Po přečtení několika prvních reakcí na nové album Franz Ferdinand nevycházím z úžasu, protože najednou zjišťuji, že údajně jejich předchozí deska "Tonight" byla vlastně docela průser. Některé nahrávky se sice s odstupem mohou zdát možná trochu přeceněné, ale zrovna v tomto případě musím nesouhlasit. To jenom pro pány samotné nebyla studiová trojka zrovna moc šťastnou. Nejenže její natáčení mělo daleko k pohodové atmosféře, ale i navazující turné bylo pro čtyři skotské muzikanty spíše utrpením a vztahy mezi nimi dosáhly bodu mrazu. Je pravda, že následný oddechový čas, kdy se každý z členů věnoval svým aktivitám, nakonec pomohl pročistit atmosféru, ale opravdu nechybělo málo a kapela se mohla před dvěma lety rozpadnout.

Nakonec buďme rádi, že vše dopadlo dobře, protože s novinkou "Right Thoughts, Right Words, Right Action" se Franz Ferdinand vrací v plné slávě. Když jim před pěti lety nevyšla spolupráce s popovým producentským týmem Xenomania, přišli s vysvětlením neúspěchu: "Zjistili jsme, že nejsme opravdu popová kapela." Na "Tonight" se nám to snažili tak trochu dokázat a na novince možná sami trochu protestují (Don't play pop music/You know I hate pop music v závěrečné "Goodbye Lovers & Friends"), ale nevěřte jim to. Zvláště proto, že se úspěšně vrací k původnímu zvuku, tak jak jej známe z jejich raného období. Zpátky jsou staccatová intra, nečekané změny tempa a s nimi povědomé novovlnné vzory (Echo & The Bunnymen, The Teardrops, Orange Juice, Blondie). "Right Thoughts, Right Words, Right Action" zní jako eponymní debut natočený pro příští dekádu.

Album bylo představeno hned dvojicí singlů "Love Illumination" a "Right Action", které naznačili taneční jízdu temným punk-popem plným sekaných kytarových rifů. Tyhle dva kusy plus píseň "Evil Eye" pak společně nahrávku otevírají a společně mají za úkol posluchače přesvědčit, že kapela neztratila nic ze své působivosti. Zvláště "Love Illumination" je s riffem kytaristy Nicka McCarthyho jak ve stylu Magazine a nádherným klávesovým zvratem a textem, v němž frontman Alex Kapranos vrhá fantazii proti realitě podobným způsobem jako kdysi Prince v singlu "Pop Life", přímo fascinujícím zážitkem. A když už jsme u textové stránky, nemůžu nezmínit výbornou "The Universe Expanded", v níž zpěvák vymazává bolest z nešťastného vztahu způsobem, že otáčí šipku času nazpět tak dlouho, dokud se pár neodloučí jako šťastní lidé, kteří se nikdy nepotkali.

V případě "Fresh Strawberries" se plni přehnaných představ vrací do šedesátých let s písní, která zní, jako kdyby Devo natáčeli někdy v roce 1967. A úžasným momentem, i když možná ne hned na první poslech, je "Stand On The Horizon" hrající si zpočátku na zamilovaný song, aby se postupně rozjel do postapokalyptického diska (ta hra s atmosférou je přímo bravurní) se skvěle zaranžovanou smyčcovou sekcí v režii Owena Palletta a produkčním dohledem norského DJe Todda Terjeho. Toho pak na zbytku alba ještě produkčně doplnili Joe Goddard a Alexis Taylor (oba Hot Chip), Björn Yttling (Peter Bjorn And John) a sám Alex Kapranos uvedený pod pseudonymem Prince House Rabbit.

Franz Ferdinand si správně utřídili myšlenky, slova a činy a přišli s nahrávkou, která se vyrovná debutu. Jak už jsem psal v úvodu, nemyslím si, že by "Tonight" byla špatná deska a stejně tak považuji za podařenou "You Could Have It So Much Better", i když se na ní značně podepsala uspěchanost, ale ani jedna z nich se skvělému debutu nevyrovnala. Na "Right Thoughts, Right Words, Right Action" zní Skotové jako znovuzrozeni. Vracejí se na ni k hrubé, art-rockové smyslnosti a znějí u toho vyzráleji, dospěleji, což je avšak důsledkem přirozeného vývoje, ale to je fuk vzhledem k tomu, že i v roce 2013 dokážou být téměř bezkonkurenční mistři dance-rocku.