Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
Podzimní desky, které máme nejraději

Podzimní desky, které máme nejraději

Vydáno: 15.11.2013 08:00 v sekci Publicistika - Redakce

Listí padá, teploty klesají a lidé se intuitivně noří více do sebe. Podzim venku hraje mnoha barvami a stejně jsou na tom i desky, které se do atmosféry sychravých měsíců hodí vůbec nejvíce. Redaktoři musicserveru vybrali nahrávky, které by vám v playlistu dohry léta a příchodu zimy neměly chybět.

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    

Imogen Heap - Speak For Yourself (2006)

Imogen Heap - Speak For Yourself
Jsou desky, které vás baví v době vydání, nasytíte se jejich zvuku, textů a neokoukanosti a za chvíli je zařadíte do škatulky "alba, která mám rád, ale už je neposlouchám". Pak jsou ale také nahrávky, která vás se silou atomovky odzbrojují při každém puštění i osm let od prvního poslechu. Přesně taková je i hudebně pestrá druhá studiovka "Speak For Yourself" nejsympatičtější ostrovní podivínky Imogen Heap. Už úvodní "Headlock" se rozjíždí jako chladný vítr ze severu, zatímco éterický zpěv interpretky samotné z dálky hladí s hřejivostí listopadového slunce. Podobně je na tom i výborně gradující "Have You Got It In You?" evokující sílící vichr pomocí decentní elektroniky a aranže od geniálního producenta Guye Sigswortha. Zkřehlé ruce vždycky k životu probere "Hide And Seek", jedna z nejsilnějších a nejoriginálnějších balad, která kdy byla nahrána. Když si zase půjdete zaběhat mezi závěje spadaného listí, nikdy nepřeskočíte údernou "The Walk". Zkrátka - mezi dvanácti položkami není jediná, jež by byla pouze do počtu. Všechny vyprávějí skutečné příběhy, všechny žijí vlastním životem a všechny dohromady tvoří jedno z nejlepších indie-popových alb poslední dekády. A taková hudba se prostě nikdy neomrzí. (Lukáš Boček)

Boris Carloff - The Escapist (2012)

Boris Carloff - The Escapist
Varování: Tento text není vhodný pro děti, mladistvé, psychicky nestabilní a černému humoru neholdující jedince. Pokud trpíte diagnózou deprese, článek se nedoporučuje číst ani cupovat. A deska poslouchat, to jen tak na okraj. Naopak, "Escapist" Borise Carloffa může být příjemnou masáží psychiky mrtvolnýma rukama, jejichž stisk občas pěkně zatlačí. Depkařům, co se ze stavu tísně nesnaží aspoň prokousat pojídáním čokolády, ale zpříjemňují si fekální lázeň poslechem té nejdojemnější muziky, přijde debutový počin předního tuzemského producenta nadmíru vhod. Jako mokré a chladné počasí podzimu. Zalézt do nejtemnějšího koutu pokoje, nasadit sluchátka a odstřihnout se od lehkosti bytí nádhernými kompozicemi bezedných zvukových epitafů do uší - "Escapist" je tou nejlepší meditací pro otrlé. Křídla posluchačům nasadí v průběhu "Shadows" andělský sborový zpěv, aby se záhy musela ubránit kobercovému náletu semknutých industriálních samplů ve "Falling". Happy end se ovšem nekoná - pozitivní klavírní vlnění uvozující "I Have Got One Soul" je jen milosrdnou lží před rozlomením krovek triphopovým vpádem. A vyškrábat se na zpátky nohy už nebude po zbytek nahrávky snadné. Co je ale důležité, že autor to (s ohledem na jeho současnou aktivitu) po smrti otce a bratra dokázal. A utvrdil sebe i posluchače, že před realitou člověk neuteče. Ani když si dá sluchátka do uší. (Andrea Šafářová)

Jaromír 99 & The Bombers (2007)

Jaromír 99 & The Bombers - Jaromír 99 & The Bombers
Čím jsem starší, tím mám Jaromíra Švejdíka víc radši. A taky podzim. Jaromír podzimní je, ať už zpívá o jakémkoliv ročním období, stejně se tam ty melancholické mlhy a první plískanice objevují. A právě taková je deska, kterou nahrál s The Bombers. Atmosféru dodává ten příjemný lo-fi folk a kdo šel nad rámec nahrávky (která je vlastně soundtrackem ke komiksové knize - ne tak slavnému bráchovi Aloise Nebela), musí být tou podzimní atmosférou pohlcený. Totálně. Ona vlastně sálá i z oficiální anotace: ... kdesi v pohraničí, kde krajina přišla o svou duši, leží jezero, které vždy přitahovalo nešťastné .... O duši se přece přichází hlavně na podzim. A i když se sám cítím poměrně šťastný, jsem Švejdíkovou nahrávkou přitahován podobně silně jako oni nešťastníci. (Honza Průša)

