Prorazit do obecného hudebního povědomí je strašná věc. Sice přinese úspěch, ale nároky hladových fanoušků jsou potom řádově vyšší - nicméně, dejme tomu, že se to povede i napodruhé. V létě po úspěšné tour si začnete po večerech studovat depešáky a rozhodnete se udělat temné synthrockové album, které kritici srazí do bahna a na které nemalá část posluchačské základny civí s otevřeným orálem. Do toho se hlavní kytarista rozhodne, že zvuk kapely už není ten, který si na začátku představoval, a vás od kompletního rozpadu kapely zachrání jeho nevyhnutelný vyhazov.

V takhle temné situaci se loni ocitli temní Editors. Po tour, kterou v roce 2009 podnikli s čerstvým "In This Light And On This Evening" (se zastávkou v Lucerně), proběhlo ještě standardní festivalování, po kterém přišla pomlka a velký otazník ohledně nové desky. Velké interní problémy nakonec na světlo světa dostaly "The Weight Of Your Love", která zdvihla obočí ještě výš, než trojka v pořadí.

Legrační je, že po včerejšku se na předchozí dva odstavce můžete hned teď vykašlat, protože Tom Smith se svým Birmingham kvartetem odehráli perfektní koncert, během kterého všechny pochybnosti rozdupali.

Kinematický výstup frontmana proběhl v neobvykle přestavěné venue se světly a vybavením, které se hodí spíše do menší haly nebo na festival, kde má ostatně kapela obvyklejší půdu. Nicméně už tahle předpříprava uvolní příjemnou vlnu endorfinů - takové to ujištění, že jste v malém pražském klubu na velké kapele ze zahraničí. Tohle vědomí podtrhne působivé intro, složené z melodií a riffů nové desky, vše zabaleno v modro-fialové. Některé pomalejší kousky se smyčci mohou nahrát k situaci s vlajícími zapalovači - tuto noc je tu ale budete hledat marně, v temnotě si všimnete stažených očí a fluorescenčních nápisů EDITORS vrytých do zadních stran triček. Kompletní vyznění show se dá shrnout písní "This House Is Full Of Noise". Stupňování, zpomalování, občas zarážející pořadí songů a přetékání kapacity v noisových partech. V neděli byl jednoduše house plnej noisu.

Jakkoliv si kapela nebyla ve hře prvními dvěma, třemi songy jistá, přesně opačně působilo to, co reprodukovaně letělo do diváků. Basový drop v úvodní "Sugar" nakopával tři sta zadků v sále a vysál kyslík z kouřem nainhalovaných plic. Tam, kde bylo potřeba zrychlit, se zrychlilo, dynamika byla slyšet i v pomalejších písních - příkladem je skvěle zrychlená "You Don't Know Love" a většina nových kousků. Editors zní živě opravdu živě a energicky. To, co může posluchače na "The Back Room" a "An End Has A Start" mírně nudit, je na koncertě znovuzrozeno v aktivnějších riffech nového kytaristy Justina Lockeyho s podkresem Elliotta Williamse, suplující klávesovou/kytarovou podporu bývalého Chrise Urbanowicze. Rozdělení jednoho do dvou se osvědčilo.

Klimax je výsledek rovnice, kterou se kapela rozhodla razit. Jak novinkám, tak starším songů gradace perfektně sedí a v Lucerna Baru jim i pomohla důkladná práce zvukaře, jehož práci byla radost sledovat. Vystoupení ale sestávalo i ze syntetizátorského třetího alba, které se už v paměti fandů dávno usadilo a je s "Papillon" poctivou tečkou setlistu. "It kicks like a sleep twitch" je navíc rozvedeno a, jak už jsem zmínil, náležitě gradováno s lajnou "choke on the air you try to breathe". Festivalové ohýnky a efektíky chybí, klubová atmosféra zážitek ovšem umocňuje dostatečně. Mně osobně vadící textová slabost novinek zmizela, když Tom opravdu od srdce křičel do tmy lajny z "Nothing" nebo z "Honesty".

Svým způsobem šlo o test, zkoušku, která prověřila jak tvorbu, tak sehranost nové sestavy. Večer tak nabídl poctivé publikum v zaplněném sálu, vděčnost ze strany hudebníků s vysokou, energetickou hrou, poctivou zvukovou práci a kvalitně stavěný klimax celé show. Přineste mi index, příště chodit nemusíte. Známku si ale v Praze můžete vylepšit kdykoliv.