přijatelnějšího, kdo nevystupuje v masce a nerapuje o vraždách, znásilněních a všemožných hnusnech. Johny má sice na Facebooku 65 000 fanoušků, já jich mám sotva polovinu, ale rozdíl v těch lidech je takový, že jeho fanoušci jsou fanynky, jenom běžné posluchačky popové muziky v rozmezí 13 až 17 let, zatímco moji jsou armádou oddaných fanatiků, co mě následují téměř na slovo. Vím o nich, že opravdu poctivě hlasovali a šířili odkazy, co to šlo," stojí si za svým Řezník, ostatně sondáž na sociálních sítích mu dává za pravdu. "Průběžné výsledky se kromě zmíněného předčasného vyhlášení nikde nezobrazovaly, jistým indikátorem však byl počet lajků, který se objevoval na profilech soutěžících Hvězdy internetu. Zatímco u mého jména je přes šest tisíc lajků, potažmo hlasů, u Johny Machetty sotva dva tisíce."

Přední český hudební blogger Karbo se nad vítězstvím kluka z plakátů také dosti podivoval. "Vždyť jeho několikamilionový průlom stojí na doslovném vykradení zahraničního interpreta. Je to naprosto stejný model jako hity normalizačních hvězd české popmusic. Fascinuje mě, že mladá generace, s absolutně svobodným a volným přístupem k internetu, sežere takovou boudu," uvedl v souvislosti s vítězstvím zloděje beatů, Johny Machetty. Řezník nabízí i jiný důvod pro zmíněnou řezničinu: "Pravidla Českého slavíka jsou postavená tak, že si organizátoři můžou dělat, co chtějí. Jelikož je Machetta pod Sony, věřím, že se o něj určitě dokážou v tomhle směru postarat. To Řezník do televize nepatří, maximálně do krimi zpráv."

Na závěr se sluší vypůjčit si ještě jedno motto ze současného fotbalu. Pokud nefandíte Viktorii Plzeň, jistě jej znáte. Kdykoliv zařízne váš klub rozhodčí, stadionem se nese skandování "Český fotbal pro fanoušky!". Po letošním vyhlášení Českého slavíka bychom měli svorně, nehledě na klubovou příslušnost, křičet: "Česká hudba pro fanoušky!".