Elliott Smith - Elliott Smith (1995)

Elliott Smith - Elliott Smith
Ještě než z folkového podsvětí pronikl do kolonek oscarových nominací za nejlepší soundtrack, byl Elliott Smith vzorovým ztělesněním osamoceného písničkáře, tak příhodného do zvukové kulisy melancholického podzimu. Důkazem budiž právě eponymní druhá deska. Setkáte se na ní s obnaženým brnkáním, jemuž ostatní nástroje dělají jen místy stínovou clonu, jako by se bály porušit křehkou intimitu Smithova ryzího projevu. Ten ve svých baladách skoro až šeptá a vyznává se nejenom z nešťastných lásek a drogových excesů, ale také filtruje bolestné vzpomínky na týrajícího otčíma. Oproti pozdější tvorbě se jedná ještě o dost neučesanou nahrávku, topící se ve všudypřítomném, chvílemi až strašidelném lo-fi šumu. Právě ona syrovost ale činí album natolik význačným. Jestliže se Smith nad ostatními hrdiny s kytarou něčím tyčil, tak to byla i jeho nestabilní psýché, kterou notně vyživoval vysokým příjmem drog a alkoholu. Ze slov "don't be cross, this sick I want" skladby "Christian Brothers" mrazí. Ta nemoc ho totiž přesně před deseti lety dohnala k (do dnešních dnů stále zcela neobjasněné) sebevraždě... Čest jeho památce. (Simona Knotková)

Yann Tiersen - Good Bye Lenin! (2003)

Yann Tiersen - Good Bye Lenin!
Co se týče dokonalého předání atmosféry, je francouzský multiinstrumentalista Yann Tiersen muž na svém místě. Když ho v roce 2001 poprosili tvůrci filmu "Amélie z Montmartru", aby ke snímku složil hudbu, neměl ani tušení, jakého uznání se mu dostane a kde všude se jeho hudba objeví. Díky němu se svět ještě jednou utvrdil, že Francie je skutečně kolébkou šansonu. Soundtrack k "Amélii" ale poněkud zastínil jiné Tiersenovo dílo, a to hudbu k německému dramatu "Good Bye Lenin!" z roku 2003 zachycující berlínskou rodinu, kterak se vyrovnává s politickým převratem v Německu koncem osmdesátých let. Téma německého sjednocení je samo o sobě záležitostí vážnou, a tudíž i hudba zní z větší části pochmurně a stojí na mollových akordech, minimu nástrojů a melancholické náladě spíše než na veselém popotahování akordeonem. Děj snímku zobrazuje množství absurdních a zároveň humorných situací a Tiersenova hudba k nim posloužila jako výtečný doplněk, přesně vystihnuvši charakter postav a okolního prostředí. Co by to ale bylo za soundtrack, kdyby nemohl fungovat sám za sebe. "Good Bye Lenin!" je humorem i skepsí nabité instrumentální album, které by žádnému milovníkovi jemné, přemýšlivé a zároveň dynamické hudby nemělo chybět. (Marta Šindlauerová)

Ed Sheeran - + (2011)

Ed Sheeran - +
Podzim. Velká část lidí ho nemá ráda. Příroda pomalu usíná, slunce nás opouští a na světě je stále více tmy. Pak ale existuje skupina lidí, která podzim považuje za nejpříjemnější období roku. Inspiruje ji, nutí více přemýšlet a rozvíjí její vnitřní život. A obzvláště když si k tomu pustí nějakou příjemnou hudbu. Citlivou, nenásilnou, uvolněnou a zároveň plnou myšlenek. Třeba dva roky starou nahrávku "+" britského zrzka Eda Sheerana. Ten v podzimní melancholii s kytarou na krku ve svých písničkách brouzdá více než jen důstojně. Pokud nemáte dost vlastních strastí a slastí, můžete s ním prožívat příběhy, které ve svých skladbách vypráví. O andělovi, který zemřel ("The A Team"), o opilectví ("Drunk"), ale především o lásce - třeba jako v jedné z nejemotivnějších skladeb posledních let "Give Me Love". Období mezi létem a zimou ale nemusí být jen sychravé - je takové, jaké si ho sami uděláme. Máte-li chuť, oslavujte s tímhle sympaťákem pevné lidské pouto v "Lego House" nebo si prostě jen tak pro zábavu dejte hiphopový experiment "You Need Me, I Dont Need You". Albu totiž nechybí ani důležitý prvek - naděje. Hnací motor, který nás žene dál. Protože jednou zase přijde jaro. (Josef Martínek)

