Nikola Mucha dříve působila v kyjovské kapele Bumasifma, poté vystupovala sólově a nakonec se dala dohromady s Martinem Evženem Kyšperským, známým z brněnské alternativní skupiny Květy. Následně se formace rozšířila o další známá jména z brněnské scény, tedy Petra Zavadila (Ty syčáci) a Štěpána Svobodu (Budoár staré dámy). Vznikla tak superskupina Mucha hrající originální žánr femipunk. Neznamená to ovšem, že na nahrávce "Slovácká epopej" najdete jen feministické songy. Sama Nikola Mucha v jednom rozhovoru uvedla, že je to jen takový holčičí výkřik - prostě jen zpívá sprostě o chlapech. Ne nadarmo se dočkala přezdívky "Záviš v sukni".

Debut "Slovácká epopej" se sice tváří jako album, které by mělo šokovat, třiadvacetiletá interpretka nechodí pro sprosté slovo daleko, nebojí se kontroverzních textů, v nichž si nebere vůbec žádné servítky, ale ve výsledku to zase takové terno není. Obzvlášť v dnešní době, kdy se na nás valí stokrát kontroverznější tvorba, například od horrorcore rappera Řezníka.

Na rozdíl od brněnské holčičí dvojice Čokovoko se Mucha nevydává cestou přehnané ironie a recese, snaží se tvářit vážně s nevážnými texty a chvílemi se jí to celkem i daří. U některých skladeb je ovšem potřeba znát kontext. Takový "Ježíš" (ok, záměrně jsem si vybral nejvíc nepochopenou skladbu z alba) může solidně nakrknout i zarytého ateistu. Neustále opakující se text "mrdá mi v hlavě" po chvíli ztratí na vulgaritě a bez informace, že se jedná o reakci na video "Boží království vaří", se může zmiňovaný song jevit jen jako infantilní výkřik do prázdna. Naštěstí se "Ježíš" dočkal videoklipu, jenž slovní sarkasmus přenáší do vizuální podoby a lépe odkrývá (pro někoho) skrytý obsah. Stále se však najdou lidé, kteří smysl textu nepochopí (viz komentáře na YouTube pod videoklipem), těm tato deska určitě není určená.

Nejasnost okolo kontroverzních textů se nese celou "Slováckou epopejí", která se po prvním poslechu může zdát jako lehkomyslný počin plný zbytečných vulgarismů ze čtvrté cenové. Po detailnějším vyposlechnutí se však začnou odkrývat jednotlivá sdělení a sprostá slova přestanou působit jen jako trapné zvukové výplně. První trojice tracků "Úchyl", "Semeno" a "Chlapi sú kokoti" zrovna nelichotí mužskému pohlaví, ale chce to především dostatek nadhledu, aby posluchači došlo, že se nejedná jen o prvoplánový feminismus, ale o životní výpověď frontmanky.

Hudebně nedopadla nahrávka vůbec špatně. Aranže jsou správně špinavé a můžeme v nich slyšet vlivy jednotlivých muzikantů skupiny. Většina písní se nese ve svižném tempu a přímo vybízí k pogování pod zaplivaným pódiem v zakouřeném baru ("Semeno", "Polička"), občas zazní pomalejší a folkovější věci ("Úchyl", "Půl kila vepřovýho") a dojde i na trochu rockovější kousky ("Hygiena"). Co se týče hlasu Nikoly Muchy, do hudebních podkladů se skvěle hodí, je však třeba si nejprve zvyknout na její svérázný projev.

"Slovácká epopej" bude pro řadu posluchačů těžce stravitelnou deskou. Stejně jako brněnská dvojice Čokovoko, i Mucha si však na poli české hudby zřejmě své místo najde.