Tajemné duo Rachel Pixie a Ian Ring pocházející z irského městečka Cork a jejich dvě EP dělají z Irska rodiště potencionálních budoucích ikon éterického elektra. Zpěvačka s vizáží Lady GaGa zamlada a hlasem, který vzbuzuje představu, že je Rachel vzdálená příbuzná Björk, dává za pravdu sebevědomému názvu kapely. Mladý zázrak? Inu, proč ne. Jejich jednoznačně nejlepší song "To You" je umně postaven na chytlavém beatu a všudypřítomnými dudy (no řekněte, jak dlouho to je, co jste naposledy v normální písničce slyšeli dudy?!) a navíc doplněn i pěkným videoklipem.

---

Ne tak úplně kapela, ale švédský projekt, kterému velí Jonna Lee, jíž sekunduje Claes Björklund. Jonnu nejspíš nebaví vymýšlet zapeklité názvy písniček (a z názvů songů takových Panic At The Disco by nejspíš dostala psotník), a tak některé její skladby nesou názvy jako "y", "n" či dokonce "13.1.14.4.18.1.7.15.18.1.1110", ze kterého se dá vydedukovat skutečný název skladby (což je "Mandragora", "m" je 13. písmeno abecedy, "a" je 1., "n" 14. atd. - jak originální, že). Stejně jako jsou jména písniček podivná, je zvláštní i samotná hudba, která se houpe na pomezí synthpopu a ryzího experimentu, a iamamiwhoami je prostě skvělým důkazem toho, jak kvalitní hudba pochází ze Švédska.

---

Losangeleské hudební víly, kterým se podvolila drobná černovláska Camila Grey, známá například jako klávesačka Adama Lamberta nebo Busta Rhymese, už přes pět let společně s druhou půlkou kapely, herečkou Leishou Hailey, tvoří něco, co by šlo označit jako indie-electropop. Ke dvěma albům a třem EP se brzy přidá třetí, dle jejich slov taneční řadovka a soudě podle tvorby, kterou nám dámy doposud překládaly, se máme na co těšit. Jinak pokud vás zaujal název kapely, tak si možná vzpomenete na album PJ Harvey "Uh Huh Her", nicméně kapele to působí nemalé problémy, napsáno to možná vypadá pěkně, ale říct se to bez úrazu jazyka nedá, a proto Cam a Leisha nedávno přešly na prozatím neoficiální název UHH. Stačí si poslechnout "Explode", "Black and Blue" či "Human Nature" a pochopíte, že ty dvě potřebují prostě lepšího manažera.

---

Mnozí patrně zkřiví obličej, jakmile se dozvědí, že tihle Němci (kteří navzdory názvu nepocházejí ze severoněmeckého přístavního města Rostock) mají něco společného se "Stmíváním". Jejich píseň "Es Tut Wieder Weh" se totiž objevila jako bonus na německé verzi soundtracku k Ňů můnu. Ale možná vás uklidní, že zpěvačka Jennifer Weist nesnáší Edwarda. Možná snad trochu vypadá jako zombie, ale to dělá německy zpívající skupinu tím, co je - tedy jednu z předních rockových hvězd našich západních sousedů. Jennifer spolu s džentlmeny vydala tři alba a za celou tu dobu nezměnila sestavu, což je ve vodách holčičích kapel asi stejně vzácný případ, jako když Ornella Štiková řekne desetkrát rychle za sebou správně jméno svého syna (Quentin Koktantino, pardon, Quentin Kokta, kdyby někdo nevěděl).

---

Předskakovat Marilynu Mansonovi je nepochybně obrovská příležitost ale Die Mannequin ji příliš nevyužili. Těžko říci, jestli je to kvůli tomu, že frontwomanka Care Failure odmítla spát s Marilynem a on je tím pádem dále v kariéře nepodpořil nebo jestli tradičně sjetá Care vůbec vnímá, že má nějakou kapelu. Jejich energická hudba ale připomíná slavné The Distillers a manekýni, pokud zatlačí více na pilu, se mohou stát jejich nástupci. Svět potřebuje novou Brody Dalle. A Care k ní má nejblíže. Možná by se mohla inspirovat u Taylor Momsen z The Pretty Reckless, která dobývá svět svým tělem spíše než zpěvem. Zkrátka, existuje spoustu možností, jak se posunout zase o krok dál.