Portishead - Roseland Live NYC (1998)

Portishead - Roseland Live NYC
"Roseland Live NYC" je zatím jedinou vydanou živou nahrávkou Portishead a nabízí průřez jejich prvními dvěma alby ("Dummy" a "Portishead"). Jedinečnost jí dodal prostor, kde se vše uskutečnilo (Roseland Ballroom) a pojetí tohoto koncertu, v němž nemalou úlohu představují symfonici z New York Philharmonic Orchestra. Show vyšla kromě DVD i jako samostatné CD s výsekem toho nejlepšího, jedenácti položkami v ojedinělých provedeních. Hutné melancholické atmosféry jsou rozechvěny symfonickými aranžemi, dechy, které dodávají intenzitu v naléhavosti vokálu Beth Gibbons. "Cowboys", "All Mine", "Over", "Sour Times", případně uhrančivá "Roads" dokonale ohromí, jak mohou znít i jiná podobenství trip hopu. Album "Roseland Live NYC" má ještě jednu neopomenutelnou přednost, je totiž skvěle zvukově zprodukováno, umícháno a dotaženo do detailu, včetně autentičnosti záznamu a reakcí publika. Troufnu si tvrdit, že to je nejlepší živák v mé sbírce a zároveň skvělá záležitost pro tento čas. (Dan Hájek)

Bee And Flower - Suspension (2012)

Bee And Flower - Suspension
Bee And Flower je berlínsko-newyorská kapela skvělé zpěvačky Dany Schechter (též Insect Ark). Vydala tři překrásná alba s nejnovějším "Suspension". Prorůstá melancholií a nadějí, krásnými melodiemi. Kapela samotná může odkazovat k depkařům typu Phila Shoenfelta nebo Nicka Cavea. Bee And Flower jsou končící babí léto ve městě. Listí na chodnících, ranní mrholení. Celodenní mrholení. Silná atmosféra malých klubů a barů, kde se, prokřehlí, zastavíte na čaj a whiskey. A jako vám oba nápoje nazlátlé barvy dodají sílu, tak i pocit jistoty. Příjemné vlny. Stejně tak i Dana Schechter dobarvuje svým medovým hlasem ponuré písně. A stejně jako s tou whiskou vám i s Danou bude skvěle. Pusťte si "Swallow Your Stars" nebo "You're Not The Sun". A zamilujete se na první poslech. Pokud tedy chcete podpořit podzim ve vás. (Honza Průša)

Prouza - V otrhaném domě (1990)

Prouza - V otrhaném domě & Ve dne v noci
Prouza mě zasáhli hned v raných devadesátých letech. Svou syrovostí, monotónností a uvěřitelností. Byl jsem v pubertě, řešil typická existenciální témata a s knihovnou plnou beatniků se nechával okouzlovat pro mé rodiče depresivní muzikou. Tedy správným kontrastem proti diskofilním spolužákům (tenkrát se poslouchaly pozlátkové hrůzy typu 2 Unlimited nebo Twenty 4 Seven). Těch podobně naladěných kapel bylo víc (třeba Bratrstvo), ale Prouza se zadřeli pod kůži. Ať už skvělými klipy Davida Ondříčka (hlavně "Na venku"), tak vynikající první deskou, kterou mám dodnes nejradši. A byl to právě Prouza s tímto albem, kdo mne nasměroval dál do ponurých a depresivních vod, v nichž málokdo vidí tolik naděje a porozumění jako já. Jako lidé podzimní. Ostatně "V otrhaném domě" je vůbec nejlepší soundtrack k podzimu. Zkuste si ho dát do sluchátek a užít si ty mlhavé a ponuré dny. (Honza Průša)

Nick Cave & The Bad Seeds - Push The Sky Away (2013)

Nick Cave And The Bad Seeds - Push The Sky Away
Ať si říká, kdo chce, co chce, některé desky (kapely) se ukazují v jasném světle až s určitou měrou denního svitu. Klasickým příkladem loveným z mého hudebního přehrávače jsou třeba dánští rockeři s patentem na zhudebněný motiv naděje The Kissaway Trail, kteří se po své letní hibernaci připomenou vždy s příchodem prvních sněhových vloček. Nebo vlčí muž Washed Out, s jehož aktuální deskou "Paracosm" už léto nikdy nebude syrové, ale vždy prohřáté jako pečínka. Se schizofrenním podzimem byla řeč dosud trochu složitější vzhledem k jeho psychopatické podstatě a zjevu panenky. Jak ale užité příčestí minulé napovídá, nedorozuměním je konec. S dalším slyšitelným manifestem, tentokráte pod hlavičkou "Push The Sky Away", totiž letos na jaře vyrukoval pravdoláskař Nick Cave se signatáři The Bad Seeds a věnoval ho jak utopencům v barevné psychedelii podzimu, tak v úzkosti. Nikdo ale nemůže být překvapen - karty na stůl vyloží hned s "We No Who U R", nevyzpytatelnou, romanticky vyhlížející baladou, která ovšem promlouvá jazykem stalkera. Pokud jste se nechali oklamat, doporučuji si skladbu pustit s videem. A schoulit se do klubíčka před kamna. Ať pro intenzivnější absorpci bezbrannosti nebo jako prevenci před nadcházející, smyčci zinscenovanou vzpourou přírodních živlů ve "Water's Edge" či "Wild Lovely Eyes". Anebo pro žhavější scénář milostného poměru femfatálky Bee v podkroví domu na "Jubilee Street". Výpravy Warrenových smyčců po porcelánově křehkém ledu zvuků a poetické fabulace Caveových textů totiž svými dobrodružstvími hicují nejvíce tehdy, kdy dveře zaklapnou a mysl spokojeně přede. A slintat přitom nad vyzývavou a zároveň tajemnou fotografií na přebalu desky vůbec není zakázáno. (Andrea Šafářová)


NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • no .. (jarecek, 15.11.2013 08:53) Reagovat

    leto prohrate jak pecinka a hlavne se schoulit do klubicka pred kamna .. jako pecek bylo ve clanku vic, ale andulka je opet o krok napred .. jeste ze je patek

    • Re: no .. (kuku, 16.11.2013 17:42) Reagovat

      prosímvás jarecku, já občas nechápu vaše komentáře, a tohle je zrovna ten případ. kdo je andulka? a proč je o krok napřed ?

      • Re: no .. (jarecek, 16.11.2013 18:32) Reagovat

        hu-siiiicky nemaas do-maaaa .. andulka je spoluautorka clanku a je o krok napred ve sve slovesne tvorivosti pred ostatnimi spolutvurci vyse publikovaneho kompilatu ..

  • Jedině (Darwie, 15.11.2013 13:32) Reagovat

    Podzimní deprese alba? Jedině PLACEBO - Meds, z českých NICELAND

  • další tipy: (ballyhoo, 15.11.2013 14:12) Reagovat

    ARCHIVE: Controlling Crowds a MASSIVE ATTACK: Mezzanine - spolehlivě pohladí na duši :)