---

Proslavili se díky strašidelnému filmu "The Roommate", kde zazněla jejich skladba "Surrender". Producent Jason Smith tvořil hudbu nejprve sám, ale pak shledal, že mu něco chybí, a tak si našel okořenění v podobě Andrei Wasse. Z nového alba "The Devil Within" kromě úvodní skladby stojí za to i song "Bad Intentions", silně připomínající t.A.T.u. A jelikož ty už nefungují, milovníci jejich stylu se mohou ponořit do tvorby rozhodně méně skandální dvojice.

---

DUF, jak zní teď už zavedená zkratka kalifornského tria Diamonds Under Fire, prošla všemožnými personálními změnami, ale jeden článek v ní byl a nejspíš zůstane napořád, a to rudovlasá zpěvačka, kytaristka a skladatelka Vanessa Silberman. V nové, výhradně dívčí sestavě teď DUF nahrávají očekávané EP. Jasně, není to žádná světoborná hudba, ale je to poctivý pop rock a toho není nikdy dost.

---

Do černých koňů (nebo lépe řečeno oranžových koňů) labelu Fueled by Ramen Paramore mají VersaEmerge poněkud daleko, ale potenciál v nich tkví - to se musí nechat. Což už Blake a Sierra, dva hlavní členové, dokázali u svého osudového videa - cover na "Toxic" od Britney je zkrátka povedený. Neškodilo by trochu víc originality, aby se odlišili od ostatních podobných kapel, ale každý nějak začínal. Uvidíme, co se z VersaEmerge vyklube. Na závěr ještě jeden bonus: za zmínku totiž také stojí jejich temnější verze vánoční koledy "Santa Baby".

---

Po Uh Huh Her další kapela, která si dala do názvu jakési citoslovce. "Jakési" však pouze pro nezasvěcené, fanoušci Iggyho Popa si totiž jistě rychle vzpomenou na jeho song "Dum Dum Boys". Hudba Dum Dum Girls je říznutá osmdesátkami, svižným popíkem a v tomto směru se pohybuje i jejich celkový styl (netají se svojí zálibou v dobových kytarách a oblečcích). Děvčata mají pořád trochu problémy během živých vystoupení, neb se ukazuje, že zpívat vlastně umí jen hlavní zpěvačka Dee Dee a její kámošky znějí asi tak stejně vábně, jako paní učitelka v "Slunce, seno... ", která svým zpěvem předpovídá špatné počasí. Popřípadě takto. Přesto mají Dee Dee a spol. spoustu příjemných písniček, mezi nimi vyčnívá odrhovačka "Bedroom Eyes", za kterou by se nemusel stydět ani průkopník rock’n’rollu Bill Haley.

---

Pokud je někde na planetě Zemi místo, kde se nebojí dát do čela kapely holku, tak je to LA (děvčata, jdeme!). Ano, i Shiny Toy Guns pochází se sluncem zalitého města andělů, a je to opět indie. Nominovaní na Grammy, a přesto - když se řekne Shiny Toy Guns, většina pozemšťanů si nevybaví nic. A je to škoda. Možná by neměli tak často měnit sestavu: zpěvačka Carah tu v kapele je, tu není, a její místo mezi chlapci zaujala nemastná neslaná Sisely Treasure, která s Shiny Toy Guns dokonce stihla nahrát album. Naštěstí se Carah na aktuálním album "III" vrátila, a to je jedině dobře.

---

Ženy to měly vždycky trochu těžké: nejdřív nesměly soutěžit na olympijských hrách, pak zas nemohly hrát v divadle, a nakonec se na ně všichni dívali jako na blázny, když vzaly do ruky Stratocaster a začaly hrát. Trvalo to dlouho, než se ženy staly v hudbě rovny mužům, ale jak je patrno z našeho malého výčtu v článku, fáze vyrovnávání je již za námi. Chybí vám v článku nějaká další zajímavá kapela se zástupkyní něžného pohlaví v čele? Neváhejte se s námi podělit v diskuzi!