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Lana Del Rey - Norman Fucking Rockwell 9/10
Recenze: Lana Del Rey se na "Norman Fucking Rockwell" autorsky znovu posunula Není snadné s Lanou Del Rey držet krok, chápat její vize a dostat se pod její ledově neproniknutelnou krustu alternativní popové princezny. I na novém albu "Norman Fucking Rockwell" zpívá o svobodě, lásce a naději. Tentokrát komorně... čtěte zde
Vydáno: 16.09.2019 00:00 v sekci Recenze
21
Lindemann - Steh Auf 9/10
Video: Na druhé album projektu Lindemann láká epický klip k singlu "Steh Auf" Jsou tomu teprve čtyři měsíce, co po deseti letech vyšla bezejmenná novinka německých provokatérů Rammstein, a jejich lídr Till Lindemann už oživuje své druhé hudební těleso, projekt Lindemann, které založil společně s frontmanem... čtěte zde
Vydáno: 15.09.2019 12:00 v sekci Audio / Video | Video
5
Death Cab For Cutie - The Blue EP 8/10
Minirecenze: Death Cab For Cutie stihli na "The Blue EP" zrekapitulovat celou poslední dekádu Death Cab For Cutie svou devátou studiovku "Thank You For Today" vydali teprve loni a už začátkem letošního září potěšili fanoušky čerstvým materiálem. Parta ze Seattlu připravila pět nových skladeb vycházejících pod jednoduchým... čtěte zde
Vydáno: 14.09.2019 10:00 v sekci Recenze | Minirecenze
0
Pipes And Pints - Nemá cenu kopírovat něco, co tu bylo
Rozhovory: Pipes And Pints - Nemá cenu kopírovat něco, co tu bylo Pipes And Pints prošli očistcem, post zpěváka obsadil Travis O'Neil a letos utvrdili nový sound albem "The Second Chapter". "Doteď to byl punk, bordel, všechno nám procházelo, teď je ta hudba učesanější a přístupná široké... čtěte zde
Vydáno: 13.09.2019 09:00 v sekci Publicistika | Rozhovory
7
Pohled do českých hitparád - 35. týden 2019
Mikolas Josef s letním hitem "Acapella" poprvé ovládl český rádiový éter Venku sice nezvratně přebírá žezlo podzim, v rádiích ale stále doznívá léto. Novou jedničkou se stal singl "Acapella" Mikolase Josefa, ve kterém slyšíme hravou španělštinu. V albech se do čela vrací starý známý Viktor Sheen.... čtěte zde
Vydáno: 12.09.2019 10:48 v sekci Novinky | České hitparády
0
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Ed Sheeran si dá rok a půl dlouhou pauzu (28.08.2019 09:48)
- Ed Sheeran a Justin Bieber s "I Don't Care" opanují český éter, Viktor Sheen se vrací na jedničku v albech (20.08.2019 19:00)
- Česká rádia nespí, poprvé je dobyl Martin Garrix s "No Sleep". Ed Sheeran dovršuje albový hattrick (14.08.2019 15:58)
- Fotogalerie: Ed Sheeran, The 1975 a ti další aneb První dva dny Szigetu v obrazech (09.08.2019 14:33)
- Top 10: Největší letní (s)hity uplynulé dekády (09.08.2019 08:05)
- Naživo: Maďarský Sziget ve svém úvodu představil Eda Sheerana, Razorlight, Kodaline nebo Franka Turnera (08.08.2019 14:13)
- Ed Sheeran překonal U2. Má nejnavštěvovanější a nejvýdělečnější turné historie (03.08.2019 19:01)
- Ed Sheeran obhájil albové vítězství, rádia ovládl posmrtně Avicii (31.07.2019 16:11)
- Ed Sheeran s pomocí hostů ovládl českou albovou hitparádu (24.07.2019 15:53)
- Ed Sheeran útočil na čelo albové hitparády marně, posedmé zvítězil Viktor Sheen (16.07.2019 15:57)

ALBUM TÝDNE 37/2019

Lana Del Rey
Norman Fucking Rockwell

Není snadné s Lanou Del Rey držet krok, chápat její vize a dostat se pod její ledově neproniknutelnou krustu alternativní popové princezny. I na novém albu "Norman Fucking Rockwell" zpívá o svobodě, lásce a naději. Tentokrát komorně a hloubavě.

9/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Út 17.09.
Michael Bublé (CAN) (O2 Arena, Praha)
Út 17.09.
Pierce Brothers (AUS) (Lucerna Music Bar, Praha)
Út 17.09.
Spiral Stairs (ex Pavement) (Café V lese, Praha)
St 18.09.
GusGus (ISL) (Fléda, Brno)
St 18.09.
Babe Rainbow + Melissa Kassab (Café V lese, Praha)
So 21.09.
Deafheaven (USA) + Touché Amoré (USA) (MeetFactory, Praha)
Po 23.09.
Carnival Youth (LV) (Futurum Music Bar, Praha)
Út 24.09.
Monarchy (AUS) (Café V lese, Praha)
Út 24.09.
We Were Promised Jetpacks (UK) (Chapeau Rouge, Praha)
So 28.09.
Alyona Alyona (UA) (Café V lese, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Lady Gaga Coldplay Rihanna The Cure Kryštof Sia Ewa Farna Beyoncé Adele Madonna Mikolas Josef AC/DC Taylor Swift Ed Sheeran Lana Del Rey Rammstein Linkin Park Kylie Minogue Metallica Britney Spears
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2019 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver